Vždyť dvojnásobná olympijská šampionka je dva měsíce po porodu syna Janka. Přesto v Nymburku pomalu začíná trénovat. Běhá, zajde do posilovny, na stadioně už několikrát odhodila oštěp.
"Když se rozeběhne, je vidět ta Bára. Svým způsobem je dokonce lepší," chválí ji Železný. "Konstrukčně se mi po porodu líbí víc. I nohy jí fungujou."
A zatímco syn spokojeně v kočárku spí, Špotáková se culí: "Házení jsem nezapomněla!"
První pokusy po dlouhé pauze ale byly zvláštní, ač si celé těhotenství dopřávala dlouhé procházky se psem, kterému házela míček. "Oštěp je obrovský rozdíl."
Tělo jednatřicetileté atletky si rychle vzpomnělo. "Po dvou sériích se to vrátilo zpátky."
Přesto trenér bedlivě sleduje, zda se nepřetěžuje. "Cože?! Vždyť mě hned natáčel a říkal, že tohle nebylo ono. Na chvíli jsme se dostali do tréninkového tempa," směje se atletická matka.
A baví se fantazírováním o cestě do Moskvy. "S Christinou Obergföllovou by to seklo, když jí píšu, že začínám," uznává. "Ale bylo by zábavné vidět ty obličeje..."
"Ženská sportovní mentalita je jiná, asi by to byl šok. Některé by ho možná neunesly," ví Železný.
Tak dokončeme tu představu - jak by dva měsíce po porodu Špotáková v Moskvě obstála? "Z kvalifikace bych asi postoupila," věří si.
"Ale dopadla by hodně špatně, byla by rozbitá," varuje Železný. Prognózy dělá nerad, nakonec se však nechá zlomit: "Z toho, co jsem viděl, by za tři čtyři týdny byla na 60 metrech. Pokud bude zdravá, je schopna zase házet ve špičce."
