Šestý den po přistání v Melbourne podstoupil 30. hráč světa další bitvu. Tentokrát trvala před velmi hlasitým obecenstvem bezmála tři hodiny. Rosol nakonec podlehl houževnatému bojovníkovi, 106. muži na žebříčku, 6:7, 7:5, 5:7, 3:6.
Zápas to byl těsný. V čem se skrýval klíč k vítězství?
Nezvládl jsem koncovky setů. Stejně jako v prvním kole jsem prohrál tie-break. Na tom musím zapracovat. To byl problém. A taky jsem neproměnil čtyři brejkboly na 5:3 ve třetím setu. Bohužel. Kdybych vedl 2:1, on by šel rapidně dolů. Bohužel jsem šel dolů já.
Sela se snažil hlavně vracet vaše rány. Připadal jste si, jako byste bojoval proti živé zdi?
Jo, to je jeho styl. Ale já jsem měl využít svoje šance.
Přemožitel Lukáše Rosola Dudi Sela.
Cítil jste na sobě následky bleskového přesunu z Prahy do Melbourne?
To taky mělo svůj vliv. Ale nešlo s tím nic víc provést. Od příletu jsem dělal maximum, abych byl co nejvíc fit. Jsem rád, že jsem tu cestu podstoupil. Nelituju. Víc by mě štvalo jen sedět doma a dívat se.
Utkání provázela bouřlivá atmosféra. Vadili vám Selovi hluční fanoušci?
Ke konci se mi dostali do podvědomí. Slyšel jsem, jak volali třeba: „Kill him, kill him!“ (Zabij ho!) Nevím, proč by tohle měli Izraelci na tenise řvát. Když jsem si stěžoval u rozhodčího, tak tvrdil, že to neslyšel. Hm, tak dobře. Ale to je jedno.
Čekal jste něco podobného?
Trochu jsem s tím počítal. Němec Struff (podlehl Selovi v prvním kole) mě varoval. Sela mívá na svých zápasech tyhle příznivce. Ale ke konci zápasu už mě z nich fakt bolela hlava.
