V dresu Pardubic má čtyřiatřicetiletý útočník možná poslední příležitost prožít si mistrovské oslavy s českými fanoušky. „Česká liga mi chybí. To bych rád získal,“ usmívá se Čaloun.
V cestě za jeho snem mu stojí pražská Sparta a v ní jeho dlouholetý kamarád Jiří Vykoukal. Spolu váleli před šesti lety ve finském Espoo, společně se kropili šampaňským na mistrovství světa v roce 1999, kde český tým odstartoval jízdu za zlatým hattrickem. „S Vykoukalovými se dost přátelíme,“ říká Čaloun.
Oba mazáci měli raketový nástup do tehdy ještě československé, respektive federální ligy. Dnes šestatřicetiletý Vykoukal debutoval v dresu Sparty v roce 1989 a na konci sezony získal první titul. „Přišel jsem do kabiny a pořádně mi spadla brada,“ vzpomíná na premiéru Vykoukal. O dva roky mladší Čaloun ho málem napodobil. Do nejvyšší soutěže naskočil o rok později a s Litvínovem dokráčel až do finále. „Prohráli jsme s Jihlavou tři jedna na zápasy.
Tak bych byl rád, aby to letos dopadlo obráceně, tedy vítězně pro nás,“ přeje si Čaloun. Jenže zatímco Vykoukal přidal v dresu Sparty další dva tituly, Čaloun vyprahle čeká na splnění velkého snu. „Už je to bohužel takhle dlouho,“ směje se litvínovský odchovanec. „Ale když jsem před loňskou sezonou podepisoval do Pardubic, tak jsem říkal, že bych rád vyhrál titul. Teď jsme strašně blízko.“
Kariéra se blíží ke konci
Finále bude pro rodiny obou hokejistů příležitost k setkání. „Díky paní Vykoukalové máme lístky na Spartu. Takže manželka tam půjde s ní,“ vypráví Čaloun. Na ledě budou Čaloun s Vykoukalem patřit k nejstarším. „Když třeba skočím do střely, tak mě to strašně nabudí,“ vykládá obránce Vykoukal. „Lidi si pak třeba říkají: Starej dědek, a vidíte ho,“ směje se.
„Starší hráč má víc zkušeností. Víc si finále užívá. Kariéra se blíží ke konci, kolikrát to ještě můžu zažít,“ ptá se Čaloun, jehož střelecké umění už nenahání tolik strachu jako před pár lety. V Pardubicích končí Čalounovi smlouva, mluví se o jeho návratu do Litvínova nebo do Ústí nad Labem. „Chci vyhrát titul a pak se uvidí,“ říká Čaloun.
V cestě za jeho snem mu stojí pražská Sparta a v ní jeho dlouholetý kamarád Jiří Vykoukal. Spolu váleli před šesti lety ve finském Espoo, společně se kropili šampaňským na mistrovství světa v roce 1999, kde český tým odstartoval jízdu za zlatým hattrickem. „S Vykoukalovými se dost přátelíme,“ říká Čaloun.
Oba mazáci měli raketový nástup do tehdy ještě československé, respektive federální ligy. Dnes šestatřicetiletý Vykoukal debutoval v dresu Sparty v roce 1989 a na konci sezony získal první titul. „Přišel jsem do kabiny a pořádně mi spadla brada,“ vzpomíná na premiéru Vykoukal. O dva roky mladší Čaloun ho málem napodobil. Do nejvyšší soutěže naskočil o rok později a s Litvínovem dokráčel až do finále. „Prohráli jsme s Jihlavou tři jedna na zápasy.
Tak bych byl rád, aby to letos dopadlo obráceně, tedy vítězně pro nás,“ přeje si Čaloun. Jenže zatímco Vykoukal přidal v dresu Sparty další dva tituly, Čaloun vyprahle čeká na splnění velkého snu. „Už je to bohužel takhle dlouho,“ směje se litvínovský odchovanec. „Ale když jsem před loňskou sezonou podepisoval do Pardubic, tak jsem říkal, že bych rád vyhrál titul. Teď jsme strašně blízko.“
Kariéra se blíží ke konci
Finále bude pro rodiny obou hokejistů příležitost k setkání. „Díky paní Vykoukalové máme lístky na Spartu. Takže manželka tam půjde s ní,“ vypráví Čaloun. Na ledě budou Čaloun s Vykoukalem patřit k nejstarším. „Když třeba skočím do střely, tak mě to strašně nabudí,“ vykládá obránce Vykoukal. „Lidi si pak třeba říkají: Starej dědek, a vidíte ho,“ směje se.
„Starší hráč má víc zkušeností. Víc si finále užívá. Kariéra se blíží ke konci, kolikrát to ještě můžu zažít,“ ptá se Čaloun, jehož střelecké umění už nenahání tolik strachu jako před pár lety. V Pardubicích končí Čalounovi smlouva, mluví se o jeho návratu do Litvínova nebo do Ústí nad Labem. „Chci vyhrát titul a pak se uvidí,“ říká Čaloun.
