 |
Nemoce, zranění, možná trochu přetrénování a k tomu všemu frustrace z nepovedeného prvního úseku ve štafetě na světovém šampionátu v Liberci.
Všechno špatné je ale najednou zase pryč. Malý Bauer, jak se Jakšovi v poslední době nahlas říká, svého učitele především na Tour de Ski notně potrápil. Před poslední etapou dýchal na záda fenoménům Colognovi a Northugovi a na sjezdovku Alpe Cermis se nakonec dodrápal na výtečném osmém místě.
V průběhu Tour se o vás dlouho psalo a mluvilo možná častěji než o Bauerovi. Nebojíte se, že se vám z té nenadálé slávy zamotá hlava?
Ne ne. Ono se zase nic tak průlomového nedělo, takže s tímhle skutečně problém nemám. Samozřejmě kdybych vyhrál olympiádu, tak pak by všechno kolem mě asi jiné bylo. Je mi jasné, že celá Tour byla v mém podání velmi slušná, ale určitě mě nezměnila.
Bydlel jste jako obvykle s Lukášem Bauerem při Tour na jednom pokoji?
Až na jednu výjimku v Oberhofu jsme měli k dispozici jednolůžáky. Takže každý si dělal to svoje, co potřeboval.
Ptám se hlavně kvůli tomu, jestli jste u Bauera nepozoroval jistou nervozitu, když jste mu docela slušně šlapal na paty a narušoval tak jeho v Česku dosud neotřesitelné postavení?
Nervozitu jsem na Lukášovi cítil, ale dala se chápat. Ocitl se pod obrovským tlakem, navíc pak klukům, s nimiž měl hlavně závodit o přední místa, se dařilo ve sprintech. Získávali tam na Lukáše náskok, takže zmíněný tlak tím ještě narůstal. Rivalita ale mezi námi myslím nepanovala. Vůbec ničemu nevadilo, že jsme vepředu jezdili oba dva.
Mohli jste si v některých momentech na trati třeba i pomoci?
Vzpomínám si na jeden moment. Ve skiatlonu v Oberstdorfu jsme to s Lukášem měli před závěrečným kopcem výborně rozjetý. Chybělo málo a mohli jsme do posledních stovek metrů sjíždět vedle sebe jako první a druhý. Jenže mně se nepodařilo pozici udržet. Předjel mě Cologna, ale nakonec to tam dopadlo taky celkem slušně. V předposlední etapě na 20 kilometrů, kde se dalo sbírat dost prémiových vteřin, by se možná nabízela úvaha, že si pomůžeme, ale nešlo to. Lyžování není cyklistika, kde se jeden za druhým vyveze a pak odstoupí.
Nezačala vás při Tour světová esa trochu uctivěji zdravit?
Jo jo, to asi jo. A nejen závodníci. Třeba i lidi ze servisních týmů už mě asi vnímají trochu jinak. Víc lidí mě zdraví, trochu se všechno změnilo.
Ještě na úpatí sjezdovky Alpe Cermis se Bauer marně snažil dohonit početnou skupinu, v níž jste jel i vy. Nepřemýšlel jste v těch chvílích o tom, že snad nahoru vyjedete dokonce dříve než on?
Věděl jsem samozřejmě, že je Lukáš za námi, ale také že ne moc daleko. Očekával jsem sice, že nás docvakne dřív, ale nestalo se tak určitě i proto, že naše skupina výborně spolupracovala a jela velmi slušné tempo. Zároveň se přiznám, že já jsem zůstával na jejím konci a vepředu se neobjevoval.
Když vás Bauer po chvíli ve strmém stoupání předjížděl, stačili jste si alespoň něco rychlého říct?
To teda ne. Popravdě jsem vůbec neočekával, že bych ho v závěrečné etapě mohl porazit. Když se přese mě valil, trochu jsem mu uhnul, protože jsem pochopil, že jeho tempo je nad moje síly. Přesto jsme si trochu blbě štrejchli lyžema...
Na závěr, už víte, jestli se představíte o víkendu v závodech Světového poháru v Liberci?
Definitivně se rozhodnu asi ve středu.
