Tak to alespoň vidí syn třetího nejbohatšího muže v Lotyšsku a mrhá svým talentem."Žiju jako na houpačce. Problém je, že když jsem dole, tak se mi strašně těžko vrací nahoru," vysvětluje Gulbis své trable. Jeho slova platí i na kurtu. Je zvláštní, že potomek známého investičního bankéře a divadelní herečky rozmlátí klidně až 70 raket ročně.
"Jsem sice emotivní, ale dělám to jen ze zvyku. Když pak jdu do továrny na rakety, cítím se hloupě. Ti lidé je dělají ručně a s neskrývanou láskou i péčí. A pak přijde takový blbec jako já a všechny je rozmlátí. Ale nemyslete si, není to žádná sranda. Rozbít raketu jednou ranou o zem chce pořádné svaly," vypráví Gulbis a nasadí uličnický úsměv.
O víkendu na turnaji v Delray Beach přitom znovu připomněl, proč s ním hvězdy tak nerady hrají. Stačí si vzpomenout na 1. kolo loňského Wimbledonu, kde nečekaně vyřadil českou jedničku Tomáše Berdycha. Na kontě má ale také skalpy Rogera Federera, Novaka Djokoviče a dalších velikánů. Přestože tenisu nedává všechno, obrovský potenciál se mu prostě nedá upřít. Vždyť se na Floridě stal teprve třetím kvalifikantem v historii, který vyhrál titul na okruhu ATP.
"Já jsem šťastný, můj australský kouč Gunther Bresnik je šťastný, všichni jsou šťastný. Nečekali jsme, že budu zpátky v první stovce dřív než v dubnu," usmívá se nyní 67. hráč světového žebříčku. Ještě minulý týden přitom patřil mimo první stovku pořadí. Jeho maximem přitom byla předloňská 21. příčka. Už v devatenácti letech navíc prošel do čtvrtfinále French Open. Třikrát také postoupil na turnaji do finále a třikrát slavil titul. "Jsem prostě psychicky silný," tvrdí o sobě rodák z Rigy.
"Vězení by si měl vyzkoušet každý"
Těžko mu to věřit, když se většinou chová jako rozmazlené dítko milionáře. Už na juniorské tenisové akce létal helikoptérou, později začal dávat přednost soukromému letadlu. Ale dřít se mu nechtělo nikdy. "Nerad trénuju. Nenávidím to. Jsem moc velký a neumím běhat. Prostě jen mlátím do míčků, abych se nemusel moc hýbat," vypráví rád o svém vztahu k tréninku. Často navíc vymetá divoké večírky. "Rád se opíjím. Od čeho taky kluby a hospody jsou? Přece nebudu jediný střízlivý člověk na místě, kde se všichni potí, strkají, válejí po zemi a pijí. Když si ale můžu vybrat, raději piju doma s kamarády a kamarádkami," uvádí tenista věci na pravou míru.
V roce 2009 ho ve Stockholmu policie chytla s prostitutkou a tak musel strávit noc ve vězení. "Do Švédska už mě nikdo nedostane. Člověk někam zajde s holkama a hned skončí za mřížemi. Ale jinak to celé byla ohromná sranda, každý by si měl vězení alespoň jednou zkusit," zlobil se tehdy na oko Gulbis. S věčně laxním přístupem je prý ale konec.
Letos hodlá jít někdejší lotyšský supertalent do sebe. "Ze života jsem vyloučil kouření, alkohol nebo ponocování," přiznává nyní. A co ho ke změně vlastně motivuje? "Už mě fakt štve, jací hráči jsou v první stovce světového žebříčku. Některé ani neznám a jiní ani nemůžou hrát profesionálně tenis. Nevím, jak se tam dostali, ale jsem mnohem lepší než oni." Jestli to však myslí vážně, soupeři by se měli začít bát.
Úsměvná prohlášení Ernestse GulbiseO vyřazení Tomáše Berdycha ve Wimbledonu 2012 O svých dopravních prostředcích O vyřazení na turnaji v LA 2010 O rozhodčích O vítězství nad Rogerem Federerem O vyhrávání O kurtech na turnaji v Madridu 2010 O Rafaelu Nadalovi O návštěvě v Amsterodamu "Je dobře, že tu mají legální marihuanu. Jen mě štve, že ji nemůžu kouřit. Nás tenisty neustále kontrolují na doping." O osobní hygieně O večírcích |
