Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Bývalý sparťan Gluščevič: Česko nemůžeme podcenit

Sport

  9:30
PRAHA - Vzpomínáte? Lišáckým gólem ze Skopje zařídil Spartě postup do Ligy mistrů, ale časem se prosazoval méně a méně. Takovou stopu zanechal v českém fotbalu Igor Gluščevič (37), jenž přišel před osmi lety na Letnou s nálepkou kanonýra. Nyní je hráčským agentem, žije v Budvě a s napětím vyhlíží blížící se barážový duel Černohorců. „Máme velkou postupovou šanci,“ pokyvuje hlavou.

Igor Gluščevič v dresu Sparty foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

LN: Co říkáte výsledku čtvrtečního barážového losu?
Česko určitě není lehký soupeř, ale pořád je to lepší volba než Portugalsko nebo Chorvatsko. Nic to však nemění na skutečnosti, že náš tým čeká těžký úkol.

Kariéra Igora Gluščeviče

1992–1994 Mogren Budva: 59 zápasů / 20 gólů  
1994–1996 Vojvodina Novi Sad: 46/7                 
1996–1998 Extremadura (1. a 2. španělská liga) 57/26
1998–1999 FC Sevilla 30/6          
1999–2000 Aris (Řec.) 30/8   
2000–2003 FC Utrecht 84/39   
2003–2004 Sparta Praha 18/3  
2004–2006 Arnhem (Niz.) 36/6 
2007–2008 Heracles Almelo (niz. 1. liga) 38/7

LN: Hvězda černohorské reprezentace Stevan Jovetič to vyjádřil jinak – nechce prý říct, že je Česko nejlehčí z možných soupeřů, tedy včetně Irska, ale je nejméně těžký…
Souhlas, i když podle mě je Irsko až za vámi. Ale je třeba být opatrný, nikoho nemůžete podcenit.

LN: Jak přijala výsledek losu vaše veřejnost? Podle tisku se zdá, že vládne bezbřehý optimismus…
Řekl bych, že je to ještě pozůstatek euforie po remíze s Anglií před týdnem. Dostat se do baráže tak, že ze stavu 0:2 vyrovnáte na 2:2, to už je věc.

LN: Byl jste překvapený z vašeho postupu?
Nebyl. Poslední tři roky jsem pracoval jako skaut FC Liverpool pro Balkán, letos jsem udělal zkoušky a jsem hráčským agentem. Tím chci říct, že mám náš fotbal zmapovaný, máme řadu zajímavých hráčů i mladých talentů. Proto to pro mě není překvapení.

LN: Chorvatského trenéra Zlatka Kranjčara po dvou nepřesvědčivých výsledcích šéf vašeho svazu Dejan Savičevič v září nahradil asistentem Brnovičem. Nebyl to risk? V Česku bylo nevalných výsledků ještě víc, ale trenéra Bílka se nikdo vystřídat neodvážil…
Vidíte, a tady se to vyplatilo. Pro Branka Brnoviče je to sice první angažmá v roli hlavního kouče, ale má dlouholeté hráčské zkušenosti z Espaňolu, tady byl asistentem vlastně od začátku naší reprezentace, tedy od roku 2007, a proti Anglii potvrdil svoje schopnosti. Musel měnit taktiku a taky deset minut před koncem poslal na hřiště dosud možná méně známého Andriju Delibašiče z Vallecana, který vyrovnal. A teď je tu historická šance.

INFOGRAFIKA:

LN: V kvalifikaci dala Černá Hora jen sedm gólů, a přitom jsou největšími hvězdami útočníci Vučinič a Jovetič. Jak to vysvětlit?
Oba jsou velmi dobří, dokážou rozhodnout zápas. V týmu vládne silný kolektivní duch a vycházíme z pevné obrany, taky jsme jen sedm gólů dostali. To vše dohromady přináší výsledky. Byť třeba jen těsné.

LN: Jakou atmosféru lze očekávat v Podgorici?
Bude plno. Na stadion se napěchuje možná třináct tisíc lidí. A atmosféra bude jako proti Anglii. Angličtí novináři nemohli uvěřit, že na tak malém stadionu může zavládnout takové peklo.

LN: Co si myslíte o současném českém fotbale?
Můj pohled se nemění. Hrajete disciplinovaně, nepadá mnoho gólů. Není to nějaký atraktivní fotbal, ale z Česka vždycky přicházeli zajímaví hráči, takový pohled má i Evropa. Teď u vás po dream teamu kolem Nedvěda nastalo jisté mezidobí, ale brzy se ocitnete výš, přichází nová vlna mladých hráčů.

O BARÁŽI ME ČTĚTE TAKÉ

LN: V čele černohorského fotbalu a reprezentace se ocitli tři kamarádi z bývalé reprezentace Jugoslávie – předseda svazu Savičevič, trenér Brnovič a jeho asistent Savo Miloševič. Podobná situace je v Česku, kde jako by chyběla opozice. Není to chyba?
Nemyslím, náš svaz funguje velmi dobře. V Savičevičovi máme osobnost světového jména, někoho, kdo vytvořil systém. Jsme nový, mladý svaz. Postup do baráže je logickým vyústěním dobré práce. Opozice u nás je, jenže má motivační efekt. Po nástupu Brnoviče 8. září k němu přišli i noví pomocníci a taky bývalí spoluhráči – vedle asistenta Miloševiče i Dragan Lekovič, mistr světa do 19 let z Chile v roce 1988, a Ante Drobnjak, který hrál dlouho ve Francii a Japonsku. Máme realizační tým, který umí chlapce motivovat a posunout k dobrým výsledkům.

LN: Nepřipomíná vám to seskupení bývalých spoluhráčů vládu jedné strany?
Možná, ale ta strana je úspěšná, takže není třeba ji měnit. Když to s Kranjčarem začalo skřípat, měnilo se. Nebylo to možná populární, hodně lidí ho považovalo za strůjce vzestupu naší reprezentace, ale plody jsou tady.

LN: Jak vidíte postupové šance Černé Hory přes Česko?
Šance je reálná, velká. Nemůžu ale říct větší či menší než vaše, je to padesát na padesát.

LN: To jen opakujete slova trenéra Brnoviče z Krakova, asi nemůžete říct něco jiného…
Ne ne, je to jinak! V úterý se mnou dělal jeden novinář rozhovor a Branko si to přečetl na internetu. (úsměv) Ale vážně – vím, jaká je balkánská mentalita, kdy se často řekne, že to zvládneme lehce. Ale my se vymykáme. To u nás neexistuje, zvláště když vás čeká reprezentace, která hraje tak disciplinovaný fotbal. Pochopitelně ale věřím našemu týmu. Chlapci budou bojovat za sebe, za tým, ale hlavně, i když to může znít pateticky, za svoji mladou zemi. My říkáme, že budou hrát s ohněm v srdci.

LN: Český fotbal jste poznal, Prahu navštěvujete. Budete trenéru Brnovičovi v něčem radit?
Nemyslím, že by měl potřebu, dostane záznamy vašich utkání. Ale nějakými zkušenostmi nebo komentáři mu pomoct můžu, známe se dobře. Uvidíme.

LN: A kdyby si vás vybral za poradce, co byste mu řekl?
Že nevěřím, že by se otázka postupujícího rozhodla už v Praze. Je třeba hrát tam trpělivě a potom se připravit na odvetu v Podgorici. Domácí odveta je výhoda a v Praze je třeba udělat všechno pro to, aby to tak zůstalo. Před naším publikem by to pak byla ještě větší výhoda.

LN: Co se v Černé Hoře stane, pokud byste přes Česko postoupili?
Zavládne nadšení, obrovské nadšení. Aby reprezentace tak malé a mladé země poprvé postoupila na evropský šampionát, to přece není všední záležitost, ne? Remíza s Anglií se před týdnem slavila až do rána, nebo spíš ještě déle, a tohle by určitě byla podstatně delší oslava.