„Máme špatnou zprávu,“ slyšela Cachová. „Ne!“ zděsila se a už tušila problém. „Já věděla, že to jednou přijde,“ prohlásila, aniž by si vyřazení z výsledků potvrdila pohledem do počítače.
„Já běhám hrozně těsně, je to možné, nevím, kde jsem vyšlápla. Tedy jestli je to dvoustovka a vyšlápnutí z dráhy,“ podotkla. „Ano,“ dostalo se jí odpovědi. V tu chvíli zaklela. „Tak dík. Tak já jdu,“ hlesla smutně a dala se na odchod.
V tu chvíli by se v ní krve nedořezal. „Byla jsem v pohodě, teď se mi ten první den tedy bude hodnotit blbě,“ řekla. I po diskvalifikaci z posledního dne by mohla teoreticky závodit dál. „Asi jo. Budu mít nula bodů z dvoukila. No...“ krčila rameny.
V tu chvíli se vedoucí českého týmu Tomáš Janků utíkal podívat na video, aby mohl podat případný protest. Ten ale nebyl potřeba. Sám videorozhodčí uznal, že k chybě nedošlo, a vrátil Cachovou zpátky do výsledků na solidní 15. místo.
„Skočila jsi tam zpátky,“ dozvěděla se Cachová od novinářů. „Kam? Do dráhy po vyběhnutí? To asi jo,“ řekla jízlivě. Pak se ale uviděla zpátky ve výsledcích. „Jo! Hned mám lepší náladu,“ radovala se, ale hned zjišťovala podrobnosti. „Official,“ rozsvítilo se po chvíli na tabuli. „Tak když to tam píšou, tak asi jo, to byl tedy vtípek,“ usmívala se opět s velkou úlevou vícebojařka.