Dva britští studenti vymysleli před pěti lety fotbalový jazyk socceranto a jako mezinárodně srozumitelný výraz pro gól vstřelený rukou vybrali slovo Maradona.
Boží ruka božského Maradony slaví 25 let: |
Okamžiky geniality a zatracení předvedl božský Maradona 22. června 1986 ve čtvrtfinále MS proti Anglii. Jaké? Podívejte se v INFOGRAFICE.Argentinský hrdina považovaný s Brazilcem Pelém za nejlepšího fotbalistu historie fanoušci milovali pro jeho výjimečné schopnosti kariéru si však ničil řadou skandálů. Události spojené se zápasem z 22. června 1986 i po čtvrtstoletí nejlépe vystihují rozporuplnost legendy s kudrnatými vlasy. Během čtvrtfinále s Anglií dal Maradona víc než stotisícové návštěvě na Aztéckém stadionu v Mexico City důvod ho milovat i nenávidět.
Gól jako odveta za válku
Člověk by řekl, že se dá těžko přebít sólo, při kterém proběhnete z vlastní poloviny hřiště a propletete se kolem pěti hráčů soupeře, a než vstřelíte gól, uděláte ještě kličku i brankáři. Jenže Maradonův hvězdný moment přišel až tři minuty poté, co v souboji proti brankáři Peteru Shiltonovi ukázal odvrácenou tvář svojí geniality.
Aby měl šanci dotknout se balonu první, musel argentinský kapitán vyrovnat dvaceticentimetrový rozdíl ve výšce. Vystřelil levou ruku do vzduchu a míč poslal přes Shiltonovu hlavu do sítě. Čekalo se, jak se k porušení pravidel postaví tuniský rozhodčí Bin Násir.
"Volal jsem na spoluhráče, aby mě přišli obejmout, jinak by gól neuznal," snažil se Maradona navodit dojem, že se nic podezřelého nestalo. Jasno, že si počínal nedovoleně, museli mít všichni diváci, kteří sledovali opakované záběry v televizi. Jen rozhodčí zaváhal. Uznaný gól získal mystický rozměr až s dalšími Maradonovými výroky.
Nejdřív vůbec odmítal připustit, že by horní končetinu použil. "Jestliže to byla ruka, tak jedině boží." Odkaz k vyšší síle jeho krajané přijali a později někteří z nich založili i Maradonovu církev. Obě země se na hřišti navíc potkaly poprvé od konce války o Falklandské ostrovy. Z vojenského hlediska v ní uspěla anglická strana, alespoň na fotbalovém poli se jí Argentina pomstila.
Došlo opravdu na lítost?
Nedá se však říct, že by Maradona od podobných excesů trvale upustil. Když na MS 1990 zahrál rukou na čáře u vlastní branky v utkání se Sovětským svazem, rozhodčí to opět pominuli. O božím vlivu v souvislosti s dnes již polozapomenutým momentem Maradona tehdy vůbec nemluvil, jen omlouval sudího. "Může se dopustit chyby, stejně jako hráči mohou zmařit penaltu nebo trenéři nevyberou optimální sestavu."
Pohled na boží ruku z Mexika se v Maradonově případě často měnil. "Udělal bych to znovu," pravil v roce 1998. Nedovolené provedení označil za mazanost. "Vždyť rukou jsem střílel branky už v dětství při pouličních bitvách." Před třemi lety zase podle deníku Sun požádal anglické fanoušky o odpuštění. Svá slova nikdy nezopakoval, těžko tedy odhadnout, jak moc byl jeho výrok pro britský bulvární deník autentický.
Maradona není jen fotbalista, ale i zpěvák. Když se vydal na pěveckou dráhu, první singl ze svého alba pojmenoval La Mano de Dios. Boží ruka. To vůbec nesvědčí o přehnané lítosti.
