Odvedl bravurní výkon v obraně. Vstřelil gól na 1:0. Pomohl vymazat fantoma Roberta Lewandowského: „To se mi bude těžko překonávat.“
Sedmadvacátá sekunda a vy jako levý stoper běžíte hlavičkovat úplně na druhou stranu hřiště. Měl jste to nejdál ze všech. Co vás to napadlo?
Prostě mám takové návyky, když jsem hrával středního záložníka. Nejdřív jsem si zkontroloval jsem situaci vedle sebe. Tomáš Holeš a Kuba Brabec byli jeden proti jednomu s Lewandowským, já tam na sebe nikoho neměl, tak jsem si řekl: A proč vlastně ne? Zbytek už si nepamatuju.
Takže to nebyl domluvený signál s Vladimírem Coufalem, který házel aut?
Řekli jsme si, že dlouhé auty budeme dávat, když si to před tím správně postavíme. Ale ty jo, na začátku zápasu? To byla spíš intuice.
Parádní intuice, Poláci vás vůbec nezachytili.
Já jsem jenom rád, že jsem tam prostě byl a že v takových situacích můžu pomáhat týmu.
Vlevo jste spolupracoval se slávistou Davidem Juráskem. Jaké to bylo? Vy dva, konkurenti z pražských S.
On je sice slávista, ale my se známe ze Zbrojovky. Občas spolu trávíme čas v Brně. Hrálo se mi s ním skvěle, komunikovali jsme bez problémů. A klobouk dolů před ním. První start, skvělý výkon.
Berete svůj premiérový gól v reprezentaci a vítězství jako vlastní odměnu? Dost jste toho promarodil.
Beru to jako součást mojí dlouhodobé cesty. Ať jsou to třeba poslední čtyři roky ve Spartě. Soustředím se na svou práci, stejně jako všichni v klubu. Sklízíme za to odměnu.
Takže pohoda z klubu se potvrdila?
Určitě jsem rád, že s formou, kterou ve Spartě máme, jsme mohli pomoct reprezentaci. Ale zároveň si myslím, že tomu dneska pomohl každý hráč, který byl na hřišti. Jen my jsme byli v koncovce.
Vy tři: Krejčí, Čvančara, Kuchta. Takže tři sparťani byli králové Edenu.
Doufám, že to takhle nenapíšete do titulku. (úsměv) Celý tým odvedl skvělou práci a my prostě byli ve finálních situacích.
Na stadionu Slavie, kterou nemusíte.
Poprvé v životě a nejspíš naposledy jsem dělal děkovačku před severní tribunou. Bylo to zajímavé. A jsem rád, že jsme to takhle mohli oslavit.
Určitě je co slavit. Výhra nad Polskem se počítá.
Su rád, že jsme splnili první úkol. Chtěli jsme na ně vlítnout na sto procent a nedat jim ani metr. Pecka, povedlo se. Všichni víme, že je to nejtěžší soupeř ve skupině. Doufám, že nás to jen nakopne do dalších zápasů.
Ještě taková drobnost. Ve druhé půli jste vzal balon Lewandowskému ve skluzu. Nebyl to náhodou hezčí moment než gól?
Já to nejdřív chtěl dát do autu, ale jak jsem se v zápase cítil fakt dobře, na poslední chvíli jsem to strhnul. Jo, bylo to fajn.
Pořád se ve vás melou emoce?
Teď už vím, co se děje, ale všechno mi nejspíš dojde až časem. Až si přečtu zprávy od rodiny, od kamarádů. Bylo to velké.
