Těžko rozeznat jednu od druhé. Jsou skoro stejně vysoké, obě mají blonďaté vlasy, také hlas je podobný. Obývají stejný byt v pražských Letňanech a mají i společný automobil. Hledejte rozdíly. „Já spím možná ještě radši než Karolína,“ nabídla Kristýna Plíšková.
LN Minulou neděli každá z vás vyhrála zápas, ve kterém šlo o hodně. Už se vám něco takového povedlo?
Možná jsme už ve stejný den vyhrály, turnajů je dost, ale takhle důležité zápasy... Ne, to se ještě nestalo. Byla to premiéra. (směje se)
LN Která z vás gratulovala sestře jako první? Kvůli časovému posunu jste vyhrála finále v Glasgowě dřív...
Ano, když šla Karolína v Québeku na kurt, já už byla na letišti. Napsala mi gratulaci jako vždycky, jako že je to super a že má radost. V tom je ségra spolehlivá, nikdy nezklame. A já snad taky ne – v pátek postoupila v Antverpách do semifinále a moji gratulaci dostala okamžitě.
LN Jak jste se odměnila za Glasgow?
Koupila jsem si kabát. A ještě si možná koupím telefon, rozbil se mi displej. Anebo až za týden, až vyhraju další turnaj. Teda – jestli ho vyhraju! Je to padesátitisícový turnaj, v Glasgowě byly odměny poloviční.
LN Často se podobným způsobem odměňujete?
Jo, celkem pravidelně. Dřív jsem si říkala, že si budu něco kupovat jen tehdy, když vyhraju turnaj. Jenže v poslední době jsem neměla dobrou sérii... To bych si půl roku nemohla koupit nic! (směje se) Takže to samozřejmě nedodržuju. Ale nerozhazuju.
LN Jak se vlastně stalo, že jste začaly hrát tenis?
Jsme z Loun a dali nás na to rodiče. Tak jsme ve čtyřech začaly pinkat a pak začaly hrát závodně.
LN A kdy jste začaly vnímat, že nejde jen o zábavu, ale taky o dřinu?
Když už jsme hrály pořád, tak nám bylo jasné, že to není jen tak. A k té dřině... Nejspíš když jsme šly v devíti letech s mamkou do Německa, kde jsme kromě tenisu dělaly ve škole němčinu a angličtinu. Pátá a šestá třída, doma jsme pak ve škole dělaly zkoušky. V tom Německu to byla fuška, hlavně pokud jde o tenis. Pak už jsme ale věděly, že ho chceme hrát.
LN Dlouho jste jezdily po turnajích spolu. Stalo se v té době, že byste byly delší čas od sebe?
Spíš výjimečně, když jsme třeba ve čtrnácti hrály každá jiný turnaj. Ale nejvíc to byly dva týdny.
LN Jak jste to vydržely?
Mobilní telefony už byly, žhavily jsme linky. A teď už jsou jiné vymoženosti – píšeme si přes WhatsApp, voláme přes Skype, žádná stagnace. Zvlášť když v poslední době volíme jiný program.
LN Když Karolína v roce 2010 vyhrála juniorku na Australian Open a vy ve Wimbledonu, lidé vás rozeznali podle barvy vlasů – vy jste byla blond, sestra měla tmavé vlasy. Byla to výhoda?
Určitě. Jenže my jsme od té doby tu změnu barvy vlasů udělaly několikrát, i v opačném gardu, takže z toho lidi museli mít guláš. Teď jsme zase obě blonďaté a pletou si nás pořád.
LN Máte kromě tenisu i další společné záliby?
Jo, myslím, že skoro stejné, i když času na ně je málo. Třeba se chceme pěkně obléknout. Nebo zajedeme do Loun a jdeme s tátou na Ohři na ryby nebo do lesa na houby, což máme hodně rády. Jenže to jsme už asi rok nestihly. A mojí velkou zálibou je spaní. O Karolíně to platí taky, ale v menším měřítku.
  |
LN Nikdy si nelezete na nervy?
Někdy trochu jo, což je asi normální. Byly to celé série turnajů, kdy jsme nonstop byly spolu – na pokoji, na tréninku, na večeři, všude. Takže to občas zaskřípe, ale žádná hrůza to není. Když poznáme, že se něco takového blíží, na chvíli zmlkneme. Karolína to zpravidla pozná dřív.
LN Loni v prosinci jste dostaly od sponzora automobil. To je prima, že?
Jo, máme ho na tři roky, ale jelikož nevlastníme řidičák, stojí před barákem. A zachraňuje nás mamka – jakmile se obě sejdeme v Praze, přijede, všude nás vozí, vyvařuje nám a podobně.
LN Kdy zamíříte do autoškoly?
Už se k tomu schyluje, jenže pořád hledáme čas. Potřebujeme trénovat, pak jedeme na turnaje a do Prahy se vracíme na pár dní.
LN Jak vlastně berete svůj triumf v Glasgowě?
Mohl by to být odrazový můstek, protože po dost těžké zimní přípravě s trenérem Minářem jsem se nemohla chytit. Ve Skotsku se to začalo obracet k lepšímu, cítím se mnohem líp než v období před Glasgowem. I přes tu virózu, která už stejně skoro odezněla.
LN Dřív se dařilo víc vám, teď je sestra před vámi. Jak to snášíte?
V klidu, fandíme si navzájem. Ale teď chci zpátky do první stovky a věřím, že jsem na dobré cestě.
