Proslavila se vysokými skoky a rychlými piruetami. Zimnímu stadionu v londýnském Richmondu vévodil její portrét s legendární roznožkou dlouhá desetiletí poté, co v roce 1950 obhájila titul mistryně světa.
Její jméno však bylo nadlouho vymazáno z historie českého sportu, když se rozhodla zůstat za hranicemi.
„V letech 1946 - 1950 jsem trénoval na kluzišti Richmond Ice Rink v Londýně několik českých bruslařek,“ napsal slavný anglický trenér Arnold Gerschwiler.
Alena VrzáňováNEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY 1948 - zimní olympijské hry 1948 ve Svatém Mořici - 5. místo 1948 - mistrovství Evropy v Praze - 3. místo 1949 - mistrovství Evropy v Miláně - 2. místo 1949 - mistrovství světa v Paříži - 1. místo 1950 - mistrovství Evropy v Norsku - 1. místo 1950 - mistrovství světa v Londýně - 1. místo |
„Nade všemi však vynikala vysoká tmavovlasá dívka. Nebroušený diamant - dělala všechno s takovým nadšením a vrozeným talentem, že jsem hned od začátku věděl, že ji čeká velká budoucnost. To byla Ája.“
Alena Vrzáňová se narodila v květnu roku 1931 na pražských Vinohradech. Její matka byla učitelkou hudby a nadšenou sportovkyní. Své dceři již ve třech letech připnula na nohy malé lyže.
Otec Vrzáňové, vrchní rada na ministerstvu financí, dceru doprovázel na lyžařských túrách v Krkonoších. Po fašistické okupaci ale výlety do hor skončily.
Ájina podnikavá maminka, která dovedla na bruslích zatančit valčík i foxtrot, zavedla dcerku na Zimní stadion na Štvanici a trénovala ji podle odborných textů z Kanady.
Pak ji svěřila trenéru Glogarovi. V jedenácti letech vyhrála Hainzův memoriál. Rok poté získala Pohár vítězství v národním mistrovství v tanci na ledě. V kostýmu Berušky bruslila v dětské lední revui. Skvěle a vysoko skákat ji naučil trenér Ludvík Marek.
Poté, co se krátce po osvobození stala juniorskou mistryní Československa, vystupovala na Zimním stadionu po druhé třetině hokejového zápasu Československa se Švýcarskem. Přišel i prezident Beneš s chotí.
Hlediště přiváděla do varu
„Paní Hana mi hodila na led růži,“ vzpomínala Vrzáňová. Od září 1946 trénovala v Londýně. Trpělivé vedení trenéra Gerschwilera a Ájina tvrdošíjná vytrvalost přinášely své ovoce.
„Vrzáňová svými mohutnými skoky přiváděla hlediště do varu,“ napsala Lidová demokracie v únoru 1947 po mistrovství světa v Davosu, kde skončila sedmá. Čtyřikrát vybojovala titul mistryně Československa.
V lednu 1948 získala Vrzáňová v Praze svoji první medaili z mistrovství Evropy. S bronzem na prsou stála na stupních vítězů vedle zlaté Kanaďanky Scottové a stříbrné Rakušanky Pawlikové.
Z olympiády ve Svatém Mořici si však medaili nepřivezla, navzdory tomu, že jako první krasobruslařka začala s dokonalou technikou skákat dvojitého lutze. Páté místo bylo pro ni rozčarováním, začala však ihned pomýšlet na odvetu na příští olympiádě v roce 1952.
Po únorovém převratu v roce 1948 však Vrzáňovou začalo napadat Rudé právo za to, že „utrácí cenné valuty při tréninku v Londýně“. Na útok odpověděla Vrzáňová tím, že v roce 1949 získala pro Československo titul mistryně světa.
„Když jsem stála na stupních vítězů, nade mnou vlála československá vlajka a hráli naši hymnu, uvědomila jsem si, že ranní vstávání, všechna odříkání, těžké doby za války a namáhavý trénink - že to všechno za to stálo,“ vzpomínala na okamžiky slávy v Palais des Sports v Paříži.
Vrzáňová se poté vypravila na turné šampionů po Evropě. Následovaly další ostré výpady ze strany Rudého práva. Musela odříci vystoupení v Kanadě a Americe.
S agenty v patách
Komunistické úřady Vrzáňovou donutily podepsat prohlášení, že ihned po šampionátech v roce 1950 odjede trénovat dorost do Moskvy, a tím se vlastně vzdá další kariéry závodnice.
Před odjezdem z Prahy jí otec na Karlově mostě poradil, aby se již domů nevracela. V Londýně ji stále sledovali dva pánové československé zvláštní služby.
V únoru 1950 triumfovala v Oslu. Jak napsaly Sokolské noviny, na počest nové mistryně Evropy Aleny Vrzáňové „zněl upřímný jásot a pozdravy tisíců nadšených Norů“.
Záhy poté v Londýně rozechvěle čekala na výsledky mistrovství světa. Věděla, že je to naposledy, a chtěla odejít se ctí.
„Konečně přišel Arnold (trenér) a pošeptal mi, že jsem vyhrála. Jen to dořekl, hlásili tu božskou zprávu z reproduktorů. Slzy mi tekly proudem,“ vzpomínala Vrzáňová.
Odmítla přijít na recepci konanou na její počest ambasádou v Londýně a místo odjezdu do Moskvy se vydala na turné mistrů světa. Na letištích v Paříži a Stockholmu se jí snažili domluvit úředníci československých ambasád.
V Londýně se raději stále držela ve vile Gerschwilerových, kolem níž ve dne v noci projížděla černá limuzína českých agentů. Jednoho zdánlivě klidného dne se Vrzáňovou pokusili odvléci do oné limuzíny tři muži v černém.
Nejlepší dárek pro Áju Vrzáňovou: možnost vrátit se do vlasti |
Pomohl jen včasný zásah trenéra Gerschwilera a britských agentů. Krátce poté udělila Velká Británie Aleně Vrzáňové politický azyl, což Rudé právo komentovalo slovy: „Dala se na cestu zrady a skončí jako všichni zrádci. Na konci této cesty je lavička v Hyde Parku nebo skok do Temže.“
V dubnu 1950 odletěla Vrzáňová za oceán. S americkou lední revuí Ice Follies uzavřela výhodnou smlouvu na tři roky. Kvůli usnadnění výslovnosti vystupovala pod jménem Aja Zanova.
Dalších třináct let bruslila Vrzáňová v lední revui Ice Capades, jež jí prý dávala větší prostor pro umělecký projev. Jako hvězda ledních revuí měla za sebou přes deset tisíc představení, když se rozhodla v nejlepším odejít.
V roce 1969 se Vrzáňová provdala za Čechoameričana Pavla Steindlera. Se svým mužem si v New Yorku zařídili restauraci zvanou Kačárna, kam často zavítali i krajané - Martina Navrátilová, Miloš Forman, Waldemar Matuška...
Žal z toho, že jí v roce 1973 zemřela novorozená dcerka, se snažila částečně vyléčit tím, že stále pracovala.
Po čase si s mužem koupili v New Yorku historickou budovu, kterou přetvořili na restauraci v českém stylu. Nevěřila, že ještě kdy v životě uvidí Prahu.
Nemohla jet ani na tatínkův pohřeb. Své rodné město mohla navštívit až po listopadu 1989. Její první cesta vedla na hřbitov za tatínkem.
V roce 2004 obdržela Vrzáňová od prezidenta Klause Medaili Za zásluhy II. stupně. O pět let později byla v Los Angeles uvedena jako první česká krasobruslařka do Síně slávy.
Dne 30. července 2015 ve věku 84 let náhle zemřela.