Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Vladimír Růžička: Nároďák? Ten už asi nikdy nepovedu

Sport

  13:00
PRAHA - Porážky přímo nesnáší, zato na úspěchy si poměrně zvykl. Tedy než se ujal hokejové reprezentace... Za dvě sezony v ní zažil trenér Vladimír Růžička (46) zatím pouze zklamání. I proto se rozhodl, že po světovém šampionátu u národního týmu skončí.

Vladimír Růžička s nárdním týmem foto: ČTK

"Nastala doba, abych to předal někomu jinému," tvrdí v interview pro LN. V Německu má poslední šanci přivézt Česku medaili. Sám však přitom dobře tuší, že plnohodnotnou útěchou by pro něj stejně nebyla.

Až světový šampionát skončí, co uděláte jako první?
Sbalím si věci a pojedu s manželkou na čtyři dny na dovolenou.

Už víte kam?
Tipuju to na hory, ona ví, že nejsem plážový typ. Nevím, co vybrala, ale nechám se překvapit.

Budete od hokeje odpočívat?
Po téhle sezoně si rád vorazím, protože byla těžká jak z pozice nároďáku, tak i ve Slavii. Chci si teď oddechnout a připravit se na další slávistickou éru. Dlouhodobou éru.

Vám doma běží hokej celý den i v televizi. Umíte si vůbec představit, že se bez něj obejdete třeba jen přes léto?
Určitě ne. Já se hned po té dovolené připojím k letní přípravě, v červenci mám letní školu a potom už začnou tréninky na ledě. Ale ta práce mě prostě baví, což je má velká výhoda. Každému bych přál dělat něco, co vás naplňuje.

Neříkejte ale, že vás to někdy pořádně nevyčerpá.
Vyčerpá. Ale mně stačí málo, abych se do toho dostal zpátky.

Upřímně: děláte na mě dojem totálního hokejového fanatika.
Ať si mě každý pojmenuje sám. Mě to zkrátka baví a až mě to bavit přestane, okleštím to. Ale my jsme hokejová rodina, výhoda je v tom, že mám super manželku. Ona mi už v červnu říká, že se těší na další sezonu. Je do hokeje vtažená.

Michal Rozsíval a Vladimír Růžička

A jak prožívá kritiku na vás?
Tu prožívá špatně.

A vy?
Já ji beru, vždyť hokej není jen o slávě, tou už jsem si taky prošel. Horší by bylo, kdybych ji nikdy nepoznal a měl na sobě pořád jen tu kritiku. Aby bylo jasno, já beru každého názor, ať už expertů, nebo fanoušků. Ale břemeno odpovědnosti nesu jen já a nerad bych si pak říkal, že jsem něco udělal podle někoho, přitom jsem to cítil jinak.

Svou poslední akci máte teprve před sebou, přesto se vás zeptám: vzala vám tato sezona i kvůli časté kritice hodně sil?
Přiznám se, že jo. Ale i na to musím být připravený, není to pořád jen o tom, že vám někdo klepe na rameno. Jako kouč národního týmu se s tím musím vypořádat.

S jakými dojmy ho tedy opustíte?
Se špatnými, zatím. Nemá cenu si nic nalhávat, neudělali jsme žádný úspěch. Dojem z toho mít dobrý nebudu, to asi vím už teď.

Josef Beránek (vlevo) a Vladimír Růžička.

Německo váš názor už změnit nemůže?
Nevím... Udělám maximum, ale loňský šampionát a únorová olympiáda dobré nebyly. Tak se radši začnu soustředit na Slavii.

Slavia. Právě ta vám byla vyčítána především. Reprezentační kouč by podle mnohých neměl sedět na dvou židlích...
Ať si každý myslí, co chce. Pro mě je hokej každodenní práce, musím být pořád na střídačce. A mít jen pár akcí za rok, to by mě fakt nebavilo. Proto si budu mlejt tu svou pořád: nároďák bych samostatně nikdy nedělal. Nenaplňuje mě to.

To jste mi tvrdil, už když jsem s vámi mluvil před dvěma lety, než jste reprezentaci převzal.
A budu to opakovat pořád. Pokud někdo přijde, abych vedl nároďák, ať nikdo nepočítá, že skončím ve Slavii. Mimochodem ve světě je tohle úplně běžné - dělají to tak v Rusku, Lotyšsku, v zámoří.

Vladimír Růžička.

Ale vedení českého hokeje se už k tomu nepřiklání. Nepřicházejí výsledky.
Když to tak chtějí, pak je to asi v pořádku. Z čehož vyplývá, že já už asi reprezentaci vést nikdy nebudu. Na druhou stranu chci ale říct jedno: vést národní tým je pro mě nejvíc, čeho můžu dosáhnout. Obrovská pocta, která se nedá ani popsat. Každému bych to přál.

Tak právě: není to trochu škoda zarputile si stát za svým?
Já vím, ale už jsem řekl, co chci. Takže vrátit se je asi nemožné.

Ale kdyby přece jen: za jak dlouho si dokážete představit, že by se vám vrátila chuť reprezentaci znovu převzít?
Za hodně dlouho. Ani o tom nepřemýšlím, navíc letošní sezona mi opravdu vzala hodně sil. Nebude to za dva ani za čtyři roky.

Mimochodem, jak jste vnímal volbu nového kouče? Stal se jím váš velký rival Alois Hadamczik.
Nechtěl bych to komentovat.

Vladimír Růžička.

Přesto: není to pouze další hořká pilulka v tom vašem období zklamání a porážek?
Ale o tom přece hokej je. O pilulkách, které vám chutnají, a o pilulkách, které jsou hořké. A právě to mě na hokeji hrozně baví - že jste nahoře a pak hned dole. Kdybyste byli pořád jen nahoře, úspěchu si nevážíte. Nejkrásněji to říkal Ivan Hlinka: Hlavně se z toho nepo...

Tvrdí se, že český hokej moc trenérských kandidátů na národní tým nemá...
... a já s tím nesouhlasím.

Vás napadají jména?
Těch je tady hodně. Franta Výborný, Venca Sýkora, Vláďa Vůjtek, Pepa Jandač... Co Hořava nebo Venera, taky dobrý trenér, ne? Četl jsem, že to můžu dělat jen já nebo Hadamczik, ale to není pravda.

Jaký vůbec máte dojem z nové koncepce vedení, v němž má nyní velké slovo šéftrenér reprezentace Slavomír Lener?
Samozřejmě je fajn, že chceme jít od začátku a dát se novým směrem. Nemá cenu si nic nalhávat, produkujeme stále méně dobrých hráčů. Doteď někdo pořád jen něco říkal, vykecal se do novin a bylo to. Ale všechno je právě o skutcích, nastavit lepší podmínky. Podle mě by se teď měla zapojit i generace kolem Reichla s Beránkem, kteří právě ukončili hráčskou kariéru. Jsou to hráči, kteří něco dokázali a mají věk na to, učit mladší opět vítězit.

Hadamczik a Růžička.

Tuhle ochotu nedávno vyjádřil i brankář Dominik Hašek.
U něj je to jasné. Pořád cítím, že patří k nejlepším gólmanům, které jsem kdy zažil. On je právě tím člověkem, který chtěl něco dokázat. Tak by si měl vzít na starost školu a vychovat nám nové gólmany.

Vraťme se k vám, pojďme vaše dvě sezony trochu bilancovat: povedlo se vám něco?
Čekal jsem úspěch a ten nepřišel. V tomhle já bilancovat nechci.

A litujete naopak nějakého svého rozhodnutí?
Ani ne.

Vy si neříkáte, že jste měl udělat něco jinak? Že jste mohl třeba zkusit vzít na olympiádu pouze sedm beků a třináct útočníků včetně Václava Prospala?
Třeba jo, kolikrát jsem se k tomu vracel. Jenže to je jako v normálním životě: když přece nezkusíte jednu variantu, nepřijdete na to, že byla špatná a mělo to být jinak. Já nejsem zastáncem slovíčka kdyby. Takhle se to stalo a tak to prostě je.

Teď se vás zeptám, jestli - ne že něčeho litujete -, ale zda je vám něčeho líto?
Líto? (dlouho přemýšlí) Líto mi bylo hráčů po vyřazení, když vidíte v šatně ty jejich obličeje...

A že se někteří lidé otočili proti vám, to vám líto není?
S tím počítám. A myslím, že se zrovna po Vancouveru ukázali. Konečně měli prostor, mohli si to užít.

Na vás je to zklamání z olympiády stále patrné.
To ve mně bude ještě dlouho... Měli jsme tam nejlepšího gólmana, o to víc mě mrzí, že jsme toho nevyužili. Vokoun chytal úžasně.

Tomáš Vokoun a Vladimír Růžička.

Je to jeden z důvodů, proč jste se rozhodl skončit?
Je to i proto, že musíte něco udělat. Já teď z toho nemám dobrý pocit, takže nastal čas, aby to po mně převzal někdo jiný.

Jak dlouho tu olympiádu můžete tak ještě překousávat?
Nejsem člověk, kterému když něco nevyjde, je druhý den všechno v pořádku. Ale že bych nějak moc vše rozpitvával, to bych se v tom hrabal pořád. Žiju současností. I když na olympiádu dlouho nezapomenu.

Jaromír Jágr a kouč Růžička

Turnaj v Německu vám možná paradoxně pomůže. Od týmu se nic velkého nečeká, o to větší úspěch můžete teoreticky zažít.
To si nemyslím. Pořád se bude něco očekávat. Chceme tam udělat co nejlepší výsledek, máme nejvyšší cíle. Pro mě je to poslední akce.

Akce, před níž chodila jedna omluvenka za druhou...
Tím se nezabývám. I já hrál necelé tři sezony v NHL, vím, jak tam jsou dlouhé. Někdy je dobré, když vám Eliáš nebo Kaberle řeknou důvod na rovinu a nevymlouvají se.

Mluvíte o těch nejvyšších cílech. Má ale vůbec tým na to porážet Rusko, Kanadu či Švédsko, když v nejsilnějším složení nepřešel ve Vancouveru ani přes Finy?
Všichni vidíme, že je to víc a víc těžší, i když si to někdy nechceme přiznat. Ale největším problémem je, jak už jsem říkal, mládež.

Takže se klidně může stát, že kdybyste někdy v budoucnu přece jen reprezentaci převzal, povedete mužstvo, které bude už spíše v roli outsidera.
Proto se musíme na mládež zaměřit. Je to o trenérech, financích, práci, podmínkách, je to o všem.

Vy byste to vůbec snesl?
Snesl co?

Trénovat ten výběr bez vidiny na úspěch.
Tu já budu mít pokaždé. Já mám velké oči vždycky. I nejvyšší cíle.