V Pekingu byl komfort novinářů přece jen větší. A nejen pro ně. Taky proto ale stála olympiáda víc než dvakrát tolik než současné soutěžení sportovců.
Ale je to tak důležité? Na světě je asi jen několik zemí, kde by vládnoucí garnitura zastavila kvůli sportovnímu soutěžení provoz továren a nakázala, aby po městě jezdila jen polovina aut. A těžko si vybavit aspoň jednu, ve které by chtěl člověk žít. Tak si vyberte.
V Londýně jde zkrátka o úplně jiné hry. Velká část Britů olympiádou sice žije, což je vidět na každém sportovišti. Ale kdo nechce dobrovolně propadat rekordům a medailím, má možnost žít po svém. Nebo lépe řečeno, tak nějak pospolu vedle olympiády.
Suchanův zápisník |
A to je na tom sympatické. Olympiáda je přece stále ze všeho nejvíc zábava, a ne nějaká životní nutnost. Pořadatelé tím zatím dokazují to, co si předsevzali. Vyzobat z předchozích megalomanských her jen to nejdůležitější. A snad i brát olympiádu trochu s nadhledem, což nejvíc ukázal zahajovací ceremoniál, když strojovou pekingskou přesnost vystřídala nenucená hra.
Proto tu také zatím nikdo moc nepropadá panice, že po třech soutěžních dnech nefiguruje království mezi nejúspěšnějšími státy. Tři medaile za tři dny, to není velký zázrak. I když co by bychom za ně dali. V Českém domě sice teče pivo proudem a na pódiu se střídají velké osobnosti sportu s hudebními kapelami, ale čím dál tím víc je znát, že ta první placka zkrátka chybí.
Češi jsou z posledních olympiád namlsaní, že první medaile přicházejí hned na začátku. Ale trochu zapomínají, že každé následující hry to bude těžší a těžší.
Už jen proto, že se čínský obr v Pekingu namlsal a i tentokrát dostali jeho sportovci jasný úkol: porazit všechny!
