Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Vzhůru do ledového koryta. A po hlavě, do boje jdou skeletonisté

Sport

  3:55
VANCOUVER - V noci na zítřek odstartují na olympiádě soutěže ve skeletonu. Při pohledu na sportovce řítící se hlavou vpřed ledovým korytem tuhne divákům krev v žilách. Podle samotných skeletonistů jde o­poměrně bezpečnou záležitost. Tedy v porovnání se závody sáňkařů, které mají ve Vancouveru už jednu oběť.

Skeleton na olympijských hrách foto: Reuters

Na konci 19. století se skupina britských vojáků ve Švýcarsku rozhodla, že zkusí něco neobvyklého – jet po horském toboganu hlavou dolů. Nová zábava si brzy získala další příznivce, kteří začali používat železné saně připomínající konstrukcí skelet, tedy kostru. Proto se nově vzniklému sportu začalo říkat skeleton.

Anketa

Který sport na olympiádě vám připadá nejnebezpečnější?

Sjezd na lyžích 363
Skikros a snowboardcross 127
Saně 147
Boby 129
Skeleton 295
Skoky na lyžích 112
Curling 2233

I po více než sto letech se při pozorování odvážných mužů a žen na ledové dráze tají dech. "Jenže skeleton vypadá nebezpečnější, než ve skutečnosti doopravdy je," ubezpečuje Pavel Lubas, který vede sekci skeletonistů v Českém svazu bobistů a skeletonistů.

VANCOUVER ON-LINE

Není proto podle něj nutné mít obavy, že by se opakovala tragédie jako v případě gruzínského sáňkaře Kumaritašviliho, který zemřel po kolizi v poslední zatáčce na rychlé dráze ve Whistleru v den zahájení­olympiády. "Když dáte pytel cementu na skeleton, dolů dojede­ v ­pořádku, konstrukčně je skeleton milosrdnější. Ze saní naopak určitě spadne."

Na skeletonisty čeká nebezpečná trať.

Jeden z nejlepších českých skeletonistů Jakub Holoubek se chlubí, že z probíhající sezony ještě nemá ani jednu modřinu. "V minulé nějaká byla. I bouračka, když jsem podcenil jednu zatáčku. Sauna potom všechno spraví," mávne rukou.

Mnohé diváky přesto napadne, že skeleton představuje vlastně jen saně obrácené naruby. Několik podstatných rozdílů v obou disciplínách přesto najdete. Skeletonisté startují z nižšího nájezdu společně s bobisty. "I tak se rychle rozjedete. Během úvodních 200 metrů naberete stokilometrovou rychlost. A nedá se nijak brzdit," podotýká Lubas.

Trochu divočejší horská dráha
Odlišný je způsob ovládání skeletonových saní. Jezdci bez chráničů je korigují pouze drobným přenášením váhy u ­ramen a kolenou. "Čím míň je potřeba řídit, tím jste také rychlejší," přidává Lubas další důležitou poučku. Nutné je také udržet si dobrou orientaci a­ vědět, v jaké části ledového koryta se momentálně nacházíte. Udržet hlavu nad ledem přitom není vůbec jednoduché, zvlášť v zatáčkách, kde dochází k ­přetížení srovnatelnému s­ tlakem v kokpitu formule 1.

Jednou z klíčových fází závodu je hned rozběh na startu. Lubas proto vyhledává nové talenty hlavně mezi atlety. "Když nahoře zaváháte o jednu desetinu, dole jsou z­toho už čtyři desetiny." Důležité jsou však nejen fyzické přednosti, ale také psychická vyrovnanost. To jinými slovy znamená, že je před startem nutné hodit strach za hlavu. "Na první svezení je to taková divočejší horská dráha," popisuje Lubas pocity, jaké zažije každý nováček.

Na skeletonisty čeká nebezpečná trať.

V Česku dnes vyrůstá i přes nedostatek financí nová generace skeletonistů, která má předpoklady, aby se podívala na olympiádu v Soči. Ve Vancouveru se musí obejít skeletonové závody bez české účasti. Za čtyři roky v Soči už by to mělo být jinak.

Ambice závodit na hrách v roce 2014 má i Jakub Holoubek. "Z Interkontinentálního poháru se musím dostat do Světového poháru a­pak už jen jezdit a věřit, že budu ve výběru," doufá osmnáctiletý skeletonista. Kdo by se chtěl začít věnovat skeletonu, měl by začít ve věku 15 let. "Na jaře chceme shánět další adepty. Dopředu ale všem říkám, že skeleton nejde dělat jako rekreační sport," varuje Lubas.

Česká naděje: Je nutné posilovat krk

Ve Vancouveru ještě Jakuba Holoubka (18) na startovní listině skeletonistů nenajdete. Za čtyři roky při olympiádě v Soči by už ale český reprezentant rád do olympijského koryta hlavou napřed vyrazil.

Co vás přivedlo ke skeletonu?
Začínal jsem s atletikou, kterou dělám stále, kromě skeletonu. Pan Lubas (šéf skeletonové sekce Českého svazu bobistů a skeletonistů – pozn. red.) jednou přišel na závody do Jablonce a tam se poptával, kdo by to mohl zkusit. Trenéři ho odkázali na mě.

Znal jste předtím skeleton?
Vůbec ne. Pan Lubas mi ukázal, jak všechno vypadá, a pak mě odvezl rovnou na závody.

Z pohledu nezúčastněného pozorovatele vypadá tento sport jako hodně nebezpečná záležitost. Jaký byl váš první dojem?
Byl to docela dobrej adrenalin, to musím přiznat. Nejdřív jsem měl i strach, a pak jsem poznal, že to není tak strašný, a začal jsem skeleton zvládat. Dnes už jízdu beru jako běžnou záležitost.

Na co je nutné se nejvíc soustředit, když se řítíte ledovým korytem hlavou napřed?
Nejdůležitější je poloha, jakou se položíte na skeleton. Potom je důležité držení hlavy – jestli ji máte víc nahoře, nebo dole. A podstatné jsou pochopitelně i­další pohyby, které děláte.

Je těžké techniku jízdy zvládnout?
Ze začátku ano, když nevíte, co vás na dráze čeká a jaká zrovna přijde zatáčka. Když máte dráhu najetou, je potom všechno mnohem snazší.

Extrémní musí být tlak na hlavu, kterou máte jen kousek nad ledem... 
V některých zatáčkách to tak je, proto je nutné posilovat krk. Kdo má správnou helmu, která mu dobře sedí na hlavě, nemusí mít obavy. Pokud si přece jen škrtne o led, tak helmou, a ne hlavou.

V čem podle vás spočívá kouzlo skeletonu?
Je to sport, který jen tak někdo nezná ani ho nikdo moc neprovozuje. Navíc mám šanci se v něm dostat na olympiádu v Soči.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!