Jaký je to pocit být olympijskou vítězkou?
Je to super. Ondra Synek říkal, že to budu mít hodně náročné. První pivo si prý budu moct dát až po půlnoci.
Asi jste ráda, že jste si ten start kvůli zranění nerozmyslela před závodem?
To jsem strašně ráda. Je to příběh se šťastným koncem.
ČTĚTE TAKÉ |
Co vám běželo hlavou během závodu?
Bylo to neuvěřitelné. Když jsem v půlce měla nad soupeřkami takový náskok, říkala jsem si, co se to děje. Pak jsem navíc slyšela trenéra, jak na mě křičí, ať zvolním. Asi se opakuje Peking (tam Knapkové došly síly a dojela až pátá - pozn. red.), napadlo mě... Asi jsem to přepálila. Poslechla rady kouče a snažila se pak dál jet konstantně, abych dojela do cíle s náskokem. Ve finiši jsem sice vytuhla, ale vyšlo to.
Jak jste odbourávala tlak?
Dostala jsem spoustu hezkých SMS od kamarádů a známých. Dodalo mi to energii a vnitřní klid.
Češi bojují o medaile. Podívejte se Beachvolejbalistky Kristýna Kolocová a Petra Sluková |
Kdy jste věděla, že máte zlato?
Tušila jsem to tři sta metrů před cílem. Říkala jsem si, že tuhnu, ale takový náskok přece nemůžu projet. Hlavně jsem se snažila neudělat chybu.
Co vám problesklo hlavou v cíli?
Napadlo mě, že se opakuje Bled (tam loni vyhrála MS - pozn. red.). Je to super. Závod jsem si užila, bez stresu. Hodně svázaná jsem byla v Pekingu a tehdy jsem neuspěla.
Byla velkou motivací medaile Ondřeje Synka, kterou jste si včera prohlédla?
Člověk si závodí spíš sám za sebe. Nejsem tady, abych něco někde musela. Chtěla jsem si jet svůj závod. Od Ondry jsem ale dostala kytičku pro štěstí a řekl, že mi přeje hezký závod. Jel ten závod se mnou na kole. Ta podpora byla neuvěřitelná. Bez spousty lidí kolem bych to asi nezvládla
Už jste si někdy užívala tak klidných pár desítek metrů do cíle?
Bylo to úžasný. Ondra říkal, že to bylo takové mistrovství republiky. Spoustu sportovců říká, že lehká vítězství jsou nejlepší. Někdy to jde, ani nevíte jak. Možná to právě bylo tím zraněním, že jsem musela trošičku změnit techniku, nervala jsem to tolik. Snažila jsem se jet spíš technicky. Všichni mi najednou říkali, že jezdím strašně hezky. Takže asi platí, že všechno špatný je pro něco dobrý. To zranění mi svým způsobem pomohlo jet technicky lépe.
Cítila jste to zranění během závodu?
V závodě ne. To byl víc o psychice. Byla jsem hodně limitovaná, že jsem netrénovala - jen jsem šlapala na kole a šla do závodu. Od rozjížděk po finále jsem odjela nahoru dva kilometry, dva kilometry dolů. Tedy šestnáct kilometrů za celou olympiádu
Jak blízko jste byla odstoupení?
Hodně blízko. Před čtvrtfinále jsme o tom vážně uvažovali. Pak jsem komunikovala se svou fyzioterapeutkou a ta řekla, ať do toho jdu, že nemůžu nic ztratit. Že by mě strašně mrzelo, kdybych to nezkusila. Měla jsem tu perfektní odbornou péči, Pavel Kolář se o mě staral celý týden. I naši dva fyzioterapeuti ve veslařským týmu byli úžasní
Bolí vás to zranění?
Mám v sobě prášky proti bolesti, ale samozřejmě to i tak cítím.
Museli vás popostrčit k tomu rozhodnutí jet?
Spíš naopak. Trenér byl spíš pro to, abych odstoupila. Já jsem řekla, že ne, že pojedu. Když už nic, tak se pokusím aspoň odstartovat.
Byl moment před čtvrtfinále, kdy jste byla rozhodnutá, že nepojedete?
Ano. Po rozjížďce mě to začalo strašně bolet. Byla jsem na vyšetření, kde mi zjistili, co se stalo. Když jsem se šla ráno před tréninkem rozjet, tak jsem zjistila, že vůbec nemůžu. A pak mi to zatejpovali, dostala jsem nějaký prášky proti bolesti a šlo to.
Pavel Kolář říkal, že před čtvrtfinále přišly slzy. Bylo jich víc, než teď s medailí?
Samozřejmě jich bylo víc. To je takový pocit, že víte, že máte formu a najednou vás něco limituje. V tu chvíli cítíte, že byste do toho šel, že byste to tam rozsekal, ale nejde to, protože nemůžete zatáhnout.
