Šestý, pátý a nyní druhý. Neustále se na Roubaix zlepšujete. Příště už se můžete zlepšit jen k vítězství.
No já doufal, že k tomu dojde už dneska.
Degenkolb se dočkal titulu při pátém startu na Roubaix. Ještě máte proti němu rezervu.
No to mi ani neříkejte. (směje se)
Když porovnáte vaše tři účasti, bylo letošní Roubaix kvůli vysilujícímu bočnímu větru nejtěžší?
Děly se při něm dokonce takové věci, že ještě než jsme přijeli na první sektor na kostkách, už na té hlavní silnici odpadla první skupina jezdců. Byl tam ze začátku vážně dost silný bočák. Na pavé potom foukal kromě bočáku i takový nepříjemný protivítr. A pak pro změnu zase vítr do zad. Ani chvíli jste nemohli zůstat v klidu v háku, každý musel jet za své.
A najít po takovém průběhu závodu síly do spurtu bylo přetěžké.
To jo, doopravdy šlo o extrémně těžký závod. Překvapilo mě proto, že 25 kilometrů před cílem byla čelní skupina pořád tak početná. Roztrhalo se to, někdo nastoupil, potom se to zase sjelo. Bylo to zvláštní.
V této fázi závodu jste se v jednu chvíli dokonce srovnali v šesti lidech týmu Etixxu na špici. Tehdy jste chtěli odrovnat sprintery, jakými jsou Degenkolb, Kristoff, Sagan?
Byl to takový náš pokus o moment překvapení. Jelo se zrovna zase na bočáku a my jsme si řekli: Pokud to nezkusíme my, udělá to jiný tým. Z týmu nás bylo vpředu ještě dost, tak jsme se do toho pustili. Některým lidem jsme tím aspoň znepříjemnili život.
Když potom ujel váš týmový kolega Yves Lampaert, letošní nováček v Etixxu, bylo to i pro vás překvapení? Že šel do úniku zrovna on?
Jo, on tam přilítl dost zezadu. Ale jel předtím perfektní závod, od začátku kontroloval špici a na bočáku bylo vidět, že má sílu a táhne. Potom si sice prožil v závodě horší chvilku, kdy odpadl, ale dojel si to a hned nastoupil a ujel. Byla škoda, že se ho chytl i van Avarmaet, ale díky jejich nástupu se pole konečně víc roztrhalo. Pak se za nimi vydal Degenkolb...
...a vám bylo jasné, že musíte něco udělat, protože taková situace už byla hodně nebezpečná?
Přesně tak. Yves byl v dobré pozici. I když by ve spurtu taky nejspíš nevyhrál, mohl sám skončit druhý nebo třetí. Ale když jsme je já a další tři lidé dojeli, obětoval se pro mě a za to mu hrozně moc děkuju.
  |
Kdy jste se dohodli, že vám rozjede spurt?
On se do toho v podstatě rovnou pustil. V takových chvílích nebyl čas pronést jediné slovo. Byla to prostě jeho intuice. Šel na čelo a jel tam.
Přemýšlel jste, zda je ideální rozjíždět spurt na druhém místě, sice za týmovým kolegou, ale před nebezpečným Degenkolbem?
To byla obtížná situace na zvažování, co je lepší. Já si říkal, že Degenkolb toho bude mít po 260 kilometrech těžkého závodu taky plné zuby, jako my všichni. Taky jsem doufal, že ho někdo třeba trochu zavře, na té dráze nikdy nevíte, co se stane. Kdyby byl zavřený, nastoupil bych. Ale Degenkolb samozřejmě není žádný spurter začátečník, nic takového nepřipustil. Je zaslouženým vítězem.
Ovšem vy jste na Paříž-Roubaix druhý. To je něco, o čem si Češi před pěti lety nedovolili ani snít. Vnímáte, že tím píšete i historii české cyklistiky?
O tom jsem ani nepřemýšlel. Ale když to říkáte, jsem za to rád. Mám radost, že takhle reprezentuji Česko a navíc i v dresu mistra republiky.
Aby toho nebylo málo, zároveň jste i prvním Čechem na stupních vítězů jakéhokoliv z pěti klasických Monumentů. Dosud bylo maximem čtvrté místo Romana Kreuzigera na Lutych-Bastogne-Lutych.
Aha. Ale já bych byl radši, kdybych už ten Monument vyhrál. Pokusím se příště. Nemohu tu teď mít menší motivaci než to vítězství. Zdá se, že Roubaix je opravdu závodem, kde jsem k vítězství na Monumentu nejblíž. Tak snad to jednou klapne.
Před závodem jste přitom na tiskové konferenci říkal, že by vám vlastně měly víc sedět kopcovitější Flandry, protože na Roubaix jste o 10 kil lehčí než hvězdy, které ho vyhrávaly. A jak jsem se díval, jste také o 10 kil lehčí než letošní vítěz Degenkolb. Přesto vám to na Pekle severu funguje.
Abych se přiznal, nemám k tomu vysvětlení. Když se podívám na kluky, jako jsou Tom Boonen a Fabian Cancellara, tak ti mají o 10 kil víc než já a jsou taky o 10 centimetrů větší. Ale možná, že já našetřím síly do závěru tím, že na kostkách jezdím jinak, víc uvolněný. Nejsou pro mě tak psychicky náročné jako pro jiné. Možná proto mi tento závod tak sedí.
Co teď bude dál? Váš loňský experiment se startem na Amstel Gold Race, první z ardenských klasik, tentokrát opakovat nebudete?
Ne, nebudu. Možná dojde v nejbližší době na nějaký jiný experiment. Ale ten musí nejprve zveřejnit tým.
V létě byste se mohl poprvé představit i na Tour de France. V úvodním týdnu je tam na programu hned několik klasikářských etap. Už jste Tour s týmem řešil?
Manželka mi bude rodit, na začátku července máme datum. Uvidíme. V tuhle chvíli to Tour otevřená. Teď si chci hlavně pořádně odpočinout a pak se vrhnu na druhou půlku sezony. Samozřejmě, že už nějaký nástřel plánu dalších závodů mám, ale pokud manželka bude opravdu rodit 4. července, asi dám přednost porodu před Tour.
Zato v srpnu si nejspíš budete chtít srovnat nevyřízené účty s Eneco Tour, že?
Při Flandrech jsme minulý týden projížděli Ardooie (místo, kde upadl a vyrazil si zuby loni v srpnu při spurtu na loňském Eneku a v kde si pak v záři pohmoždil rameno při cyklokrosu). Poprvé po dvou startech jsem to tam přežil. Tak na Eneku už zase mohu startovat v klidu.
