Katka neodpadá, Katka neodpadá, stále se drží v těsném kontaktu s Čepalovovou, naopak, hledá si výhodnou pozici, aby mohla začít finišovat - předjíždí ji, předjíždí! Kateřina Neumannová je v čele! Vybojuje první historické zlato pro Českou republiku v běžeckém lyžování! Je to pravda, vážení přátelé, je to pravda!“
Bylo 24. února 2006 a s televizním komentátorem Pavlem Čapkem prožívala dramatický finiš olympijského závodu na 30 km většina Čechů. Příběh Kateřiny Neumannové, která v posledním olympijském závodě své kariéry vybojovala vytoužené zlato, se následně stal nedílnou součástí české sportovní mytologie - stejně jako třeba bělehradská penalta nebo naganský turnaj století.
Navíc: prvním gratulantem Neumannové v cíli byla její dcera Lucie. Fotografie vyčerpané, ale šťastné matky v objetí s malou postavičkou v růžové bundě vyšla druhý den ve všech českých denících.
Skoro na tři roky přesně od svého nejslavnějšího závodu se Kateřina Neumannová znovu dostává na první stránky novin - tentokrát v roli předsedkyně organizačního výboru mistrovství světa v Liberci, které dnes odstartuje zahajovací ceremoniál. Ze sympatické „zimní královny“ se ale stal symbol bezprecedentního utrácení ze státní kasy: šampionát přijde daňové poplatníky odhadem na dvě miliardy korun.
Za pouhé tři roky se Kateřině Neumannové podařilo rozmetat obraz dokonalé sportovní hvězdy, která v lesích na šumavském Zadově dře pod dohledem přísného trenéra Stanislava Frühaufa, aby pak na trati porážela nadopované ruské a finské lyžařky - a ve volných chvílích se ještě stíhá starat o dceru.
Teď je ale lyžařská supermáma pryč. Místo toho lidé nadávají na bafuňářku, která (podle nich) jen tahá z vlády peníze na podnik, který se raději neměl ani uskutečnit. Mezi zprávami o rekordní nezaměstnanosti a pokračující finanční krizi se totiž informace o dvou miliardách na liberecké mistrovství „vyjímají“ jako obrovský špinavý balvan uprostřed lyžařské stopy.
Dokonale promarněná image
Snad žádný jiný slavný český sportovec současnosti nepromrhal svou image tak suverénně a nenávratně jako Neumannová. Dominik Hašek? Na incident, kdy při in-line hokeji napadl protihráče, se už jaksi pozapomnělo.
Pavel Nedvěd a jeho tance kolem národního týmu? Ale co: pro fanoušky je přece hlavní to, že „Méďa“ pořád válí za Juventus a reprezentuje aspoň tak. Tomáš Rosický a jeho účast na týmovém večírku ve společnosti prostitutek? Nevadí. Důležité je, aby „Rosa“ po zranění válel za „nároďák“ jako dřív, že? Jan Železný a jeho totální funkcionářské fiasko s kandidaturou na šéfa Českého olympijského výboru? To možná většina sportovních fanoušků ani nepostřehla...
Bylo 24. února 2006 a s televizním komentátorem Pavlem Čapkem prožívala dramatický finiš olympijského závodu na 30 km většina Čechů. Příběh Kateřiny Neumannové, která v posledním olympijském závodě své kariéry vybojovala vytoužené zlato, se následně stal nedílnou součástí české sportovní mytologie - stejně jako třeba bělehradská penalta nebo naganský turnaj století.
Navíc: prvním gratulantem Neumannové v cíli byla její dcera Lucie. Fotografie vyčerpané, ale šťastné matky v objetí s malou postavičkou v růžové bundě vyšla druhý den ve všech českých denících.
Skoro na tři roky přesně od svého nejslavnějšího závodu se Kateřina Neumannová znovu dostává na první stránky novin - tentokrát v roli předsedkyně organizačního výboru mistrovství světa v Liberci, které dnes odstartuje zahajovací ceremoniál. Ze sympatické „zimní královny“ se ale stal symbol bezprecedentního utrácení ze státní kasy: šampionát přijde daňové poplatníky odhadem na dvě miliardy korun.
Za pouhé tři roky se Kateřině Neumannové podařilo rozmetat obraz dokonalé sportovní hvězdy, která v lesích na šumavském Zadově dře pod dohledem přísného trenéra Stanislava Frühaufa, aby pak na trati porážela nadopované ruské a finské lyžařky - a ve volných chvílích se ještě stíhá starat o dceru.
Teď je ale lyžařská supermáma pryč. Místo toho lidé nadávají na bafuňářku, která (podle nich) jen tahá z vlády peníze na podnik, který se raději neměl ani uskutečnit. Mezi zprávami o rekordní nezaměstnanosti a pokračující finanční krizi se totiž informace o dvou miliardách na liberecké mistrovství „vyjímají“ jako obrovský špinavý balvan uprostřed lyžařské stopy.
Dokonale promarněná image
Snad žádný jiný slavný český sportovec současnosti nepromrhal svou image tak suverénně a nenávratně jako Neumannová. Dominik Hašek? Na incident, kdy při in-line hokeji napadl protihráče, se už jaksi pozapomnělo.
Pavel Nedvěd a jeho tance kolem národního týmu? Ale co: pro fanoušky je přece hlavní to, že „Méďa“ pořád válí za Juventus a reprezentuje aspoň tak. Tomáš Rosický a jeho účast na týmovém večírku ve společnosti prostitutek? Nevadí. Důležité je, aby „Rosa“ po zranění válel za „nároďák“ jako dřív, že? Jan Železný a jeho totální funkcionářské fiasko s kandidaturou na šéfa Českého olympijského výboru? To možná většina sportovních fanoušků ani nepostřehla...
Kateřina Neumannová všechny „minely“ svých kolegů hravě přebila. Ano, můžeme spekulovat o tom, že se stala obětí manažerské a politické hry. Nebo o tom, že většina špinavostí kolem libereckého šampionátu stejně probíhá za jejími zády (řada nejasností - na které upozorňuje i Národní kontrolní úřad - se navíc v Liberci stala ještě během šéfování Romana Kumpošta, kterého Neumannová nahradila). Nikdo ji ale nenutil, aby se kromě toho, že se stala „tváří“ mistrovství, nechala obsadit i do vrcholné funkce v organizačním výboru.
Média v této souvislosti nejvíce spekulují o roli jejího manažera Josefa Jindry, který údajně řídí liberecké zákulisí stejně jako Neumannová. Mimochodem - na podrobnostech o vztahu Jindry a Neumannové lze nejlépe ilustrovat, jak lyžařka postupně „upadala v nemilost“ třeba mezi novináři. Zatímco během její závodní kariéry platila gentlemanská (a dokonce i bulvárem dodržovaná) dohoda nezveřejňovat jméno otce Neumannové dcery, před časem se v této souvislosti začalo zcela otevřeně psát právě o Jindrovi, což nakonec rezignovaně potvrdila i Neumannová.
Zatímco olympijské šampionce se v soukromí nikdo hrabat neodvážil, neoblíbená funkcionářka je o dost lákavějším terčem. Největší chybou Neumannové ale bylo a je těsné spojení s politiky - čemuž se ovšem vzhledem ke své současné funkci nemůže vyhnout.
Od dob „hrdinů socialistické práce“ ze stadionů, ale koneckonců i blahosklonného potleskávání Václava Klause v šatně českých hokejových mistrů světa ve Vídni 1996 jsou tuzemští fanoušci na podobné „pakty“ hákliví. Nedá totiž příliš práce rozlišit, kdy se politik v objektivech fotoaparátů přiživuje na odlescích zlatých medailí, a kdy ho naopak sportovci aktivně využívají ke svým záměrům.
Kdo sledoval tiskovou konferenci loni v červenci, na které brunátný premiér Topolánek po boku Neumannové mával plyšovým maskotem mistrovství a výhrůžným tónem sděloval zkoprnělým novinářům cosi v tom smyslu, že kolem šampionátu by se měla šířit pozitivní atmosféra, musel nabýt dojmu, že je téměř ve státním zájmu, aby závody proběhly podle plánu.
Lyžařka doplatila na stejnou chybu, kterou před ní i po ní udělala a ještě udělá celá řada šampionů: nedokázala si užívat poklidného sportovního důchodu a nechala se vlákat do pasti manažerů, kteří doufali, že její tváří zakryjí masivní černou díru na peníze jménem Liberec 2009.
Kateřina Neumannová vejde do historie jako senzační olympijská vítězka z roku 2006, ale bohužel také jako šéfka lyžařského mistrovství světa, které v době finanční krize spolykalo dvě miliardy korun. Nešťastná dvojrole.
Média v této souvislosti nejvíce spekulují o roli jejího manažera Josefa Jindry, který údajně řídí liberecké zákulisí stejně jako Neumannová. Mimochodem - na podrobnostech o vztahu Jindry a Neumannové lze nejlépe ilustrovat, jak lyžařka postupně „upadala v nemilost“ třeba mezi novináři. Zatímco během její závodní kariéry platila gentlemanská (a dokonce i bulvárem dodržovaná) dohoda nezveřejňovat jméno otce Neumannové dcery, před časem se v této souvislosti začalo zcela otevřeně psát právě o Jindrovi, což nakonec rezignovaně potvrdila i Neumannová.
Zatímco olympijské šampionce se v soukromí nikdo hrabat neodvážil, neoblíbená funkcionářka je o dost lákavějším terčem. Největší chybou Neumannové ale bylo a je těsné spojení s politiky - čemuž se ovšem vzhledem ke své současné funkci nemůže vyhnout.
Od dob „hrdinů socialistické práce“ ze stadionů, ale koneckonců i blahosklonného potleskávání Václava Klause v šatně českých hokejových mistrů světa ve Vídni 1996 jsou tuzemští fanoušci na podobné „pakty“ hákliví. Nedá totiž příliš práce rozlišit, kdy se politik v objektivech fotoaparátů přiživuje na odlescích zlatých medailí, a kdy ho naopak sportovci aktivně využívají ke svým záměrům.
Kdo sledoval tiskovou konferenci loni v červenci, na které brunátný premiér Topolánek po boku Neumannové mával plyšovým maskotem mistrovství a výhrůžným tónem sděloval zkoprnělým novinářům cosi v tom smyslu, že kolem šampionátu by se měla šířit pozitivní atmosféra, musel nabýt dojmu, že je téměř ve státním zájmu, aby závody proběhly podle plánu.
Lyžařka doplatila na stejnou chybu, kterou před ní i po ní udělala a ještě udělá celá řada šampionů: nedokázala si užívat poklidného sportovního důchodu a nechala se vlákat do pasti manažerů, kteří doufali, že její tváří zakryjí masivní černou díru na peníze jménem Liberec 2009.
Kateřina Neumannová vejde do historie jako senzační olympijská vítězka z roku 2006, ale bohužel také jako šéfka lyžařského mistrovství světa, které v době finanční krize spolykalo dvě miliardy korun. Nešťastná dvojrole.
