Vy nejste rád, že jste nakonec zůstal ve španělské lize?
Ale jasně že jsem, to byl taky jediný důvod, proč jsem se s Fuenlabradou dohodl. Jiné nabídky totiž nebyly, tak jsem byl rád aspoň za tuhle. Mohl by to pro mě být další odrazový můstek.
Co je na klubu z madridského předměstí tak špatné? Že nemá moc peněz?
Nemá, proto se taky nepohybuje v popředí a každý rok spíš bojuje vůbec o play off. Finanční stránka mé smlouvy je další černý puntík. Ale já chtěl za každou cenu zůstat ve Španělsku hrát, je pro mě nejlepší hrát v týmu nejvyšší ligy. Proto jsem raději zvolil variantu, že budu mít méně peněz, ale budu na očích.
Váš sportovní osud se ubírá jiným směrem kvůli přetržené achilovce. Pamatujete si ještě na ten zrádný moment?
Samozřejmě. Byl to normální trénink, já vyskočil a najednou jako by mě někdo kopl do lýtka. Natrhl jsem si sval i achilovku. A loňský červen jsem šel na operaci.
Nebudí vás ze snů občas vzpomínky na ten nešťastný moment?
Ne, takový je zkrátka sport. Byl jsem rád, že jsem mohl minulou sezonu zůstat v Barceloně a rehabilitovat. Pak jsem se sice už do hry nedostal, ale nemůžu se taky moc divit. I tak jsem za to vděčný.
Jak vás přijali v novém týmu?
Zatím jsem nic moc neslyšel, jen že se tam rozdělují na dva tábory. V tom jednom jsou rádi, že se jim podařilo získat posilu. V tom druhém pochybují, jestli jsem opravdu zdravotně v pořádku.
Ať už má pravdu kdokoliv, tlaku se před nikým nevyhnete.
Jo, ale já se tlaku nebojím, chtěl jsem mít větší roli. Chtěl jsem původně hrát i v mužstvu, které bude v evropských pohárech. Bohužel.
Nebudete mít problém zvykat si teď na daleko menší luxus?
Neřekl bych, že jsem žil v luxusu ani teď, spíš jsem byl zvyklý na nějaký styl života. Barca mi bude dost chybět, mám tam spoustu přátel. A je tam moře, které miluju. Nemusím se v něm koupat, ale jen ten pocit, že ho máte blízko sebe...
Ve Fuenlabradě jste musel jít s platem hodně dolů. O kolik?
Asi pětinásobně níž. Za tak malé peníze jsem nehrál nikdy, ani na začátku své kariéry, kdy jsem s velkým basketbalem začínal.
Není to teď demotivující?
Nejsem z toho nadšený, ale je to určité zlo, které musím rok přežít. Chci se jen odrazit znovu nahoru abýt za rok znovu připraven říct si o lepší nabídku. Ovšem není to tak, že si téhle nabídky nevážím. Chci týmu pomoct – vždyť když se bude dařit mně a tým spadne do druhé ligy, taky to nebude dobré.
Když už jsme u toho stěhování. Nebudete teď místo Barcelony fandit ve fotbale Realu?
Kdepak, já zůstávám fanouškem Barcy. Že bych měl teď chodit povzbuzovat Real, to určitě ne.
Ale neříkejte, že se na nějaký zápas podívat nepůjdete.
Jednou za čas asi jo, přece jen tam dělají zajímavý projekt okolo trenéra Mourinha. Hraje tam i Cristiano Ronaldo. Láká mě ho vidět.
Třeba proti Barceloně...
To asi nepřipadá v úvahu, na to bych musel mít. (usměje se) Lístky na tohle derby stojí i tisíc euro.
Povězte – je ve Španělsku srovnatelná basketbalová Barcelona s tou fotbalovou?
Výsledkově určitě. Jsou na stejné notě – chtějí vše vyhrávat a taky vyhrávají. Ale fotbal je tam samozřejmě vnímán daleko víc po všech směrech. A basket je pouhá desetina fotbalu, možná ani to ne.
Jak na tom je vůbec vaše achilovka nyní?
Cítím se výborně. Dělám ještě hodně cviků, snažím se hodně protahovat a pak nohu ledovat. Potřebuju flexibilitu, abych skákal bez větších problémů. Teď jsem ještě trochu pomalejší, ale to přijde.
Kdy se máte v týmu hlásit?
Ve Španělsku to bývá tak kolem 20. srpna. Jenže já teď mám ještě reprezentaci a bude mi pár dní trvat, než si zařídím hromadu věcí. Řeknu si o volno aspoň do konce srpna.
