Na konci 19. století se skupina britských vojáků ve Švýcarsku rozhodla, že zkusí něco neobvyklého – jet po horském toboganu hlavou dolů. Nová zábava si brzy získala další příznivce, kteří začali používat železné saně připomínající konstrukcí skelet, tedy kostru. Proto se nově vzniklému sportu začalo říkat skeleton.
Anketa
Který sport na olympiádě vám připadá nejnebezpečnější?
I po více než sto letech se při pozorování odvážných mužů a žen na ledové dráze tají dech. "Jenže skeleton vypadá nebezpečnější, než ve skutečnosti doopravdy je," ubezpečuje Pavel Lubas, který vede sekci skeletonistů v Českém svazu bobistů a skeletonistů.
VANCOUVER ON-LINE |
Není proto podle něj nutné mít obavy, že by se opakovala tragédie jako v případě gruzínského sáňkaře Kumaritašviliho, který zemřel po kolizi v poslední zatáčce na rychlé dráze ve Whistleru v den zahájeníolympiády. "Když dáte pytel cementu na skeleton, dolů dojede v pořádku, konstrukčně je skeleton milosrdnější. Ze saní naopak určitě spadne."
Jeden z nejlepších českých skeletonistů Jakub Holoubek se chlubí, že z probíhající sezony ještě nemá ani jednu modřinu. "V minulé nějaká byla. I bouračka, když jsem podcenil jednu zatáčku. Sauna potom všechno spraví," mávne rukou.
Mnohé diváky přesto napadne, že skeleton představuje vlastně jen saně obrácené naruby. Několik podstatných rozdílů v obou disciplínách přesto najdete. Skeletonisté startují z nižšího nájezdu společně s bobisty. "I tak se rychle rozjedete. Během úvodních 200 metrů naberete stokilometrovou rychlost. A nedá se nijak brzdit," podotýká Lubas.
Trochu divočejší horská dráha
Odlišný je způsob ovládání skeletonových saní. Jezdci bez chráničů je korigují pouze drobným přenášením váhy u ramen a kolenou. "Čím míň je potřeba řídit, tím jste také rychlejší," přidává Lubas další důležitou poučku. Nutné je také udržet si dobrou orientaci a vědět, v jaké části ledového koryta se momentálně nacházíte. Udržet hlavu nad ledem přitom není vůbec jednoduché, zvlášť v zatáčkách, kde dochází k přetížení srovnatelnému s tlakem v kokpitu formule 1.
Jednou z klíčových fází závodu je hned rozběh na startu. Lubas proto vyhledává nové talenty hlavně mezi atlety. "Když nahoře zaváháte o jednu desetinu, dole jsou ztoho už čtyři desetiny." Důležité jsou však nejen fyzické přednosti, ale také psychická vyrovnanost. To jinými slovy znamená, že je před startem nutné hodit strach za hlavu. "Na první svezení je to taková divočejší horská dráha," popisuje Lubas pocity, jaké zažije každý nováček.
V Česku dnes vyrůstá i přes nedostatek financí nová generace skeletonistů, která má předpoklady, aby se podívala na olympiádu v Soči. Ve Vancouveru se musí obejít skeletonové závody bez české účasti. Za čtyři roky v Soči už by to mělo být jinak.
Ambice závodit na hrách v roce 2014 má i Jakub Holoubek. "Z Interkontinentálního poháru se musím dostat do Světového poháru apak už jen jezdit a věřit, že budu ve výběru," doufá osmnáctiletý skeletonista. Kdo by se chtěl začít věnovat skeletonu, měl by začít ve věku 15 let. "Na jaře chceme shánět další adepty. Dopředu ale všem říkám, že skeleton nejde dělat jako rekreační sport," varuje Lubas.
Česká naděje: Je nutné posilovat krkVe Vancouveru ještě Jakuba Holoubka (18) na startovní listině skeletonistů nenajdete. Za čtyři roky při olympiádě v Soči by už ale český reprezentant rád do olympijského koryta hlavou napřed vyrazil. Co vás přivedlo ke skeletonu? Znal jste předtím skeleton? Z pohledu nezúčastněného pozorovatele vypadá tento sport jako hodně nebezpečná záležitost. Jaký byl váš první dojem? Na co je nutné se nejvíc soustředit, když se řítíte ledovým korytem hlavou napřed? Je těžké techniku jízdy zvládnout? Extrémní musí být tlak na hlavu, kterou máte jen kousek nad ledem... V čem podle vás spočívá kouzlo skeletonu? |