3. ledna 2011 18:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

'Brečel bych,ale nemůžu,' řekl hrdina, který uběhl 52 maratonů za rok

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Maratonec Australan Tristan Miller. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Maratonec Australan Tristan Miller. | foto: www.runlikecrazy.com

MELBOURNE/PRAHA V pátek skončil nejlepší rok jeho života. Stalo se tak v Melbourne, kde žije a kde přesně před týdnem, v pondělí, absolvoval poslední maraton z dvaapadesáti, kolik si jich pro rok 2010 rozvrhl do kalendáře. Takové sousto zvládl jako první běžec na světě.

Australan Tristan Miller (33) dokázal, co si umínil, navíc má za sebou závody na všech kontinentech. "Dnes ráno jsem byl poprvé po své dlouhé tour zase běhat a šlo to," hlásil na Nový rok odpoledne.

V květnu při Pražském maratonu jste se obával, že až běžeckou pouť kolem světa uzavřete, budete smutný. Naplnily se obavy?
Naplnily, právě skončil nejlepší rok mého života. Ale byl skvělý. V posledních týdnech jsem se těšil domů, přitom jsem byl strašně unavený. Teď už jsem týden doma a zajímalo mě, jestli bych mohl běžet dál. Proto jsem se šel v sobotu proběhnout a zvládl jedenáct kilometrů. Nohy bolely, ale do roku 2011 jsem nemohl vstoupit líp.

Také jste povídal, že smutek zaženete jedině tak, když si najdete novou výzvu. Už víte, co by to mohlo být?
Za čtyři měsíce se na Sahaře poběží Písečný maraton, etapový závod, který trvá přes šest dnů. Říká se, že je to nejnamáhavější běžecký podnik na světě. Taky mám v plánu napsat o svých dobrodružstvích knihu. Nejspíš se bude jmenovat Run Like Crazy Around The World (Běhej jako blázen kolem světa).

Byl váš návrat do Melbourne hodně emotivní?
Byl to šok! Připadal jsem si dezorientovaný – najednou jsem byl v bezpečí, všechno jsem znal a nepotřeboval mapu, nic. Nemusel jsem zjišťovat, kolik co stojí a podobně. Rodiče, sestry a přátelé čekali na letišti, a jakmile jsem vstoupil do haly, začali křičet a mávat. Ovládlo mě vzrušení i ulehčení. Pochopte – po Ledovém maratonu v Antarktidě jsem letěl z Punta Arenas v Chile přes Miami, Washington, Sydney do Melbourne, trvalo to šedesát hodin. Byl jsem vyčerpaný a třásl se, protože jsem v letadlech vypil strašně moc kávy. Myslím, že nebýt z cestování tak hotový, asi bych v té hale začal brečet.

V srpnu jste říkal, že vaší nejhorší zkušeností byla cesta z Mongolska do Omsku. Zažil jste později ještě něco horšího?
Zaplaťpánbůh ne, cesta vlakem z Mongolska do Omsku se udržela v čele. Byl jsem vyřízený a sám, bylo mi smutno, navíc jsem si vezl zažívací potíže a nemohl se vzdálit od toalety. V Omsku jsem nemohl najít nocleh, byla noc a nikdo nemluvil anglicky, spal jsem v nádražní čekárně na lavičce. Den před maratonem! To jsem byl nejvíc na dně, toužil jsem po Austrálii, ale stálo by to hodně peněz. Tak jsem to vydržel a pak pokračoval do Helsinek za dalším maratonem.

52 maratonů v roce 2010

- Aby Tristan Miller mohl uskutečnit svůj sen, v Melbourne prodal byt aauto.

- Postaral se o ojedinělý rekord, za rok zvládl 52 maratonů ve 42 zemích na sedmi kontinentech.

- Tour začal na Nový rok v Curychu. V lednu na Kanárských ostrovech si vytvořil osobní rekord 3:18,09 hod., který pětkrát vylepšil až na 3:03,31 (v září v Berlíně). "Je to mimořádná série, časy mají úroveň," říká propagátor běžeckého hnutí Ivo Domanský.

Během roku jste napsal dva e-maily do Guinnessovy knihy rekordů. Už vám odpověděli?
Zatím se neozvali, ale poslal jsem další žádost, protože jsem během roku běžel nejvíc maratonů v největším počtu zemí na sedmi kontinentech. Teď to vypadá jako bezkonkurenční výkon, což mě těší, ale jsem si jistý, že nebude trvat dlouho a někdo to překoná.

Na maratonskou tour jste se vydal s myšlenkou získat sto tisíc dolarů pro UNICEF, získal jste však "jen" kolem sedmnácti tisíc. Nejste zklamaný?
Šlo nejen o UNICEF, ale také o organizaci Facing Africa a i těch sedmnáct tisíc mi přijde pozitivních. Myslím, že lidé chodí pořád na moji stránku Runlikecrazy.com, čtou moje blogy a věřím, že nějaké peníze ještě pro charitu získám.

Před několika lety jste se rozvedl, během cest jste se prý seznámil se současnou přítelkyní. Jak jste to stihl?
Ona to přítelkyně byla i nebyla už dřív. Je to kamarádka z mého běžeckého klubu v Melbourne, a když mě v létě přijela navštívit do Španělska, bavili jsme se výborně. Bylo nám tak dobře, že jsme se dohodli, že bychom to spolu po mém návratu do Austrálie mohli zkusit. Teď jsme spolu týden a zatím dobrý...!

Jak se teď vlastně cítíte? Ještě jste unavený?
To samozřejmě jsem, ale jinak se cítím docela dobře. Byť nohy přece jen trochu bolí. A hlavně myslím, že pořád bojuju s časovým posunem, s nímž jsem vlastně bojoval celý rok. Ale čas léčí a převládá štěstí, že jsem doma. A že jsem zvládl, co jsem si předsevzal.

  • 0Diskuse