Minulý týden převzal v Liberci ocenění pro nejlepšího sportovce okresu, o víkendu si ale na sprinterských tratích ve Vesci při závodech Světového poháru nenadělil ani trochu radosti.
"Víkend se mi nepovedl," utrousil otráveně. "Čtyři poslední roky se zkraje sezony pokaždé dostanu do stavu řekněme hluboké deprese. Já to ale snad už asi k cestě na vrchol potřebuju... Prostě nejdřív spadnu na dno, a od něj se teprve odrážím k lepším výsledkům."
Koukal už je na záchranářské práce na poslední chvíli po boku svého trenéra Jana Baranyka zkrátka zvyklý. Dost možná, že by si bez nich už ani ten správný adrenalin ve stopě neužil. "Zatím se nám pokaždé podařilo cosi vymyslet, takže věřím, že se to povede i teď," chytá se naděje, že do světového šampionátu v Oslu odkudsi z hlubin formu znovu vydoluje.
Reprezentační trenér Miroslav Petrásek by bezpochyby jeho víře také rád uvěřil, zatím ale z jeho tváře navzdory vynikajícím výsledkům Bauera, Jakše a nyní i Kožíška příliš klidu vyčíst nelze. Jeho dlouhé roky piplané dítě jménem štafeta totiž zatím úpí v rozvalinách. Muž třetího úseku Jiří Magál kvůli nemoci už měsíc nezávodil a Koukalovi se pro změnu nedaří seškrábnout ze skluznic lepidlo.
Ještě je čas...
"Do Osla nám zbývá ještě měsíc a půl času," počítá Petrásek. "Doufejme tedy, že je to dostatečný čas, aby se forma zlepšila a my mohli bojovat ve štafetě jako minule. Osobním trenérům ale do jejich práce zasahovat nehodlám, právě oni se totiž letos o přípravu svých svěřenců víceméně starali. Kdyby ale za mnou přišli, že potřebují poradit, rádi jim v nároďáku všichni pomůžeme."
Koukal si myslí, že hledání formy se pozdrželo i kvůli dosavadnímu nabitému programu Světového poháru. "Mezi závodama jsem měl pokaždé maximálně pět dnů na trénink; jenže to je čas maximálně na nějaké udělávky, ale rozhodně ne na nic pořádnýho. Musím teď proto tři tejdny pořádně zatrénovat. Kvalitní objem, sílu a pak všechno převést do rychlosti. Plánuje se to jednoduše, co?"
Jan Baranyk mluví ve stejné tónině: "Musíme teď zachránit Martinovu pověst a udělat všechno pro to, aby vůbec na šampionát jel. Věřím mu, ale musí se trochu srovnat. Není už nejmladší, a měl by se teď proto koncentrovat jen na přípravu a všechny starosti kolem škrtnout. Asi odjedeme pryč a někde se zavřeme..."
I dvaatřicetiletý Koukal se letmo o svém věku zmínil: "Svůj věk už mám, to je fakt. Takže i kdyby se to letos zachránit nepodařilo, svět se nezboří..." Na onen zbořený svět má možná Petrásek trochu jiný názor, nicméně Koukalův příběh uzavřel po svém: "Sport je holt někdy sviňa a nikdo z nás nemládne..."
