Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nesmím vytuhnout, opakovala si Vítková. V cíli pak padla vyčerpáním

Sport

  18:34
OBERHOF/PRAHA - Snad každý jí musel to vítězství přát. Devět let je Veronika Vítková ve Světovém poháru. Těch devět let, to byla spousta nadějí, ale i nemocí a trápení. Víra v budoucnost, kdy už bude zdravá. A pak se to konečně všechno sešlo. Zdraví, rychlý běh, dobrá střelba, závod s velkým Z a první individuální triumf. Veronika Vítková ovládla sprint v Oberhofu.

Veronika Vítková. foto: ČTK/AP

Jak vám je teď po duši?
Po duši mi je... je to prostě neuvěřitelné, super. Ani nemám slov.

Napadlo vás, že to takhle může dopadnout, když jste na stojce dala druhou jedničku?
Vůbec. První informaci jsem pak dostala v kopci, kdy mi Mára Lejsek hlásil, že jsem třetí. Povídám si: Ty jo, se dvěma ranama mimo jsem třetí? Křičel, že mám 13 vteřin na první. A ještě něco křičel. Ani jsem nevěděla, kdo v tu chvíli vede. Tak jsem jela a říkala si: Nesmím vytuhnout. Když mi pak hlásili, že už jsem druhá, pomyslela jsem si: Cože? A pak mi v kopci v nové části areálu oznámili, že vedu. Tak jsem to doválčila a ono to vyšlo.

Projížděla jste cílem a zvedala ruce nad hlavu. Ze samé radosti, že v tu chvíli vedete, nebo už v tom gestu byla i víra v celkové vítězství?
Ne, to ještě ne. Jen radost, že na tabuli zatím svítím první.

Dneska jsi si zafinišovala víc než mohutně - za cílem jste na rozdíl od štafety padla na kolena.
To teda jo. Měla jsem toho víc plné zuby než po štafetě. Nejdřív jsem si myslela, že k zemi nepůjdu, ale potom už to nešlo ustát.

Veronika Vítková vyhrála 7,5 km sprint v Oberhofu.
Veronika Vítková na stupních vítězů.
Radost v cíli! Veronika Vítková rozdávala úsměvy.
Stupně vítězů. Zleva: Dorothea Wiererová, Veronika Vítková a Nicole Gontierová.

Kde jste čekala, jak to celé dopadne?
Převlékla jsem se a šla do buňky, kde mi Danielo (servisman) říkal: To už je konečná, už tě nikdo nevezme. Já ale povídala: Ještě to dopadnout nemusí. Měla jsem radost a šla se vyklusat...

... a potom jste přiběhla a bylo všechno jasné.
Jo, Jíťa Landová mi hlásila, že do deseti minut bude vyhlášení a že tam máme s Gabčou být. Nebylo to špatné vyklusávání. A než jsem šla na vyhlášení, potkala jsem se i s taťkou, přijel s Jilemničákama. Tím to bylo krásnější.

Druhý závod po sobě stojíte nejvýš, tentokrát sama. Je to jako sen?
Tohle byl vždycky můj sen, jednou vyhrát Světový pohár. Teď se mi splnil i v individuálním závodě. Je to krása. Pro tyhle chvíle biatlon děláme.

Obtížné oberhofské tratě spousta vašich kolegů nesnáší. Ale vy je teď musíte přímo milovat, ne? Už první pohárové stupně vítězů jste vybojovala předloni právě tady.
Já mám ráda Oberhof i Ruhpolding, protože jsou to těžší tratě, nejsou moc rovinaté. A mně se v kopcích jezdí líp než po rovinách.

Když jste viděla velmi nevlídné povětrnostní podmínky před závodem, co jste si pomyslela?
Nechtělo se mi jet jet. Trošku jsem si říkala, že by to mohli zrušit.

To byste docela prodělala.
No to tedy jo.

Nástřel byl ve vašem podání navzdory větru údajně docela povedený.
Jo, to mi říkali. Spíš než ležky jsem se pak bála stojky, co při ní bude dělat vítr. Když jsem jí šla při nástřelu, hodně to se mnou házelo.

ČTĚTE O ZÁVODĚ

Tušila jste během závodu, co střelnice provedla s Darjou Domračevovou a Kaisou Mäkäräinenovou?
Před startem jsem viděla, že Darja dala ležku za tři. A pak jsem si na trati všimla, že Kaisa je v porovnání se mnou v určitém místě okruhu na stejném místě jako kolo předtím, že mi tedy neujíždí. Tak mě napadlo, že asi špatně střílela.

Nakonec jste měla druhý běžecký čas, ještě před Kaisou.
Hmm, druhý běžák, to se mi asi ještě nikdy nepovedlo.

A přitom Mäkäräinenové se předloni dařilo i na mistrovství světa klasiků.
Co se tam jezdí ve štafetě? Pětka? To by šlo, to je ještě kratší než u nás. Ale radši zůstanu u biatlonu. (směje se)

Jak moc se teď těšíte na hromadný závod?
Dost. Mně se tady líbí. I když mi trochu štve to počasí. Škoda, že není jak na prvním tréninku. Tehdy jen trošku foukalo, ale nebyla mlha.

Dvakrát jste tu dojela první, co asi přijde teď?
Nechám se překvapit. Ale radost budu mít v hromaďáku z každého místa v první desítce.

Autor: