Teprve šestnáctiletý indický velmistr Dommaraju Gukeš, který na letošní šachové olympiádě vedl u prvního stolu béčko domácího týmu, by mohl být okamžitě dalším hrdinou některého ze Shakespearovských dramat. Posuďte sami:
Mladý talent vyhrál prvních osm partií a byl hlavním strůjcem nečekaného úspěchu družstva Indie 2, které v průběžném pořadí předběhlo jak hlavní domácí tým, tak i supersilný výběr USA. Po šňůře osmi výher v devátém kole zremizoval a v předposlední desáté partii s velkou nadějí uzbeckého šachu Nodirbekem Abdusattorovem mířil za vítězstvím.
Jenže jediným neopatrným tahem výhru vypustil a pozice byla rázem remízová. Jak později Gukeš přiznal, byl před partií nastaven tak, že musí pro triumf svého týmu nutně Uzbeka porazit. Jenže v úplné koncovce partie udělal hrubou chybu, přišel o jezdce a prohrál. A i díky tomu nakonec celkový triumf oslavili právě Uzbekové.
Co na tom, že rodák z Čennaí za celý turnaj získal 9 z 11 možných bodů, nejvíce ze všech domácích šachistů. Výbuchem proti Abdusattorovi se pasoval do role smutného hrdiny. „Nečekal jsem, že budu hrát tak dobře. Soupeře jsem přehrával, ale pak přišel zkrat. Chvilkový moment zatmění. Bohužel, takové věci se stávají, beru to jako velkou zkušenost. Podcenil jsem časový limit, dostal jsem pod tlak a chyboval,“ řekl mladík, který se v roce 2019 stal třetím nejmladším velmistrem všech dob. A kterého po konci partie utěšoval i slavný krajan a mentor Višvanáthan Ánand.
Emoce v domácím výběru lze chápat, Indie brala pořadatelství šachové olympiády, která skončila v úterý, nesmírně prestižně. Dokonce i jeden most v Čennaí, poblíž něhož se hrálo, přebarvila na šachovnici, na slavnostní zahájení dorazilo dvacet tisíc diváků a promluvil na něm mimo jiné i indický ministerský předseda Naréndra Módí. „Tady nejsou poražení, pouze vítězové a budoucí vítězové,“ pomohl si při svém projevu mottem celé olympiády.
Které navíc lze lehce zpochybnit, neboť k pořadatelství se největší světová demokracie dostala až na poslední chvíli – šampionát mělo hostit Rusko, ale po jeho vojenské agresi na Ukrajině mu mezinárodní šachová federace FIDE pořadatelské právo odebrala. A chyběli také Bělorusové.
Naopak nezpochybitelný je fakt, že Indie je aktuálně nejvíce se rozvíjející zemí tohoto intelektuálního sportu. „Příští desetiletí bude v šachu patřit Indii,“ pronesl před dvěma lety po své návštěvě této země třeba i nejlepší šachista světa Magnus Carlsen. A když už jsme u těch příběhů, hvězdný Nor usedl na šachový trůn právě v této zemi, když v roce 2013 porazil tehdejšího vládce Ánanda.
Šachový boom indičtí velmistři demonstrují v posledních pár letech po celém světě prakticky na všech turnajích, kterých se účastní, a svoji dominanci ukázali i na právě skončené olympiádě. Využili právo pořadatelské země postavit více než jeden tým, přihlásili tři týmy a ty všechny předvedly skvělé výkony, „béčko“ skončilo celkově třetí za Uzbeky a Armény, „áčko“ hned za nimi, „céčko“ pak bylo celkově 31. se stejným bodovým ziskem jako na 25. místě čeští muži.
Proč se koná šachová olympiáda mimo hry?
Olympiáda je nejvýznamnější šachová soutěž družstev. Koná se každé dva roky a letos se jí účastnilo 186 zemí, které spolu soutěží v jedenáctikolovém turnaji na čtyřech šachovnicích. Kromě hlavního otevřeného turnaje, kde hrají převážně muži, probíhá odděleně ještě ženská sekce.
První neoficiální šachová olympiáda se konala v roce 1924 v Paříži, kdy byl podniknut první pokus zařadit tento sport mezi olympijské sporty. Tehdy to ale nevyšlo, protože se nepodařilo odlišit amatérské a profesionální šachisty. Připomeňme ještě, že první neoficiální olympiádu vyhrálo Československo.
Mezinárodní šachová federace FIDE už sice je součástí Mezinárodního olympijského výboru, ale pod pěti kruhy své zastoupení nemá, turnaj se koná samostatně. Pokud by se někdy přece jen chtěla dostat pod pět kruhů, musel by se změnit formát a počty sportovců. Nyní v Čennaí spolu soupeřilo na dva tisíce šachistů, což je pětina z celkového počtu sportovců startujících na letních hrách. A jelikož by se tato změna nelíbila pro změnu šachistům, je téměř jisté, že ještě nějakou dobu zůstane šachová olympiáda samostatným setkáním hráčů ze všech koutů světa, kteří se za normálních okolností s ohledem na rozdílnou výkonnost potkat na jiných turnajích nemohou.
„Rituální sebevražda“ bohyni štěstí na Kampě neobměkčila. Indický šachista porazil všech 23 soupeřů |
Jak už bylo zmíněno v úvodu, hlavním favoritem byli letos Američané, kteří měli před startem jednoznačně nejlepší zprůměrované týmové ELO (2771, druhé „áčko“ Indie mělo ELO 2696). Zámořský výběr ale nakonec skončil až pátý.
Po devátém z jedenácti kol si skvěle vedli také Češi, ovšem poslední dvě zápolení je odsoudila až na konečnou 25. příčku (pro nasazení byla tuzemská výprava na 18. místě). A to ještě dělal možné i nemožné nejlepší Čech David Navara, kterého zastihla olympiáda ve skvělé formě.
Z úvodních deseti kol jich odehrál devět (jednou střídal) a zaznamenal v nich 5 výher a 4 remízy. Na závěr čelil mladému slovenskému velmistrovi Jergušovi Pecháčovi, který dokázal v Čennaí zremizovat i se světovou ratingovou jedničkou Carlsenem.
Navara jako by se pro tuto partii inspiroval od Gukeše: dlouho byl lepší, ale výhody nevyužil, následně v trochu lepší pozici odmítl tichou nabídku remízy formou opakování tahů, aby brzy poté hrubou chybou v časové tísni, kdy přehlédl hrozbu matu, partii nakonec prohrál. Češi pak ve federálním derby uhráli konečnou remízu především díky výhře bývalého slovenského reprezentanta Petera Michalíka.
Opačný posun ve výsledcích zažily české ženy. Po 9. kole byly až 44., poslední dva souboje dokázaly vyhrát a díky tomu zakončily klání na celkové šestnácté příčce. Ženám vládly Ukrajinky před Gruzií a „áčkem“ Indie (béčko skončilo osmé, céčko šestnácté).
Příští šachová olympiáda se bude konat v roce 2024 v Maďarsku a pořadatelem pro rok 2026 bylo na kongresu FIDE, který je vždy součástí olympiády, vybrán Uzbekistán.
Tato ne příliš známá a tak trochu neprávem opomíjená postsovětská země tak zažila v Čennaí hned dvojí úspěch – nad šachovnicí i v zákulisí.
