Sekáč, který momentálně hájí barvy národního týmu na turnaji Karjala, prožívá zatím vynikající sezonu. Za 27 utkání Kontinentální ligy si připsal 25 bodů díky 10 gólům a 15 asistencím. V minulém ročníku potřeboval na 27 bodů celou základní část KHL, v play off měl pak ale solidní bilanci 10 bodů (6+4) z 15 vystoupení.
„Asi bych tomu neříkal přímo sezona snů. Spíš mi jde o to, aby se všechno ubíralo nahoru, to mě zajímá. Chci se pořád zlepšovat. A doufám, že každým zápasem, každým rokem půjdu zase o stupínek výš. Dokud to jen půjde a dokud mi to dovolí zdraví,“ řekl Sekáč novinářům.
Kde se ale v místy hodně bezstarostně působícím mladém muži podobné úvahy a cíle vzaly? „Celkově jsem změnil hodně věcí, které se týkají hokeje,“ přiznal Sekáč, který oslňoval v bývalém týmu KHL Lev Praha natolik, že si ho jako nedraftovaného hráče vytáhl do zámoří Montreal. Za slavné Canadiens odehrál v ročníku 2014/15 celkem 50 zápasů, ale ve velké konkurenci už tak nezářil, byl vyměněn do Anaheimu, později prošel i Chicagem a Arizonou, než se vloni v létě dohodl s Kazaní.
Sekáč prý změnil prakticky všechno. „Ono to na jednu stranu není nic zásadního, spíš skladba víc věcí dohromady. Trochu jsem změnil přístup v hlavě, začal jsem také víc posilovat, víc a lépe jíst... Jsem těžší a silnější. A mám větší důvěru v sebe sama. Začal jsem se všemu víc věnovat, teď se mi to začíná vracet,“ pochvaloval si Sekáč.
Kladenský odchovanec nespekuluje, jestli neměl k podobným změnám sáhnout dříve, kdy byl v NHL. „To mi teď vůbec nevadí,“ ujistil Sekáč. Než aby se zbytečně zaobíral minulostí, vyhlíží lepší budoucnost. „Je to tak, jak všechno mělo být. Kdybych nešel z Ameriky zpátky, asi bych se nikdy nedozvěděl, co mám dělat jinak, jak změnit přístup a co překopat,“ vysvětlil Sekáč.
„Bůh ví, jak dlouho bych se tam patlal někde po čtvrtých lajnách na hraně prvního týmu... A nevěděl, zda dostanu pár minut, nebo zůstanu jen na tribuně. Řekl bych to tak, že mě všechno profackovalo. A jsem za to rád. Vím, co mám dělat, a už je mi jedno, jak to tam celé dopadlo. Přišel jsem si na to, co potřebuju. A díky NHL to rozhodně nebylo,“ překvapil Sekáč. „Slyšíte tam o pozitivních věcech, tak něco pozitivního na ledě uděláte a šoupnou vás na střídačku. Tam věci musíte brát z úplně jiného pohledu,“ dodal Sekáč.
Na NHL ale nezanevřel. „Není všem dnům konec. Jsem pořád ještě dost mladý a snad mám dost let kariéry před sebou. Jsem rád za všechno, co se stalo. Aspoň jsem si urovnal v hlavě, co jsem si urovnat měl.“
Věří, že kdyby šance jménem NHL přišla v jeho budoucí kariéře znovu, dokázal by se s ní popasovat mnohem lépe. „Stoprocentně. Jsem o dva roky starší, budu dál. Už vím, co mám dělat a na čem mám pracovat, zbytek přijde. Kdybych se tam někdy v budoucnu vrátil, ta šance bude větší než tenkrát,“ řekl přesvědčeně Sekáč, aniž by o zájmu ze zámoří věděl. „Nic jsem neslyšel. Ani to neřeším. Moje starost je, abych se připravil na další zápasy, které mě čekají teď v nároďáku, pak v Kazani,“ zdůraznil Sekáč.
Angažmá v Kazani si pochvaluje. „Věděl jsem, do čeho jdu. Navíc trenér Zinetula Biljaletdinov mě znal, věděl, co má ode mě čekat. Tohle všechno se sčítá dohromady. Snažím se to trenérovi vracet. A on naopak, když mám stabilní výkony, ale tři zápasy neboduju, nic mi neřekne. Pokud plním, co mám, vidí snahu, dobře plním systém, nepřijde za mnou, že je něco špatně. Ví, že zbytek se dostaví,“ přiblížil Sekáč.
Olympiáda je pro něho motivací. „Bylo by velké se tam dostat. Ale stejně, nemyslím na to. Jedním z mých velkých problémů dřív bylo, že jsem se moc koukal dopředu. Sám jsem na sebe vyvíjel tlak. Už to nedělám, nedívám se tak daleko,“ řekl Sekáč.
