Můžeme vás spolu vyfotit? Jasně! V tu chvíli začíná show. Tenistka Lucie Šafářová a její trenér Rob Steckley předvedou za deset vteřin na lavičce u tréninkových kurtů v All England Clubu aspoň čtyři rozverné pózy. Ti dva si skutečně kápli do noty.
Češka najala výstředního Kanaďana na jaře 2013. S jeho přispěním dosáhla největších úspěchů. Předloni se poněkud záhadně rozešli. Teď jsou zase spolu.
Robe, jaký je rok, který s Lucií prožíváte?
S ní je každý rok jedinečný. Každý kouč sní o tom, že bude mít takovou hráčku a kamarádku. Blíží se konec její kariéry, což je i pro mě nový pocit. Snažím se, aby si udržela nejlepší možnou úroveň, aniž by musela jít přes závit.
Jak jste vnímal, když v únoru ochořela a pak obtížně hledala sílu na comeback?
V prosinci jsme plánovali sezonu a přáli si, aby Lucka zůstala zdravá a šťastná. V únoru jsme chytili ten virus, já byl vlastně úplně první, koho postihl. Ale Lucka se svou zdravotní minulostí se dlouho nemohla vyléčit. Ty špatné časy jí vzaly moc fyzických i psychických sil.
Ztratila veškerou vydřenou tenisovou formu i kondici, že?
Ano. Přemýšlela, zda vůbec chce pokračovat. Úvod roku přitom byl fajn. Ale to je život. Zase se postupně zlepšuje. Uvidíme, jak to půjde dál. Může se stát, že přijde další nemoc nebo zranění a bude po všem.
Přesvědčujete ji, že je stále mladá a že nemusí končit?
Přiznejme si: Už není mladá, což ze mě mimochodem dělá dinosaura. (směje se) Fyzicky na to pořád má. Záleží jen na jejím zdraví a vůli.
Máte nějaký plán na období po Wimbledonu?
Nastoupí v Montrealu a potom na US Open. Momentálně tam můžeme mnohem víc ztratit než získat, proto odehraje jen pár turnajů.
A dál?
Toť otázka! Záleží třeba na tom, jak si tady povede v deblu s Bethanií (Mattekovou-Sandsovou). Jsou ve čtvrtfinále, a kdyby šly dál, měly by šanci kvalifikovat se na Turnaj mistryň, což by leccos změnilo. Naopak bez Singapuru by postrádala nějaký krátkodobý cíl. V singlovém žebříčku je kolem šedesátky, takže hrozí, že by musela hrát kvalifikace, což už by pro ni byla příliš těžká šichta. Podle mě by ale měla pokračovat. Jsem připraven jí pomoct.
Rozumíte jejím pochybám?
Teď se jí daří, je v pohodě, ale když jsem za ní před dvěma měsíci dorazil do Evropy, neměla dobrou náladu. Chápu ji - táhne jí na 32, dře na dalším návratu, přitom už leccos dokázala. Poslední pauza ji ale donutila přemýšlet, co by dělala, kdyby skončila. A možná si uvědomila, že hrát tenis přece není tak špatné.
Lucie Šafářová a Rob Steckey.
Dokážete si představit, že by doma seděla na gauči?
Nikdy nebude doma sedět na gauči. Občas se jí snažím přikázat, aby odpočívala, ale ona si stejně najde milion aktivit. Je nejvíc zaneprázdněná holka, co znám.
Na webu se objevilo video, jak jste jí zamkl dveře do domku, když na zahradě telefonovala, a ona se pak nemohla dostat domů. Často takhle laškujete?
Pořád. Ale musím najít tu správnou rovnováhu, abychom dostatečně pracovali, užili si legraci a aby Lucka zároveň viděla výsledky. Ne vždycky se mi to daří, a tak občas vtipkuju v nesprávnou chvíli. Hned velí: „Přestaň!“ Tak přestanu.
Pozorujete, jak se mění její povaha? Jak se odvázala?
Ano. Znám ji devět let, od svého příchodu na WTA Tour. Je z ní úplně jiná hráčka a jiná osoba. Bývala opravdu uzavřená a soustředěná na práci, k čemuž byla vedena. Časem si ale uvědomila, že tenis může být i hra a zábava. Štěstí přispívá k dlouhověkosti. Jsem rád, že jsem se na tom procesu podílel.
Pamatuje si první video, jež jste s ní točil. Nějaký rozhovor. Říká o něm: Já byla úplně děsná!
Ano, to si vybavuju - v Indian Wells. Připadala si divně, ale já se cítil ještě hůř. Za ta léta se ohromně zlepšila ve vystupování na veřejnosti. Sleduju její videoblogy a myslím, že se zbytečně podceňuje.
Jste rád, že se díky vám zrodil Team Bucie?
Ano, původní myšlenka byla moje, znal jsem Bethaniina manžela. Seznámil jsem všechny zúčastněné, ty dvě se pak spřátelily a sehrály. Zdálo se mi, že by k sobě jejich styly i povahy mohly pasovat. Výsledek ovšem předčil očekávání.
Co si myslíte o čtyřhře na WTA Tour? O její úrovni a prestiži?
Každý má právo na názor. Záleží na úhlu pohledu. Chlapík, který trénuje támhle za námi, Roger Federer, si tady jde pro svůj 21. grandslamový titul (rozhovor vznikl před čtvrtfinálovou porážkou Švýcara s Kevinem Andersonem). Čtyřhra pro něj není důležitá. Ale třeba Lucka, jež bývala skvělou singlistkou a pak začala sbírat úspěchy v deblu, je v jiné situaci.
Jak si ve dvou soutěžích na grandslamu rozvrhnout síly?
V deblu ztrácíte energii pro postup ve dvouhře. Jakmile vám dochází šťáva, musíte se rozhodnout, čemu dáte přednost. Kdysi jsem nebyl fanouškem čtyřhry, ale teď ji miluju. Když se Lucka s Bethanií rozjely, začali jsme se na ni víc soustředit. Právě teď jsme hodinu trénovali debla a užili si nejvíc zábavy za poslední dobu. Lucka se může naučit spoustu nových věcí, protože jsou na jedné půlce kurtu dvě, hřiště je trochu jiné. Zase si rozšiřuje obzory.
Lucie přemýšlí, že by se v příští sezoně věnovala už jen čtyřhře, třeba na sedm turnajů v roce. Co vy na to? Dál byste ji trénoval?
Sedm turnajů zní dobře. Mohl bych vyrazit na cesty a zároveň být víc doma s rodinou. Pokud si to Lucka skutečně přeje, já jsem pro. Ale o tom si promluvíme později.
Proč je Team Bucie populární?
Ty dvě jsou opravdu nejlepší kamarádky. Ve čtyřhře jste na kurtu dva, musíte sladit dvě osobnosti, čelíte více nástrahám. Proto vás v ní přátelství dostane daleko. Holky, jimž na sobě moc nezáleží, spolu dřív přestanou mluvit, naštvou se, pár se rozloží. Lucie s Bethanií se baví, vycházejí v pohodě, jak ukazují na sociálních sítích. Nic nepředstírají, jsou samy sebou, což je výjimečné.
Proč jste se vlastně s Lucií předloni rozešli?
Byla to má chyba. Po letech, co cestuju po světě, jsem přestal být sám sebou. Byl jsem unavený a sklouznul k některým zlozvykům. Nebyl jsem šťastný, což se podepisovalo i na Lucce a našem vztahu.
Takže?
Zůstal jsem doma, abych si vyčistil hlavu. Bál jsem se, že odchodem z tenisu ztratím vše, co jsem budoval. Ale musel jsem si dát pauzu od sociálních médií, lidí na WTA Tour a vztahů na ní. Zabouchnul jsem dveře a bylo mi jedno, jestli se vrátím. Strach zmizel. Jako bych se znovu narodil. Dřív jsem se snažil nějak vést své hráčky, ale sám jsem žil jinak. Už jsem neplánoval návrat na okruh, upnul se na rodinu a začal pomáhat hráčkám v Kanadě.
Co vás zlomilo?
Lucka se loni ozvala. Potkali jsme se na turnaji v Torontu, ale hodně jsem se změnil a ona si na mě nemohla zvyknout. Dřív jsem byl nervózní, nutil jsem ji do věcí. Teď jsem daleko víc v pohodě. Potom zavolala na konci sezony, zda to ještě nezkusíme. A já řekl: „Jo, jasně!“
