Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

VIDEO: Pražské metro ‚pokořeno‘. Běžci v maskách ale chtějí víc

Sport

  19:04
PRAHA - Když se na internetu objevilo video, jak mladík vyběhne z vagónu londýnského metra na jedné zastávce a na další znovu přistoupí, vzbudilo obrovský ohlas. O něco podobného se před týdnem neúspěšně pokusila i partička běžců v Praze. Ostře sledovaný milník však s mírnou pomocí padl až tuto sobotu.

VYČERPANÍ HRDINOVÉ. Blackrunners poté, co stihli naskočit do stejného vagónu. foto: repro: Youtube.com

Na Nových Butovicích je 9 stupňů nad nulou. Ne zrovna ideální podmínky pro běhání, zvláště pak extrémní.

Dva mladíci v maskách, kteří si říkají Blackrunners, se přijeli pokusit o to, co ještě před nimi nikdo nedokázal (nebo to alespoň natočené nezveřejnil). Chtějí dohonit pražské metro. (Rádio Spin se následně ohradilo, že se to již podařilo při jeho soutěži). Konkrétní plán zní: vystoupit ze soupravy na zastávce Hůrka a stejný vagón dostihnout na Nových Butovicích.

Na trasu dlouhou přesně tři čtvrtě kilometru mají zhruba 2 minuty a 10 vteřin. Ještě o deset vteřin více totiž trval pokus nejrychlejšímu běžci ze skupiny Praguerunners, který v neděli 19. října doběhl na nástupiště, když už z ní metro odjíždělo (JEJICH POKUS ZDE).

„Až pokus Praguerunners byl pro nás hlavním spoušťákem, proč do toho jít. Máme k nim respekt, že to zkusili jako první, ale my jsme tím pádem chtěli být první, kdo to dokáže,“ popisuje mi během rozcvičky provokativní strategii 21letý student, který si říká Hilly. „Upeklo se to až včera odpoledne, když jsme viděli to video. Zrušili jsme účast na páteční párty, místo toho jsme se šli trochu prospat a teď jsme tady,“ směje se o dva roky mladší Hail.

‚Rychle, pospíchám do práce‘

Proč si přejí zůstat v anonymitě? „Neděláme to kvůli slávě. Milujeme běhání a chceme lidem ukázat, že se dá zajímavě provozovat i ve velkoměstě. Chceme tím i ostatní trochu vyprovokovat k tomu, aby ukázali, co dokážou oni. Nebo aby nám to třeba v něčem nandali, tak jako to my dnes chceme udělat té skupince, co zkoušela neúspěšně zaběhnout stejný úsek před námi,“ vysvětluje Hilly v poklusu, když si poprvé monitoruje rovinatou trasu uprostřed sídliště na jihozápadě hlavního města.

Žádné velké taktizování s jízdními řády se nekoná. „Projela jsem to tam a zpátky a 2:10 by mělo stačit,“ hlásí dívka, která bude celou akci natáčet přímo z metra. Další člen štábu pojede na kole s kamerou připevněnou na hlavě. To kvůli důvěryhodnosti.

Já budu stát až ve třetích dveřích od těch, kam plánují naskočit. Nechci hlavně překážet.

Po necelé půlhodině příprav odjíždíme na zastávku Lužiny, kde má celá akce začít. Metro v protisměru přijíždí záhy. „Jedeme, žádné zdržování. Za hodinu a půl už musím být v práci,“ velí Hilly. Jenže už tady nastává problém, který běžci podcenili. Metro přijíždí do stanice o půl minuty později oproti jízdnímu řádu. Jestli mohou cestující v ostatních metropolích Pražanům něco závidět, tak je to dochvilnost hromadné dopravy. Je mi jasné, že se řidič bude snažit manko v dalších úsecích nahnat zpět.

Tohle by nedala ani Kratochvílová

Na Hůrce oba mladíci v maskách vybíhají a já si zapínám stopky. Řidič opravdu s odjezdem příliš neotálí a už za minutu a 20 vteřin se otevírají dveře ve stanici Nové Butovice. Běžci pochopitelně nikde. Vždyť i dosud platný rekord Jarmily Kratochvílové z roku 1983 na hladké půlce (800 metrů) má hodnotu 1:53,28!

Za další půlminutu strojvůdce ohlašuje zavření dveří. Spontánně se rozhoduji pro kacířskou myšlenku držet dveře až do doby, než budu mít na stopkách čas 2:10 (tedy čas, který měla k dispozici skupinka z minulého týdne). Jako sportovní novinář jsem asi příliš nakažen smyslem pro rovné podmínky, ačkoliv tuším, že můj čin má na cestě k dosažení fair-play určité trhliny.

Čas 2:07 a oba závodníci přibíhají k zavřeným dveřím na konci prvního vagónu. Mají o celých 13 vteřin lepší čas než jejich předchůdci. Z posledních sil se ještě dopotácí k „mým“ dveřím, proskočí dovnitř a spadnou na zem. Jsou na pokraji vyčerpání. Na rozhovor o bezprostředních pocitech mohu zapomenout, celou další stanici jen lapají po dechu.

Po chvíli už jsou z výsledného času nadšeni, ale plnohodnotný pocit euforie jim kazí nucená pomoc. „Jsme trochu smutní z toho, že jsme chytli zrovna tak zběsilého řidiče. Ale čas je skvělý. V porovnání s těmi před námi jsme to dali s přehledem, ale to nám nestačí,“ souká ze sebe Hilly.

Znovu už ale stejnou trasu nepoběží. Už by to pro ně prý nemělo ten pravý nádech pustit se do něčeho neznámého. „Rozhodně to ale nebyla naše poslední akce,“ slibují další bláznivé kousky na svém Youtube kanálu. 

Tak jen, prosím, vzhledem k bezpečnosti všech nezúčastněných, ne v dopravní špičce...

VIDEO z Londýna, které má už téměř 5,5 milionu zhlédnutí