Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Narodil se 9. ledna 1898 v polském Krakově, kde jeho otec sloužil v rakouské armádě (Polsko bylo rozděleno mezi Prusko, Rusko a Rakousko-Uhersko). Když se rodina odstěhovala do Prahy, Otakar studoval reálné gymnázium v Dušní ulici a sportoval. Cvičiteli v Sokole neunikl jeho atletický talent a doporučil mu, ať zkusí štěstí na letenských hřištích. Ve svých vzpomínkách Jandera líčil, že nejdřív šel na Spartu. Tam několik hochů skákalo do výšky, ale jemu, hubenému čahounovi, se smáli. Zamířil tedy na Slavii, kde se mu nikdo nesmál, dokonce mu půjčili tretry. Přepis Janderových vzpomínek nepostrádá půvab:
„Došli jsme k jámě, pan atlet dal laťku na 130 a velel: Skoč! Skočil jsem. Dal tedy laťku na 140 a to už kroutil hlavou. Pak na 150 a 160. Potom řekl: ,Dost. Zítra ve čtyři přijdeš, to bude legrace.‘ Po nevalném přijetí na Spartě jsem ovšem nevěděl, jakého druhu junda to bude, jestli ze mne, nebo z jeho kamarádů. Druhý den jsem přišel a vypravili jsme se na Spartu, prý na nějaké mistrovství juniorů. Můj zjev budil smích, po každém skoku lítaly vtipy, například: ,Mají s sebou prostěradlo, aby jich dali dohromady, až se rozsypou?‘ Po pravdě řečeno, byly to hrozné skoky. Ale vyhrál jsem.“
