Slavný kanonýr Ruud van Nistelrooij kdysi prohlásil, že góly jsou pro něj jako orgasmus. Taky vás vzrušují?
Mě nabíjejí, mám je rád. Góly jsou moje práce, a když je nedávám, cítím, že nedělám svou práci dobře. Nepomáhám mančaftu, nedělám radost fanouškům, nedělám radost sobě. Všechno souvisí se vším.
Takže teď musíte být spokojený, ne?
To jo, protože je spokojený celý tým. Jsem šťastný, že Teplice šlapou. Když si vzpomenu na minulou sezonu, kdy jsme se báli o přežití... Strašné! Chodil jsem do šatny a věděl, že budu slyšet ticho, všichni hlavy dole. Teď otevřu dveře a slyším smích.
To je největší změna?
Je klid, žádné nervy. Těším se na každý trénink, na čistou atmosféru. V Česku jsem už sedmým rokem a tohle patří mezi nejhezčí období.
To se nedivím, když dáváte gól za gólem. Kam se vlastně chcete prostřílet?
Nemám žádnou metu, teď si prostě užívám toho, že mám štěstí. Deset gólů by pro útočníka mělo být minimem. Když řeknu, že bych rád nastřílel dvacet gólů za sezonu, vymstí se mi to a do konce podzimu už se netrefím. Nechci nic zakřiknout. Jdu od víkendu k víkendu a pak to na konci sezony sečteme, jo?
Jen abyste do konce sezony v Teplicích vydržel. Neláká vás to, v 27 letech vyrazit na Západ?
Neláká, ale nemůžu říct, že o tom nepřemýšlím. Mám půlročního syna, a pokud bych chtěl rodinu zabezpečit, tady v Česku tolik peněz nevydělám. Pokud z Teplic někdy odejdu, tak jedině kvůli lepší finanční nabídce. Líbilo by se mi Německo, Španělsko...
A pokud nabídka nepřijde?
Vadit mi to nebude. Mám to tady moc rád. Když jedu kolem stadionu, hned se cítím klidnější. Teplice jsou můj druhý domov a klidně tu zůstanu do konce kariéry.
I kdybyste byl náhradníkem jako na začátku sezony?
To ne! Bývám hodně smutný, když nehraju. Pokud by přišel lepší útočník, přes kterého bych se nedokázal prosadit, zůstávat tu nebudu.
Teplický fotbalista Aidin Mahmutovič
Zatím se bát nemusíte, nejen díky gólům máte základní sestavu jistou. Mimochodem, poznáte během týdne při tréninku, jakou máte střeleckou formu?
Spíš ne. Jsou dny, kdy vůbec netrefím branku, ale neznamená to, že budu nulový i v zápase. Nevím, čím to je. Já se na tréninku snažím pořád stejně, chci být pořád hladový.
A v zápase?
Totéž. Nestačí mi jeden gól. Nestačí mi dva. A když jsem dal na Slavii hattrick, chtěl jsem přidat i čtvrtý gól, kdybych měl tu šanci.
Používáte při zakončení vůbec nějaké triky?
Ne, snažím se být přímočarý. Když vidím, že je přede mnou prostor, tak běžím. Když jsem v šanci, nespekuluju a pálím. Snažím se vždycky střílet placírkou, v tom jsem možná trochu zvláštní. Už v dětství mi trenéři říkali: Hlavně nevymýšlej blbosti!
Teplická legenda Pavel Verbíř tvrdí, že byste nastřílel ještě mnohem víc gólů, kdybyste si pozorněji hlídal ofsajd. Má pravdu?
Verba? Má, jako vždycky. Občas kolem sebe poslouchám, že jsem se snad v ofsajdu narodil. Ale poslední dobou se snažím, rozhodčí mě nechytají tolik.
Dá se to natrénovat?
Asi ne, spíš to chce při zápase víc přemýšlet. Snažím se být co nejvíc na ofsajdové lajně, a když se mezi obránci jednou rozběhnu, už se nemůžu zastavit. Ale musím říct, že zvlášť v posledních týdnech jsem se s ofsajdy polepšil. Dávám si bacha.
Vy jste nezačínal v útoku, že?
Ne. Kopal jsem pravého beka. Vždycky jsem byl nejrychlejší, takže jsem všem utíkal a dával deset dvanáct gólů za sezonu. Sice to nebyla ta nejkvalitnější soutěž, ale já si považoval, že jsem nejlepší střelec týmu.
Klučičí roky vám ovšem ukradla válka. Vzpomenete si na to někdy?
Nerad. Tohle téma mě bolí. I když jsem byl malý kluk, válku nešlo nevnímat. Do naší vesnice přišli Srbové a my utíkali.
Chtěl byste zapomenout?
Chtěl, ale nejde to. Viděl jste film Sezóna zabíjení?
Zrovna nedávno. John Travolta a Robert De Niro tam hrají veterány z jugoslávské války.
Jsou tam záběry z Bosny, jak se vraždilo. Přesně tak to vypadalo u nás v Sevarlije. Katastrofa. Ale dál už vzpomínat nechci.
Fotbalista Teplic Aidin Mahmutovič (vpravo) a Petr Tlustý z Jihlavy
Jak to v Sevarlije vypadá dnes?
Život plyne bez problémů. Ve vesnici je čtyřicet padesát baráků, takže se všichni známe. Uprostřed je náves, kde je pořád živo. Kdyby nikde nikdo nebyl, tak na návsi vždycky někoho najdete.
Jezdí za vámi kamarádi do Teplic?
Jen zřídka. Třeba táta tu ještě nebyl. Máme krámek s potravinami, tak se o něj musí starat.
Pomáháte, když přijedete na prázdniny?
No jasně. Stojím za pultem, klábosím a prodávám.
Vida, a vy jste se přitom vyučil kadeřníkem.
To bylo z nouze. Škola mě nebavila. V životě jsem stříhal vlastně jen bráchu, tátu a dědu. Abych nemusel chodit na praxi, vzal jsem strojek doma.
A výsledek?
Na účes si nestěžoval jen děda, táta s bráchou nadávali.
Vaše rodina je muslimská. Držíte ramadán?
Děda odjakživa, celý měsíc. Víra nám zakazuje jíst vepřové maso a při ramadánu se k tomu přidávají i další limity. Přiznávám, že třicet dní půstu nevydržím, ale pár dní pokaždé.
Mimochodem, měl jste za mlada nějaký fotbalový vzor?
Útočníka Eduarda z Dinama Záhřeb. Byl rychlý, pohotový, a než si ošklivě zlomil nohu, patřil k nejlepším útočníkům světa. Taky jsem obdivoval Thierry Henryho, od kterého jsem okoukal tu střelu placírkou. Bývaly umístěné ke vzdálenější tyči. Krása.
Teď v Bosně frčí hlavně váš kamarád Edin Džeko, který se z Teplic vypracoval mezi hvězdy Manchesteru City. Je vaší inspirací?
Hlavně je to kamarád, kterému nezávidím. Slávu si tvrdě vydřel. Edin je borec a Bosna je na něj hrdá. Moc mu přeju, aby se mu dařilo.
Myslíte, že se spolu někdy potkáte v reprezentaci?
Nevím. Hrávali jsme spolu v bosenské jedenadvacítce, ale v áčku jsem ještě šanci nedostal. Nevím proč. Česká liga není špatná, ale trenér Sušič věří jiným. Do útoku má Džeka s Ibiševičem, což jsou obrovské persony, a já zatím nedostal pozvánku ani na přátelák...
Možná kdybyste v Česku ukončil tříleté střelecké kralování Davida Lafaty.
Kéž by. Byla by to pro mě veliká pocta.
