21. ledna 2015 6:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Odměna za olympijský triumf? Poukaz
na wartburga, vzpomíná Mácha

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Vítězslav Mácha. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vítězslav Mácha. | foto: ČTK
PRAHA V šesti si umínil, že se stane mistrem světa. Jen nevěděl, v jakém sportu. Pak se rozhodl pro řeckořímský zápas a sbírka jeho trofejí je úžasná. Vítězslav Mácha, tak trochu pozapomenutý, se stal šampionem Evropy i světa. Všemu ale vévodí olympijské zlato z Mnichova 1972 a stříbro z Montrealu 1976.

LN Kdybyste dnes na olympiádě vyrukoval v tehdejší formě, měl byste šanci?
Mohlo by to být podobné, i když nemůžu tvrdit, že bych zase sáhl po zlatu. Jsou totiž trochu jiná pravidla. My jsme zápasili třikrát tři minuty a kolikrát končili na kyslíkový dluh, teď jsou to jen dvě tříminutová kola, takový sprint. Já byl technik, soupeře jsem přechytračil, dneska to nahrává síle a je míň zápasnického umění. Ale tragicky bych to na olympiádě neviděl.

LN Kdy jste se naposledy ocitl na žíněnce?
Při závodech? Na olympiádě v Moskvě 1980, mojí čtvrté, skončil jsem šestý. Bylo mi dvaatřicet, takže to šlo. Ale v té době už to bylo to těžké, protože jsme dostávali befely: v tehdejší NDR zápasník velterové váhy zvedl stopadesátikilovou činku, tak Mácha musel taky. Nebo že v Sovětském svazu uběhl zápasník deset kilometrů za tolik a tolik, tudíž musel i Mácha. To bylo na palici.

LN Takže pořád platilo Sovětský svaz – náš vzor?
Nebo NDR, to máte jedno. Tam začali s rehabilitací, takže před hrami v Moskvě jsme udělali dopolední trénink, v poledne nás namočili do bazénu, pak masírovali a potom byl večerní trénink. No jo, čtyřiadvacetiletý kluk to zvládne, ale moje dvaatřicetileté tělo už to nemohlo vydržet. Na předolympijském turnaji jsem ještě všechny soupeře zbouchal, ale na hry už jsem přijel vyšťavený a bez formy. Kdyby mě nezavařili, mohlo to být jiné.

LN Vzpomenete si, co jste dostal za olympijský triumf v Mnichově?
Dvacet tisíc korun, což byla půlka východoněmeckého wartburga. A taky poukaz na něj – nemusel jsem tedy čekat dva nebo tři roky v pořadníku, což bylo běžné. Mohl jsem si ho koupit hned.

Největší úspěchy Vítězslava Máchy

OLYMPIJSKÉ HRY

Mnichov 1972 – zlato

Montreal 1976 – stříbro

MISTROVSTVÍ SVĚTA

1974 – zlato

1977 – zlato

MISTROVSTVÍ EVROPY

1972 – bronz

1973 – stříbro

1974 – stříbro

1975 – bronz

1977 – zlato

LN Na hrách v Montrealu 1976 jste získal stříbro. Nepředhazovali vám to jako neúspěch?
Snad ani ne, to už jsem vozil medaile z mistrovství světa a Evropy. V Montrealu šlo všechno podle plánu, až jsem ve finále narazil na Rusa Bykova, se kterým jsem se potkal poprvé. Do té doby jsem Rusů porazil několik, byli ze mě nešťastní. Bykova jsem měl na lopatě, jenže on mě při jednom chvatu kopl do rozkroku a rozhodčí to neviděl. (úsměv)

LN Jaká byla odměna za olympijské stříbro?
Jé, to už si nepamatuju. Ba jo, dali mi tehdejší Řád práce. A možná i nějaké peníze.

LN Jak jste se vlastně dostal k zápasu?
V šesti letech jsem si umínil, že se jednou stanu mistrem světa, jen jsem nevěděl, v jakém sportu. Unás v Krmelíně, vesnici u Ostravy, jsme zbožňovali vytrvalce Emila Zátopka a zápasníka Gustava Frištenského. Tak jsme s klukama chodili běhat a taky zápasili – já totiž ve dvanácti dostal knihu Abeceda sportu a podle ní jsem se naučil dva chvaty. Táta mě přihlásil do oddílu a došlo mi, že chci být mistrem světa v zápase.

LN Předpoklady jste možná získal právě na vesnici, kde i dnes vyrůstají tvrdší děti. Je to tak?
Je. Já vyrůstal mezi staršími kluky, a když se při fotbálku mezi sebou naštvali, zbili toho nejmladšího, tedy Máchu. To mělo za následek, že jsem se naučil rychle utíkat a třeba při bruslení mě nikdo nemohl chytit – byl jsem rychlý a mrštný. A taky jsem měl rád šachy, vyhrál jsem okresní žákovský přebor.

LN Myslíte, že existuje nějaké propojení mezi zápasem a figurkami na šachovnici?
To si pište, protože žíněnka, to jsou věčné šachy. Jde o to, nalákat soupeře, který zaútočí, udělat přiměřenou obranu, abych neuletěl, a v tom okamžiku zaútočit. Nejlepší je umět chvaty na obě strany, což teď naši zápasníci moc nezvládají. Je to škoda. Fotbalista, který neumí kopat oběma nohama, je taky poloviční. Ale... víte, my jsme pro sport dělali fakt hodně. Chcete to slyšet?

LN Jistě, povídejte.
I na Štědrý den, kdy bylo sychravo, všude sníh a do toho déšť, jsem chodil v bagančatech běhat do oranice. A v každé ruce čtyřkilovou činku. Vždycky jsem si řekl: Když doběhneš ještě k dalšímu stromu, tak na příští Evropě nebo světě porazíš Rusa! Asi byla jiná doba. V Baníku Ostrava mě trénoval Kamil Odehnal, skvělý, ale taky nekompromisní chlapík. Občas, když jsem toho měl dost, mi řekl: Kdyby se ti nechtělo, můžeš jít z fleku fárat!

LN Kariéru jste uzavřel na olympiádě v Moskvě. Kdy jste ale byl naposledy na žíněnce?
To je asi sedm let. Přišel za mnou jeden táta, jestli bych trénoval jeho syna. Tak jsem k němu vytáhl ještě další dva kluky, ten taťka koupil žíněnku a na stará kolena jsem jim začal ukazovat všechno od píky. Do dvou let měli všichni medaile ze žákovského mistrovství republiky a po třech letech byl jeden z nich dorosteneckým mistrem. Jenže pak začaly moje zdravotní potíže, musel jsem toho nechat a ti kluci bohužel po čase skončili taky.

Vladislav Mácha získal na velkých akcích celkem devět medailí.

LN Jak teď vlastně žije Vítězslav Mácha?
Krásně. Jsem v důchodu, na to jsem se vždycky těšil. Ne na důchod, ale na to volno. Že ráno vstanu, půjdu do zahrady a budu se starat o jabloňový sad. Přesně tak to dělám, taky se starám o 150 holubů, tu lásku jsem zdědil po tátovi. Časem jsem začal zjišťovat, že už na to pomalu nestačím, ale pořád se tím bavím, s manželkou žijeme naplno. A taky hlídáme vnoučata, chlapcům je sedm a pět let, vnučce je sedm.

LN Perete se s nimi?
Jasně, pereme se na koberci a v létě na trávě. Všechny ještě položím na lopatky, pořád jsem na tom dobře. (směje se)

LN Co vám připomíná vaše olympijské úspěchy? Medaile?
Jo, to ale platilo donedávna. Představte si, že na olympiádě v Montrealu mi dali, stejně jako každému účastníkovi, sazeničku kanadského javoru, jejich národního stromu. Já tu svoji vzal domů do Krmelína a věnoval ji škole. Dneska před školou stojí velký strom a předloni k němu přidali kámen s cedulkou, že tento kanadský javor věnoval obci Vítězslav Mácha, olympijský vítěz z Mnichova 1972 a stříbrný z Montrealu 1976. Žiju, a už mám pomník! No není to prima? (smích).

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz