A zase ta Gábina. Koukalová během hromadného závodu třikrát ztratila hůlku

Koukalová přišla ve finiši o triumf. Biatlonisté ve štafetě střelecky selhali

Prokletí zlomeno?
Ano ano, má kletba Anterselvy je prolomena, no sláva. Vždyť já tu nikdy dřív nestála ani na rozšířeném pódiu. Říkala jsem si dneska: Tak všechno, nebo nic, už to konečně musí vyjít. Třetí místo je skvělé. Je pro mě tady snad ještě cennější než výhry v Oberhofu.

Máte dnes dokonce devátý nejlepší střelecký čas.
Fakt? Já? To snad ani není možný.

Ale hned od prvního kola začaly pro změnu vaše trable s hůlkou. Opakovaně jste ji musela měnit. Co se na trati dělo?
Ten masák je během prvního kola přece jen dost kontaktní. Nejdřív mi Laura (Dahlmeierová) několikrát na úvodních kilometrech přišlápla hůl a pak to dorazila Doro (Wiererová), když mi ji omylem přišlápla během největšího kopce, co tu na trati je. Vytrhla mi i madlo z ruky.

Na kopci jste pak dostala hůl náhradní, jenže ani ta vám dlouho nevydržela.
Bohužel jsem ji neměla vůbec zacvaknutou v ruce. Bála jsem se, kdo přijde další, přišlápne mi ji a já ji zase ztratím. Dostala jsem potom znovu svoji vlastní, ale na trestném kole po první ležce jsem ji po pár záběrech vylomila, protože mi na ni zase někdo stoupnul. Najednou jsem měla v ruce jen madlo a až do lesa pod zdejší viadukt jsem pokračovala opět jen s jednou holí. I tak jsem se snažila držet kontakt s těmi, co odjížděly ze střelnice přede mnou. Jenže stálo mě to dost sil.

Právě ty mohly v závěru chybět?
Určitě. Už ve třetím a čtvrtém kole jsem to cítila.

Na každé ležce vám nespadl jeden kalibr, byla jste devatenáctá. Potom se vám však povedlo vybílit první stojku, rázem jste jela čtvrtá. Když jste přijela na druhou stojku, všimla jste si, že do té doby jasně vedoucí Dahlmeierová dvakrát minula?
Zaregistrovala jsem to. Ale viděla jsem, že už Laura odjíždí na trestné kolo, zatímco já se teprve chystám na střelbu. Říkala jsem si: Bůhví, jak dlouho tu zase budu střílet já, někdy jsem schopná zvládnout stojku za 30 vteřin, ale jindy i za 45 vteřin. Naději, že bych mohla Lauru atakovat, jsem si moc nedávala. Spíš jsem nechtěla dělat hloupé chyby a myslela jsem si, že nějaký terč třeba mine Kaisa (Mäkäräinenová), která tam stála se mnou.

Gabriela Koukalová (vpravo) na stupních vítězů s Nadine Horchlerovou (uprostřed) a Laurou Dahlmeierovou.

Přesto jste po další čisté položce odjížděla první, těsně před Horchlerovou a o 16 vteřin před Dahlmeierovou.
Prosila jsem Nadine, aby se mnou spolupracovala, ale ona kroutila hlavou, že už taky nemůže. A já se bála, že když ještě trochu zpomalíme, tak nás docvaknou ty holky, co jsou za náma, nejen Laura, ale třeba i Kaisa, a bude to ještě horší. Takže mi nezbývalo než to celé táhnout na čele - a pak se tady před cílem nechat předjet.

Na spurt už síly vůbec nezbývaly?
Ne, posledních 200 metrů mi přišlo nekonečných, ani s Nadine, ani s Laurou jsem už nedokázala jet. Zvlášť když Laura dokáže v posledním kole dělat zázraky.

Vítězkou je však senzačně Nadine Horchlerová, která osciluje mezi IBU Cupem a Světovým pohárem. Na dnešní závod byla původně jen náhradnicí, zaskočila až za odhlášenou Rusku Podčufarovovou. Hodně vás její vítězství překvapilo?
Ne, vůbec. Znám ji dlouho, ještě z dob, kdy jsme spolu jezdily v IBU Cupu. Vím, že když se uvisí do posledních metrů, je potom strašně silná ve spurtech, zatímco já spíš volím taktiku, že co se dá, urvu radši už na trati. V samotném závěru už moc zrychlení nemám. Tak jsem tušila, že si Nadine asi jede pro první místo. Ale jsem za ni moc ráda. Je to milá holka. Dřív jsme se spolu často bavily, je hodně srdečná a drží palce všem. Přeje jiným, tak já jí taky přeju a doufám, že se jí takhle bude dařit i nadále.

Když se ještě vrátíme k vašim problémům s hůlkami, ty jste řešila i v hromadném závodě na posledním mistrovství světa v Oslu, vzpomínáte? Také tam jste je musela dvakrát měnit.
Jo, to je pravda. V těch hromaďácích se to stane hned. Nejde jen o můj problém. I mně se přihodí, že naopak sama hůlku někomu přišlápnu. Je to hodně taky o štěstí. Každá ta holka má jinou frekvenci a je jinak stavěná. Vejít se mezi jejich hole a lyže je hodně o koncentraci. Musíte se snažit dávat lyže přesně mezi lyže té závodnice, která jede před vámi, a obtížně reagujete na tempa jiných.

Jak moc jste teď unavená?
Docela hrozně, za těch pár dní se únava dost nastřádala. Dnes jsem se na trati necítila běžecky až tak dobře jako ve čtvrtek. Už abych měla trochu volna.

Pojedete v neděli štafetu?
Ještě počkám, jak se budu cítit po vyjetí, a večer se s trenéry domluvíme. Dneska jsem si sáhla totálně na dno a blíží se mistrovství světa. Snažím se na něj soustředit. Tak se dohodneme, jaká strategie mým výkonům na mistrovství nejvíc pomůže.
(Po 17. hodině pak trenér žen Zdeněk Vítek oznámil, že nedělní štafeta žen bude bez Koukalové.)