Skoro celý tým si už pohár potěžkal, jen Petr Čech se k němu ne a ne dostat. Třicetiletý český brankář si na trofej pro vítěze Evropské ligy sáhl mezi posledními fotbalisty Chelsea, ale pak ho zase dlouho nedal z ruky.
"Kdo si počká, ten se dočká," usmál se Čech, když ve středu o půlnoci vyšel z šatny. Na krku se mu houpala nablýskaná medaile a na tváři měl spokojený úsměv.
Chelsea v dramatickém středečním finále porazila 2:1 Benfiku Lisabon. Po loňském triumfu v Lize mistrů tak získala také druhou nejprestižnější klubovou trofej v Evropě.
Když ji dostal do ruky Čech, většina spoluhráčů právě mizela z pódia na hlavní tribuně a přesouvala se na trávník, aby se tam společně vyfotili. Proto mu pohár nikdo nerval z rukou.
"V porovnání s trofejí pro vítěze Ligy mistrů je tahle tak desetkrát těžší. Když jsem ji nesl z tribuny na hřiště, tak jsem se u toho docela zapotil," žertoval Čech.
Psali jsme: |
Loni vám bezprostřední oslavy utekly kvůli dopingové kontrole, ale letos už jste je nezmeškal. Jak to v šatně vypadalo?
Zajímavě... Samozřejmě tam bylo šampaňské a velký řev. Ale všichni jsme po té dlouhé sezoně unavení, takže to nebylo tak divoké, jak by se asi čekalo. Navíc nás v neděli ještě čeká ligový zápas proti Evertonu.
Takže vůbec nebudete slavit?
Nejde to. Hned po zápase cesta do Lonýdna, ve čtvrtek vyhlášení klubového hráče sezony, v pátek a v sobotu tréninky, v neděli poslední ligový zápas a v pondělí už zase odlet do Spojených států, kde nás čekají dva exhibiční zápasy. A pak je na programu ještě reprezentační utkání proti Itálii. Je toho dost.
Asi byste si radši odpočinul, že?
Ten zápas proti Itálii pro mě bude sedmdesátým oficiálním utkáním v ročníku. Myslím, že červnový termín je dost nešťastný. Člověk by potřeboval trochu volna, ale takhle budu mít jen dvacet dnů a už všechno poběží nanovo.
Jak se ta únava projevuje?
Člověk musí najít cestu, jak si odpočinout. A je to lepší, než kdyby odehrál pár zápasů, ze všech soutěží vypadl a neměl o co hrát.
Dá se porovnat pocit z vítězství nyní a před rokem v Lize mistrů?
Je to trošku jiné, ale radost je veliká i teď. Přeci jen máme za sebou dlouhou a náročnou cestu. Navíc jsme tuhle trofej vyhráli poprvé v historii Chelsea. Je to pro nás velký úspěch.
Je to dostatečná náplast na podzimní vyřazení z Ligy mistrů?
Myslím, že právě to veliké zklamání a naštvání nás dovedlo až do Amsterdamu a následnému vítězství. Ano, je to dostatečná náplast.
Ale proti Benfice jste nepředvedli úplně suverénní výkon.
V tomhle ročníku jsme odehráli o dvacet zápasů víc než oni. A finále není těžké jen psychicky, ale právě také fyzicky. Bylo vidět, že hráči Benfiky měli víc energie.
Zato vy jste působil jistým dojmem. A také jste předvedl skvělý zákrok - to když ve druhém poločase mířila střela pod břevno, ale vy jste míč vyškrábl na roh.
Stihl jsem se vrátit na správné místo. Míč padal do brány, ale naštěstí jsem na to dosáhl. Jsem rád, že jsem to takhle vyhodnotil.
S penaltou se nic dělat nedalo?
Počítal jsem s tím, že Óscar Cardozo dá ránu. Ale myslel jsem, že to bude víc doprostřed. Nakonec to bylo trochu víc na druhou stranu. Prostě dal gól, to se nedá nic dělat.
Ivanovič hlavičkou z 92. minuty rozhodl o vítězství Chelsea.
Kromě toho jste založil akci před prvním gólem. Takový byl váš záměr?
Viděl jsem, že je tam Juan Mata sám, tak jsem na něj vyhodil míč. Mohl dát rovnou finální přihrávku na Fernanda Torrese nebo na něj míč úplně pustit. Vyšlo to perfektně.
Však taky část hráčů neběžela za Torresem, ale za vámi, aby vám poblahopřáli.
To mě potěšilo, že mě takhle ocenili. Já měl totiž taky radost, že to takhle vyšlo.
Rozhodující gól padl v 93. minutě. Neříkal jste si, že to zase půjde do prodloužení a do penalt? Tak jako obě vaše finále v Lize mistrů?
Když jsme měli ten roh, tak jsem si říkal, že to bude gól. Prostě jsem to nějak cítil.
Jak to?
Připomnělo mi to nedávný zápas s Aston Villou, ve kterém jsme také měli šance, ale rozhodli jsme až těsně před koncem. Říkal jsem si: "Ještě jeden roh a třeba se historie bude opakovat."
Triumfem v Evropské lize jste dohnal doposud nejúspěšnějšího českého fotbalistu Vladimíra Šmicera. Ten vyhrál Ligu mistrů i Pohár UEFA. Už jste spolu mluvili?
Napsal mi esemesku. Tak jsem mu odpověděl, že má na kahánku. Přeci jen ještě nejsem nejstarší, takže doufám, že nějaké trofeje přidám.
První možnost budete mít už v srpnu, kdy v Praze nastoupíte proti aktuálnímu vítězi Ligy mistrů, abyste bojovali o evropský Superpohár. Přál byste si jako soupeře radši Bayern Mnichov, nebo Borussii Dortmund?
Soupeře si nevybírám, ale můj tip je Bayern. Fakt hrál výborně celou sezonu. Dortmund má také skvělé mužstvo, ve finále není náhodou. Ale každopádně věřím spíš Bayernu, že se za pár měsíců utkáme v Praze.
