Po celé proslulé pláži v brazilském Rio de Janeiru lidé sklopili hlavy a mnozí z 20 tisíc diváků, kteří se tu shromáždili, se zhroutili na bílý písek. Dědečkové držící vnoučata plakali. Brazilské barvy - kanárkově žlutá a zelená - stékaly po obličejích pomalovaných státními vlajkami.
VIDEO: CHYBA GÓLMANA, ČERVENÁ a Brazilci jedou po obratu Nizozemců domů - VÍCE ČTĚTE ZDE!
Děti se nechápavě dívaly na své matky i na všechen ten smutek kolem sebe, popisuje situaci agentura AP. "Zítra slunce nevyjde," prohlásil Gama. A to bylo všechno, co dokázal říct. Bylo to všechno, co kdokoli dokázal říct v téhle zemi karnevalu a samby, kde lidé truchlí se stejnou vášní, s jakou dokážou oslavovat.
"Je konec. Je konec. Nemůžu uvěřit, že to všechno skončilo," říká Luciano Barreto a utírá si tvář brazilským dresem. O nějakou dobu dřív, když Brazílie vedla 1:0 a vypadalo to, že míří k snadnému vítězství, mával stejným dresem hrdě ve vzduchu s jistotou, že brazilský tým má našlápnuto na šestý mistrovský titul.
Robinho, fotbalový kouzelník s mrštnýma nohama, poslal Brazílii do vedení v desáté minutě zápasu. Ale Nizozemsko se sebralo a v 53. minutě vyrovnalo.
FOTBALOVÁ SMRTPáteční vyřazení fotbalistů Brazílie ve čtvrtfinále mistrovství světa neunesl osmnáctiletý fanoušek z Haiti a několik minut po závěrečném hvizdu spáchal sebevraždu. Podle informací očitých svědků se v Nerette poblíž hlavního města Port-au-Prince vrhl v zoufalství pod auto a krátce poté zemřel. |
"Nedokážu najít slova. Cítím tolik zklamání, tolik vzteku - ale nevím na koho," řekla. "Jsem strašně rozčarovaná. Tohle byl náš rok!" Brazílie byla nepochybně rozjetá. Získala právo hostit mistrovství světa v roce 2014 a vloni byla Riu přiřknuta letní olympiáda 2016. Prezident Luiz Inacio Lula da Silva je jedním z nejpopulárnějších prezidentů na světě.
Jeho zemi se povedlo vybruslit z ekonomické krize a v prvním čtvrtleté letošního roku zaznamenala rekordní ekonomický růst. Krátce řečeno zdálo se, že Brazílie všude a ve všem vyhrává. Tedy až do pátečního zápasu, kdy prohrála na poli, na němž vítězí nejčastěji. A teď budou mít fanoušci čtyři roky na diskuse o tom, co se vlastně zvrtlo.
Ale jestli je nějaká země emočně vybavená na to, aby se vyrovnala s podobnou porážkou, pak je to právě Brazílie. V portugalštině je slovo, o němž Brazilci přísahají, že je jednoduše nepřeložitelné: saudades. Vyjadřuje pocit, kdy si člověk bolavě užívá touhu, kdy si přiznává a hýčká trýzeň toho, co je mimo jeho dosah - ať už milovaný člověk nebo nějaká věc či cíl.
Radost, kterou jsou Brazilci proslulí, je přímým důsledkem schopnosti přijmout dlouhou agonii a čekat, až skončí - až se vrátí milovaný, až se rty setkají v dlouho kýženém polibku, až padne vítězný gól. Tahle brazilská schopnost byla k vidění i v pátek. Už dvacet minut po skončení zápasu na pódium na pláži Copacabana vystoupili bubeníci samby a jejich hlasitý, důvěrně známý rytmus tišil rozjitřené city davu.
"Dneska se možná bude plakat, ale radost v brazilských srdcích zůstane," říká Claudia Resseaová vlnící boky do rytmu bubnů. "Uvidíte. Svět uvidí. Vrátíme se v roce 2014 a mistrovský pohár bude náš." Její sedmiletý syn Henrique Miguel oblečený v dresu brazilského středopolaře Kaká, kterému se neuvěřitelně podobá, chce taky něco dodat.
"Nejsem smutný, jsem šťastný!" prohlašuje hrdě se zářícíma očima. "Byl to dobrý zápas. Hráli jsme dobře. Dali jsme gól! Prostě nás porazili, to je celé," dodává. A pak už ho matka bere do náruče a pevně svírá, zatímco se naplno pustí do samby.
