„Po návratu mi spousta lidí blahopřála, taky jen tak na ulici nebo v obchodě. Já si splnila velký sen, ale i tohle bylo příjemné,“ těší dvacetiletou studentku Technické univerzity Liberec, kterou zejména potěšil potlesk zaplněné haly při exhibici v přestávce extraligového utkání Bílých tygrů s Pardubicemi.
Zároveň si všimla, že olympiáda stírá rozdíly mezi sporty. „Když jsem loni skončila třetí na Světovém poháru v Belgii, nemělo to takový ohlas jako postup na olympiádu,“ přemítá. České skoky na trampolíně měly zastoupení už na olympiádě v Sydney a poté v Pekingu. „Je fajn, že jsme na to navázali právě my, asi to neděláme špatně. Postup Zity bereme jako ocenění,“ říká Miroslav Patrman, trenér a šéf klubu Trampolíny Liberec a zároveň jeden prvních z propagátorů tohoto gymnastického odvětví v republice v 70. letech. ¨
Zviditelní se trampolínisté i lukostřelci
Spolu s Frydrychovou se v Londýně kvalifikovali na hry gymnasté Martin Konečný a Kristýna Pálešová. Necítí trampolínisté v domácí gymnastické federaci, že by byli tak trochu na druhé koleji? „Vůbec ne, ty postupy jsme brali jako společný úspěch. Gymnastických oddílů je u nás mnohem víc, ale jsme rovnocenní. Také pokud jde o peníze pro oddíly a pro reprezentaci,“ dodává Patrman.
INFOGRAFIKA |
Po zviditelnění prostřednictvím účasti v Londýně zatím jen pokukují lukostřelci, byť měli v Pekingu 2008 dvojnásobné zastoupení. Lukostřelcům paradoxně pomohla marihuana Možná dosud neuspěli i proto, že krátce před hrami v Číně přišli o talentovaného závodníka. Vzpomínáte? Před nominací usvědčil kontrolní odběr z dopingu tehdy 19letého Milana Andrease. V červnu, poté, co si na Světovém poháru ve Francii vystřílel účast, přišla zpráva, že byl pozitivně testován na THC, tedy látku obsaženou v marihuaně.
„Byl to šok, Milan měl dáno od přírody,“ vzpomíná Martina Macková z vedení lukostřeleckého svazu, zodpovědná za reprezentaci. Mladý člen LK Votice byl tehdy potrestán tříměsíčním zákazem startu a na rok jej vyřadili z reprezentace. Jaký byl jeho další osud?
„Testovali mě v Česku ještě před závodem ve Francii, byla to moje blbost,“ vzpomíná Andreas. „Ten rok jsem maturoval a stalo se tohle. Někdo mě litoval, někdo ne, ale mohl jsem si za to sám. Svět se však nezbořil, hodně mi pomohl táta. Tak jsem odjel na půlroční praxi do Anglie a potom tady vystudoval vyšší odbornou zemědělskou školu, teď hledám práci,“ říká někdejší „hříšník“, namísto něhož odjel do Pekingu náhradník Martin Bulíř a on už se k lukostřelbě nevrátil.
„Pár závodů jsem ještě absolvoval, ale už jsem měl jiné priority,“ pokyvuje hlavou a tvrdí, že celá událost se na konci jeho slibně se vyvíjející kariéry nepodepsala. „A když, tak jen trochu,“ připouští. Zajímavý pohled do všeho vnáší Martina Macková.
„Možná se budete divit, ale Milan tou aférkou lukostřelbě vlastně pomohl. Terčová střelba není moc zajímavá na koukání, ale tehdy se o nás toho napsalo opravdu hodně. Ukázalo se, že i negativní reklama je reklama, do Startu Praha, kde trénuju, pak začalo chodit mnohem víc dětí. A mělo to i výchovný efekt – lidé vědí, že pravidla o dopingu musí respektovat opravdu všichni,“ shrnuje činovnice svazu, který zatím nemá pro Londýn vystřílenou nominaci. Ještě však vzhlíží ke květnovému mistrovství Evropy.
Zaprášená sláva českého kordu
Ani šermíři dosud nehledí k Londýnu zvesela. Titul juniorského mistra světa v kordu Oldřicha Kubišty z roku 1980 nebo stříbro Jaroslava Jurky ze světového šampionátu seniorů o pět let později připomíná závan starých časů.
„Jedničkou je pořád kordista Jirka Beran. Jeho kvalifikace ze světového žebříčku, kde by musel být do dvanáctky, je jen teoretická, zbývá evropská kvalifikace, kde jsou čtyři místa,“ přibližuje Kubišta, který je nyní šéftrenérem reprezentace. Myslí si, že by účast v Londýně přivedla na planše nové adepty? „Snad ano. Otázka je, jak dlouho by to vydrželo,“ míní Kubišta
„Šerm u nás nikdy zvláštním lákadlem nebyl,“ pochybuje Roman Ječmínek, dosud jediný olympionik samostatného Česka. „Mladé lidi dnes mnohem víc přitahuje historický šerm,“ má jasno.
