Casse Déserte je místo tajuplné, tak strohé, drsné, prašné, vyprahlé. Necelé tři kilometry pod vrcholem stoupání na Izoard, na poslední horský dojezd Tour, se zde jezdci vnoří do měsíční krajiny skal, strží a kamení.
Právě tady se v roce 1953 Louison Bobet, budoucí trojnásobný šampion Tour, rozhodl všem ukázat, že není tím „uplakánkem“, jenž se v kritických chvílích vždy zlomí, načež zničujícím útokem v zemi nikoho odrovnal své soky.
Tady o pět let později, už sužován vážnou nemocí, trpěl tak moc, že bolestivě hledal na kole balanc, osciloval nad řidítky, v hrdle mu hořelo a plíce měl plné prachu, přesto znovu ukázal na kole svoji šílenou vůli.
Louison Bobet kdysi Casse Déserte proslavil.
Chris Froome si toto místo zvolil.
K čemu? Už brzy to Brit ukáže.
Chris Froome v poslední horské etapě Tour de France 2017.
Divákům je sem přístup zapovězen, pouze několik vyvolených fotografů vysedává na kamení a vyhlíží příjezd horského finále Tour. Finále, při němž se hraje vysoce strategická hra s figurkami rozestavěnými na šachovnici jinak než v předchozích dnech.
Je to tým AG2R, kdo tahá tempo, se čtyřmi jezdci na špici se už od průsmyku Vars snaží utavit protivníky svého lídra Romaina Bardeta.
O pět hodin dříve, když se jezdci AG2R sešli v týmovém autobusu na poradu před touto etapou, zahájili ji mottem tohoto dne: „Pas de regrets.“
Ničeho nelituji. Přesně to si chtějí říci, až tento den skončí. Aby měli pocit, že udělali a zkusili vše, co bylo v jejich silách. „Pokusíme se dostat peloton do potíží, včetně největšího favorita,“ vyzýval tehdy v autobuse sportovní ředitel Julien Jurde.
Moc dobře všichni věděli, že Bardet potřebuje před časovkou najet na Frooma takřka minutu, aby měl solidní šanci na žlutý dres v Paříži.
Jen si to tempo tahejte, když tedy chcete
„Budu na Chrise útočit, kdykoliv to půjde,“ sliboval Bardet. Jenže... zatím to nejde. Protivítr hraje proti němu.
Dobře, tak počkáš do poslední možné chvíle a potom do toho dáš vše, promlouvá sám k sobě.
Jeho bojová jednotka, od Oliviera Naessena až k horskému superdomestikovi Alexisi Vuillermozovi, diktuje ještě i na úpatí Izoardu tempo, s blahosklonným souhlasem party Sky: Když si to chcete vyzkoušet, my vám bránit nebudeme.
Až za Bardetovci je zatím naskládána početná Froomova ochranka se žlutým mužem ve svém středu i osamocený kolumbijský bojovník Rigoberto Uran v zelené barvě Cannondalu, zatímco Fabio Aru už jen lapá po dechu a marně hledá záchranný pás, tentokrát definitivně odepsaný.
„Aru en difficulté, Aru en difficulté,“ křičí hlasatel. Aru má (už zase) potíže.
Devět kilometrů před cílem však i Bardetova podpůrná letka zjišťuje, že nemá v těle už ani mililitr „benzinu“ a jako jeden muž se z popředí vytratí. Jejich vůdce opět stojí sám proti přesilovce čtyř zbylých borců Sky.
„Musíš na Sky taky útočit,“ vybízel před etapou Urana, jenže ten opáčil v duchu: Copak má smysl útočit na delší vzdálenosti proti takové síle?
Pravda, na startu v Brianconu poté Kolumbijec novinářům řekl: „Je to důležitý den, o něco se pokusím.“ Jenže nikdy se nepokusil. Prostě jen následoval.
Francouzský prezident Emmanuel Macron s Chrisem Froomem na Tour de France 2017.
Ne nadarmo si Froome i tentokrát bude po etapě pochvalovat: „Sehráli jsme velmi chytrou partii.“
Exmistr světa Michael Kwiatkowski při ní znovu (pokolikáté už?) podává důkaz, jak enormně jsou Froomovi muži ochotni vyšťavit se pro svého lídra. Když Polák dokončí svoji mamutí porci práce na špici, opět se takřka zastaví, jak jeho nohy hoří a odmítají se už točit. Své drahé brýle Oakley odhodí mezi diváky, protože v tu chvíli je mu naprosto všechno jedno.
Mikel Landa naopak vyráží před skupinu favoritů, kde už šlapou puntíkatý Warren Barguil ze Sunwebu a s ním i pozůstalý z předchozího úniku Darwin Atapuma.
„Řekli jsme si, že se dnes pokusíme o vše: vyhrát etapu, pojistit Chrisův žlutý dres a posunout mne na pódium. Takový byl plán,“ vysvětlí později Landa. Na krátkou chvíli si dopřává pocit volnosti za dosavadní loajální služby.
Potom přichází Bardetova chvíle. „Naznačoval jsem slabost a pak najednou udeřil,“ bude vyprávět. Toto je jeho pokus všechno, nebo nic. Chce doskočit až úplně dopředu, ke krajanovi Barguilovi, chce nabírat cenné vteřiny, chce ten žlutý dres, tak strašně moc ho chce.
Jenže realita je o tolik odlišná. Získá pár metrů na Frooma... a to je dohromady vše, co na něj kdy v této etapě získá. U zeleného nápisu „Go, Bardet“ už má Brita i Urána zase u sebe.
Ještě tři kilometry.
Čeká je krátký sjezd na Casse Déserte.
Obraz hry se mění. To je to místo, říká si Froome.
A tak právě zde, na silnici skrz nevlídnou kamenitou poušť, konečně na této Tour razantně atakuje i obhájce titulu. Zalehne na kolo, opře se do pedálů, uniká ostatním, chce zahrát mat.
Políčka za ním jsou však na izoardské šachovnici opět brzy zaplněná. Nevyšlo to. No dobře, vítejte zpět, přátelé.
Počká na ně Landa, potící se v rozepjatém dresu, a vytvoří před svým lídrem pro zbytek etapy neprůchodnou hráz.
Chce snad ještě někdo útočit? Jen si to zkuste.
Na vrcholu Izoardu, v přírodním amfiteátru na dosah mraků, je u silnice tak málo rovného místa, že se sem nevejde ani celé technické zázemí Tour. Týmové autobusy stojí osm kilometrů pod kopcem a mnohé servisní kamiony až dole, v brianconském údolí. Jsou zde však tisíce diváků rozesetých na stráních, očekávajících příjezd krále.
Tím etapovým je puntíkatý Warren Barguil, usmívající se na všechny fanoušky už půl kilometru před cílem a vykládající: „Žiji si svůj sen.“
A králem absolutním? Froomův žlutý dres zůstává neposkvrněn. Bardet si dospurtuje alespoň pro čtyři vteřiny bonifikace. Snižuje tak celkovou ztrátu na lídra závodu na 23 vteřin. Urán je nyní na minus 29 vteřinách.
Tím končí partie. A s ní i celý souboj?
Teď můžeme jen doufat v zázraky
Až na páté místo sražený Fabio Aru, jenž v Pyrenejích na krátký čas závodu vévodil, teprve nyní přiznává, že poslední dny bojuje s bronchitidou.
Čtvrtý Mikel Landa už nezastírá, že osobně doufal ve víc. „Byl jsem však polapen mezi to, co si fanoušci i já přejeme, a mezi práci, kterou jsem musel dělat. Froomy byl naše jasná priorita.“
Třetí Rigoberto Uran opět jednou argumentuje: „Nešlo zaútočit na Sky v tempu, v jakém se jelo.“ Přesto si ponechává do 22,5 kilometru dlouhé časovky v Marseille naději: „Nebude to obyčejná časovka, ale specifický závod po dvaceti velmi únavných dnech.“
Co na to Bardetovci?
Marně bušili na vrata pevnosti Sky.
„Chtěli jsme na Izoardu vyhrát etapu a vzít si v ní žlutý dres,“ říká Olivier Naessen. „Udělali jsme to nejlepší, co jsme mohli. Teď můžeme jen doufat v zázrak v časovce.“
Jeho lídr Romain Bardet souhlasí: „Opravdu jsem ze sebe na trati vydal vše. Bojoval jsem srdcem a s vášní. Ničeho nelituji.“
Ne, neskládá ještě zbraně. Ví, jaké zvraty Tour dovede. Ale cítí, že nyní už nebude zvrat pouze v jeho rukách. Není a nikdy nebyl excelentním časovkářem.
V úvodní rovinaté a deštivé časovce v Düsseldorfu porazil Froome své dva současné konkurenty o 39 a 49 vteřin. V Marseille bude na trati také jedno kratší, prudké stoupání, což může teoreticky nahrát Uránovi. Vždyť na jaře 2014 dokonce ovládl dlouhou zvlněnou časovku na Giru.
Brit Chris Froome a Francouz Romain Bardet finišují do cíle poslední horské etapy Tour de France 2017.
„Urána se nyní obávám nejvíc,“ pronese Froome.
Jak velká je však jeho obava?
„Povězme si to asi takhle: dnes jsem udělal velký krok k dalšímu titulu na Tour. Ale podívejte se na pořadí. Stále jsme tři v půlminutě. Cokoliv se může stát,“ říká Brit, ovšem na tváři má spokojený úsměv.
Není to už Froome – král dobyvatel z roku 2013. Není už ani Froomem-suverénem z let 2015 a 2016, kdy na prvním horském dojezdu, případně při prvním pyrenejském cílovém sjezdu deklasoval soky.
Nyní je to Froome–stratég, sběratel drobných vteřin.
Víc obránce než útočník.
Ano, chtěl podepřít svůj nárok na trůn etapovým triumfem na Izoardu, proto na Casse Déserte vystoupil z obranné ulity. „To zvláštní místo mi připadalo příhodné,“ vypráví. „Možná jsem měl zaútočit až o kilometr později.“
Může se stát prvním šampionem Tour bez vyhrané etapy od roku 2006 a teprve třetím za poslední půlstoletí.
Mrzí ho to? Jestliže ano, nedává to najevo.
„Prioritou je žlutý dres. Pokud ho budu v Paříži mít na sobě, bude mi jedno, kolik etap jsem vyhrál, nebo ne.“
Čtvrtým titulem by se přiblížil lídrům historických tabulek, kteří Tour ovládli za kariéru pětkrát: Anquetilovi, Merckxovi, Hinaultovi a Indurainovi.
Ale zda by letos zvítězil i bez famózní podpory svého hvězdného týmu, v němž na něj tvrdě makají i bývalí mistři světa nebo třetí muž z Gira, se můžeme jen dohadovat. Silou své kohorty nejbohatší stáj světa opět uzemňovala konkurenci.
Neustále se vracející téma platových stropů v cyklistických stájích, které by v tomto případě omezily dominanci Sky, se proto vynoří i při Froomově mediálním kolečku na Izoardu.
„Chrisi, byl byste pro, aby se platové stropy zavedly?“
Uvědomí si, jak je taková otázka pro jeho tým ožehavá - a uteče z ní.
„Na to nemám názor.“
