Prozraďte - jaké byly oslavy?
Velkolepé! Radovali jsme se s desítkou mých fanoušků, kteří za mnou přijeli až sem a fandili mi v tričkách Bára ultras. Jsou nejlepší na světě. Však se taky spousta našich i zahraničních atletů nechtěla fotit se mnou, ale s nimi! Napřed jsme byli na pláži, hotelový bar jsme opouštěli v pět ráno...
Nicméně v pátek ráno jste se po dosavadních zlatech a stříbrech poprvé probudila jako majitelka bronzu. Pocítila jste to?
Ano, a bylo to takové zvláštní. Jenže jak člověk stárne, tak si víc váží každého úspěchu. Není jednoduché vyhrát medaili, stačí málo, a jste bez ní. A vážím si toho hlavně kvůli okolnostem, myslím, že jsem vytěžila maximum.
A co páteční vyhlašování? Pozvedlo vám náladu ještě víc?
Medaili mi předával bývalý oštěpař Steve Backley, škoda že ne Helenka Fibingerová, jenže tu si vybrali pro trojskokany. Naše vlajka byla vedle dvou německých, ale byla tam a dojalo mě to. Slzičky samozřejmě byly...
Byla tahle medaile kvůli bolavému lokti nejtěžší ze všech?
To se nedá říct, každá byla těžká. Všechny byly vydřené, ale tahle možná ještě o trochu víc než ty ostatní.
Co budete dělat s loktem dál?
Doma zajdu na magnetickou rezonanci, abych se ujistila, že v lokti není žádný průšvih. Budu o něj pečovat jako o vlastní! (smích) Když všechno půjde podle představ, chtěla bych za dva týdny závodit na Diamantové lize v Londýně.
Kolik jste dostala blahopřejných esemesek?
Asi padesát, ale ještě jsem nestačila poděkovat. Zatím mám pořád pocit, že žiju pro danou chvíli. Takže kdybych mohla touto cestou...
Stále zvládáte jízdu na medailové vlně, jste nejen olympijskou vítězkou. Připadáte si možná jako celebrita...
To slovo nesnáším. Spíš si vážím toho, že na té vlně jedu, uvědomuju si, že je to hrozné štěstí. Celebrita nejsem a nikdy nebudu.
Teď vám ale zase začnou chodit pozvánky na různé akce. Třeba na golf, ten je v módě...
Snad už lidi pochopili, že se nemůžu zbláznit, abych stíhala všechno. A golf mě navíc nebaví. Žere čas, a ten, pokud ho mám, dělím mezi kamarády. Nepotřebuju hledat nové kamarády při golfu.
Jak na to, aby úspěšný člověk jako vy zůstal při zemi?
Nevím, ale já jsem Bára Špotáková z Jablonce nad Nisou, která ráda jezdí na kole, spí pod stanem, dá si u táboráku buřta, pivo a poslouchá Tři sestry. A těžko se změním.
Jan Železný je nejlepším oštěpařem světové historie, ale nikdy nedosáhl na evropské zlato. Neříkáte si, že vás provází podobný osud?
To mě samozřejmě napadlo, ale myslím, že mistrovství Evropy ještě vyhrát můžu. Ale taky vím, že by bylo lepší stát se třikrát olympijskou vítězkou a třikrát vyhrát mistrovství světa. On to dokázal.
