"Jako malý jsem snil, že si jednou zahraju v extralize. Na reprezentaci nebo olympiádu jsem nikdy nepomyslel. Mně se už sen splnil dávno," říká brankář.
Ve Vancouveru budete jako trojka krýt záda Vokounovi a Pavelcovi. Znáte se s nimi?
Tomáše Vokouna neznám vůbec, s Ondrou jsme se potkali snad jednou. Bude to pro mě velká škola.
Nesníte, třeba tajně, o tom, že se dostanete na led i v zápase?
Vůbec ne. O tom jsem ani jednou nepřemýšlel. Vím, jaká bude na olympiádě moje pozice.
Nebudete zklamaný, když se na led nedostanete?
Jsem šťastný už za to, že jsem se dostal do té trojice. Vždyť každý brankář by dal cokoliv za to, aby tam mohl jet aspoň jako trojka.
Brankářská trojka se obvykle stará o dobrou náladu v týmu. Už si chystáte zásobu vtipů?
To já právě nevím. (směje se) Potřebuju trochu času, než se rozkecám. Tak nevím, jestli jsem v tomto směru ten pravý.
Necháte si od někoho poradit?
Že by mi třeba někdo napsal vtipy? Myslím, že to někdo z kluků vezme za mě. Já tam pojedu za hokejem. Jestli tomu, kdo bude chytat jako jednička, pomůžu humorem nebo jinak, to není důležité.
Do olympiády zbývá více než měsíc. Nebude vás teď v brance omezovat strach ze zranění?
Když na to budu myslet, stane se mi něco určitě. Mám teď před sebou patnáct kol ve Vítkovicích. Na olympiádu začnu myslet až po posledním zápase.
Takže šetřit se nebudete?
To u mě nehrozí. Nechci, aby se mi něco stalo, ale zranit se přeci nechci tak jako tak.
