Wimbledon trápí déšť. Střecha se vyplácí

Předpovědi meteorologů totiž nejsou příliš optimistické. "Myslím, že máme před sebou deštivý turnaj. Celé jaro bylo v Evropě příjemné teplo, což nevěstí nic dobrého," říká Roger Federer, držitel šesti wimbledonských titulů.

Nová technická vymoženost stála přibližně dvě miliardy korun a byla dokončena v roce 2009 těsně před začátkem travnatého grandslamu. Počasí bylo ale v následujících letech milosrdné a zatahovací střecha prověřilo minimálně.

Pod střechou hrál v Londýně poprvé domácí Murray

Loni rozpalovalo dvorce All England Clubu slunce a drahá vymoženost posloužila hlavně k dokončení večerních zápasů, kdy centrkurt rozzářila zabudovaným osvětlením. Duel Amélie Mauresmové s Dinarou Safinovou se ještě rok předtím stal vlastně úplně prvním utkáním Wimbledonu, jehož část se kvůli přeháňkám uskutečnila pod zatahovací střechou.

Ve stejný den se pod tisícitunovým klimatizovaným úkrytem odehrál i první celý zápas mezi Stanislasem Wawrinkou a domácí nadějí Andy Murrayem.

Tenistům vadí vlhko i kluzký povrch

Jinak byla střecha, které trvá deset minut než se zatáhne, zatím spíš nepotřebná a její pravá cena se zřejmě ukáže až letos. Sami tenisté ovšem přiznávají, že se jim pod širým nebem hraje daleko lepe. "Zavřený prostor kumuluje vlhko, které pak zpomaluje balony," vypráví Murray.

Federer, jenž si pod střechou nedávno zatrénoval v Halle, s rivalem souhlasí. "Je to odlišné a člověk si musí rychle zvyknout na těžké balony," míní švýcarský velikán. Světové dvojce Novaku Djokovičovi zase vadí, že povrch je příliš kluzký. "Míčky mají na mokré trávě divné odskoky," všiml si srbský hráč.

Všichni se ale shodnou na tom, že je lepší hrát za odlišných a nepříznivých podmínek, než nenastoupit na kurt vůbec.