V úvodním setu prvního kola Wimbledonu působila na kurtu číslo 16 naprosto rozladěně. V utkání s polskou kvalifikantkou Majou Chwalinskou musela přijmout „kanára“. Teprve pak se plavovlasá bojovnice trochu rozparádila.
„Soupeřka hrála chytře, byla vždy o krok napřed. Hodně výměn vyběhala, dařily se jí nepříjemné slajsy. Nebyla jsem schopná si nějak poradit,“ posteskla si šestadvacetiletá Siniaková, jež vypadla po výsledku 0:6, 5:7.
Ve druhé sadě se zdálo, že se schyluje k obratu. Jenže... „Myslím, že jsem zápas měla překlopit na svou stranu, ale prostě se mi to nesešlo. Bojovala jsem víc se sebou než s ní. Nedokázala jsem vytáhnout něco, co by jí opravdu vadilo.“
Olympijská šampionka a grandslamová vítězka v deblu se v singlu protlouká bídným obdobím. Zápolila se zraněním, prohrála čtyři mače za sebou. Na žebříčku sklouzla až na 79. místo.
Než se vydala na Wimbledon, na kterém se letos nedají posbírat žádné body do pořadí WTA, napadaly ji všelijaké myšlenky. „Musím přiznat, že se mi sem jelo těžko,“ říká. „Uvědomovala jsem si, že i když udělám super výsledek, nic nezískám. Po příjezdu do areálu jsem na nějaké počítání samozřejmě hned zapomněla. Ale situace je těžká. Sportovci za ni nemůžou.“
Londýnského grandslamu se nesmí zúčastnit Rusové a Bělorusové, neb jejich země od února spolupracují při útoku na Ukrajinu. Na rozhodnutí vedení All England Clubu navázali šéfové WTA a ATP vymazáním bodových odměn za postup na wimbledonské trávě.
„Není to spravedlivé, ale jsou horší věci. Čert vem i moji dnešní porážku! Lidi na Ukrajině umírají, což je šílené,“ pravila Siniaková, když se rozhovor s českými reportéry posunul od sportu k mezinárodní situaci.
„Moc bych chtěla, aby válka skončila a všichni se mohli vrátit domů. Trpí Ukrajinci i Rusové. Ti nahoře si chtějí něco dokázat, což odnášejí ti dole, kteří za nic nemůžou.“
Její otec Dmitrij, bývalý boxer a později obchodník, se narodil v Rusku. Kateřina v dětství vzhlížela k Marii Šarapovové. Tvrdila, že má částečně ruskou náturu. Oblíbila si boršč a pelmeně.
Odmalička si pěstovala hezký vztah s prarodiči Ludmilou a Vladimirem, kteří žijí v Moskvě. Teď se situace zkomplikovala. „Nechci rozebírat podrobnosti, ale moc mě mrzí, že teď v podstatě nemám šanci se vidět s dědou a babičkou.“
„Oddělili jsme se a hledáme možnosti, jak se znovu setkat. Už nejsou nejmladší, takže se bojím, aby se jim něco nestalo, protože už bych je nemusela vidět nikdy.“
Když Rusové v únoru napadli Ukrajinu, Siniaková si všimla, jak šokující události jejího otce zasáhly: „Pro taťku to bylo hodně těžké. Nikdo nečekal, že něco takového může vypuknout.“
Putinova invaze a reakce na ni ovlivňují tenistku různými způsoby. Třeba proto, že má ruskou trenérku Jevgeniu Manjukovovou. „Není tu se mnou. Bylo jí oznámeno, že smí přiletět, ale nedostala včas víza. Všechno trvá tak dlouho! A tak se vrátila domů. Když někam za mnou vyráží, musí obletět půlku světa. Ale nějak to zvládáme.“
Siniaková se na turnajích baví s hráčkami z obou stran ničivého konfliktu. „Rusky a Bělorusky to nemají jednoduché. Cestování je omezené. Některé Bělorusky by rády ukázaly, že podporují Ukrajinu, jenže obávají se problémů.“
„Vidím, že se ukrajinské holky častěji scházejí a rozebírají, co se u nich děje. Ale určitě na mě vzhledem k mým ruským poutům neútočí. Všichni se snažíme nějak pomoct a vyjít si vstříc.“
Pondělní vyřazení ji štve. Doufá, že si na Wimbledonu ještě spraví náladu ve čtyřhře s parťačkou Barborou Krejčíkovou. Dokáže však dohlédnout dál než k základní lajně, dalšímu fiftýnu či k příštímu turnajovému kolu.
„Máme se krásně, když nemusíme řešit tragédie, jaké se dějí na Ukrajině,“ říká.
