Vidíte v Praze nějaké tenisové naděje?
Ano! U nás vždycky budou. Máme sport v genech. Jen je potřeba kluky a holky navést na správnou cestu. Když okolo sebe mají voly, nemůžou to dotáhnout ke grandslamu.
Jak se daří vašim dvojčatům?
Dobře. Elinka je asi dvacátá na žebříčku do 14 let na Floridě, poslouchá mě, nebojí se v kritické chvíli zahrát odvážně. Marek má super talent, šikovnou ruku po mně. Ale musí si to srovnat v hlavě. Je chvíli nahoře, chvíli dole. To nejde.
Hana MandlíkováSvého času patřila mezi nejlepší tenistky světa. Za svoji kariéru vyhrála čtyři grandslamy ve dvouhře a jeden ve čtyřhře po boku Martiny Navrátilové. Profesionální kariéru ukončila v roce 1990, o čtyři roky později byla uvedena do Tenisové síně slávy. |
Své potomky přímo netrénujete, ale dohlížíte na ně zblízka, že?
Skoro denně. Psychicky mi to dává zabrat. Když jsem hrála sama, byly to nervy. Když jsem koučovala Novotnou, byly to větší nervy. Teď se nervuju nejvíc. Jsou moje krev, chci pro ně to nejlepší. Radím jim, ale Marek si leccos dělá po svém. Moje zkušenosti mu tlumočí jeho trenér.
Vzdoruje? Hází raketami?
Hm, docela dost.
A dostane pak vynadáno?
To si pište. Párkrát už jsem ho stáhla ze zápasu. Brečel, měsíc si dával pozor a pak to udělal znova.
V čem jste ještě přísná?
Nelíbí se mi třeba, že sednou k tabletu, jakmile přijdou domů. Říkám: „Vypni to, nebo dostaneš facku!“
V čem jim nejvíc můžete pomoct? V přístupu ke sportu? V technice?
Údery jsou teď nejdůležitější. Elinka třeba prohraje s holkou, která je silnější a padesátkrát to přehodí přes síť. Podstatnější je, aby uměla ránu, slice, kraťas, podání... V šestnácti pak stejnou soupeřku smete.
Chcete mít z dětí profesionály?
Chci. Je to těžký i hezký život. Vypadá to, že by se mohli dostat na vysokou. Budu šťastná, když jim tenis zaplatí školu. Elinka má tak osmdesátiprocentní šanci, že prorazí na WTA Tour. U kluků je větší konkurence. Marek to má tak půl na půl.
Hana Mandlíková při exhibici v Praze.
Není pro ně obtížné hrát tenis s příjmením slavné matky?
Oba se jmenují Mandlik, takže to pozná málokdo... Jinak neškodí, že jsou odmalinka pod tlakem. Chtějí sportovat, tak ať se s tím porvou.
Sledujete teď světový tenis?
Už nějakou dobu zase ano. Docela mám přehled. Doma si často pouštíme Tennis Channel, je důležité, aby děti viděly špičkové hráče.
Teď je u mužů módní mít za kouče legendu. U žen to tak není. Proč?
Nevím. Fakt nevím.
Martina Navrátilová v lednu oznámila, že by ji ta práce zajímala...
... a nic, co? Možná se holky víc upínají na jednoho trenéra.
Vás neláká koučovat hvězdu?
Vůbec ne! I kdyby přišla Šarapovová. Trénování jsem dala devět let života. Teď se chci věnovat dětem.
Jak moc může bývalý šampion tenistovi pomoct?
Podívejte, jak Lendl zvedl Murrayho! Já bych Ivana vzala hned. Pořád říkám, ať ho jeden český hráč najme.
Fungovalo by to mezi Tomášem Berdychem a Lendlem?
Nevím. Ale Ivan by měl každému tenistovi co dát.
Mluvila jste o tom, že se tenistky víc upínají na trenéry. Doporučila byste změnu Petře Kvitové?
To je těžké. To musí vycítit sama. Ale nový impulz může pomoct.
V poslední době tápe. Co byste jí poradila?
Měla by dostat údery pod větší kontrolu. Když jí míče nepadají na lajny, mohla by je víc naliftovat a prodloužit výměny. Ono se ale od stolu snadno radí. Radílků bylo vždycky dost.
Věříte, že v ní dřímá šampionka?
Může vyhrát pár grandslamů. Má potenciál. Jen potřebuje ubrat chyby, srovnat hlavu a být zdravá. Stačí jeden úspěch a zlomí to.
Chápete, proč se po báječné sezoně 2011 začala psychicky trápit?
Když jsem v osmnácti vyhrála dva grandslamy, taky jsem měla útlum, než jsem se vypořádala s tlaky. Začala jsem se bát, soupeřky po mě šly.
Jak jste to řešila?
Nezabíraly namě rady psychologů: „Dýchej a mysli na pravou ruku.“ Každý si musí najít svou cestu.
Co vás tedy zachránilo?
Za rok jsem to nějak překousla. Pořád tvrdím, že bych dokázala ještě víc, kdybych tak strašně moc nechtěla a byla uvolněnější. A to se snažím předat dětem: „Když nejde o život, tak jde o hoví...“
