Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Bourají Štvanici? Škoda, říká Zábrodský

Sport

  8:00
PRAHA - Snad neexistuje rodina, která by byla více spjatá se stadionem na Štvanici. Hokejový klan Zábrodských zde slavil po válce s klubem LTC mnoho úspěchů. Nejslavnější z nich Vladimír Zábrodský zde dovedl československý výběr k premiérovému titulu mistrů světa. "Na tenhle stadion se nedá zapomenout," říká v rozhovoru pro LN osmaosmdesátiletá legenda.

Demolice legendární Štvanice. foto: ČTK

LN Vypadá to, že dny slavného štvanického stadionu jsou definitivně sečteny. Začíná demolice stadionu. Mrzí vás to hodně?
Je to určitě škoda. Vždycky, když přijedu do Prahy, tak se jdu podívat na starý stadion, jak to tam vypadá. Přece jen to člověku leží u srdce. To, že to budou bourat, jsem slyšel již před několika lety. Ale člověk si to moc nepřipouští.

O PŘÍČINÁCH BOURÁNÍ ŠTVANICE ČTĚTE ZDE

LN Kdy jste tam byl naposled?
Asi před rokem. Šel jsem tam s bratrancem, který žije na Kladně. Bylo dopoledne a ještě tam nikdo nebruslil. Byl tam perfektní led, krásně zamrzlý, a všude byl pořádek. Že by tam měli začít něco bourat, to by mě ani nenapadlo.

LN Přesto budova stále chátrala…
Slyšel jsem, že to nevypadá dobře. Ale už jsem z republiky hodně dlouho. PořádnVladimír Zábrodskýě ani nevím, komu stadion vlastně patří. Vždyť já si ještě pamatuji, když to původně patřilo obchodníku Keclíkovi.

LN Kdy jste hrál na Štvanici vůbec poprvé?
Poprvé jsme tam hráli jako žáci předzápasy slavného LTC. To byla ta první generace slavných československých hokejistů. Většinou jsme neměli soupeře, tak můj otec, který řídil v LTC mládež, z nás udělal dvě mužstva a hráli jsme proti sobě předzápas mužům. Já jsem narozen v roce 1923, takže to mohlo být tak na počátku třicátých let. 

LN Nejsilnější vzpomínky ale asi přišly těsně po válce, když jste poprvé vyhráli titul mistrů světa…
Rozhodně. Tehdy to byla velká sláva. V průběhu mistrovství v roce 1947 si všichni mysleli, že to vyhrajeme, takže nás to vlastně ani nepřekvapilo. Spíš nás překvapilo, že jsme tehdy prohráli se Švédy a oni pak naopak prohráli s Rakušany. Překvapené bylo i vedení svazu, které dokonce neudělalo ani slavnostní ceremoniál a udílení. Ale s postupem času nám to došlo, že to bylo nejslavnější vítězství, protože jsme vyhráli něco, co jinak vždycky vyhrávala Kanada.

LN Tušíte, kolik jste dal na Štvanici branek?
No, těch mohlo být tak tisíc… (smích)

LN Čím vším je Štvanice tak výjimečná?
Už při otevření to byla velká sláva. Poprvé jsme tu měli umělý led. Dřív se hrálo všechno na přírodním ledě nedaleko Výstaviště. Tam bylo několik tenisových kurtů i ochozy pro diváky. Ale s tím novým ledem se to nedalo srovnat.