Pointu jeho slovenské mise fanoušci znají: v Česku se neprosadil, zato u sousedů si získal renomé a hned dvakrát se stal nejlepším brankářem ligy. Ale ten začátek...
Když Petr Bolek chytal za Senici poprvé, premiéru mu otrávila rána ze třiceti metrů. Míč zasvištěl křížně přesně do růžku branky. "Takový gól roku," vzpomíná sportovní ředitel Dušan Vrťo. "Vyburcovalo ho to, aby na sobě makal víc."
To sedí. Je bojovník, srdcař, ctižádostivý. A trochu paličatý.
LYON - PLZEŇ |
"Nejezdi, je to hloupost," zrazovala ho maminka, sama zdravotní sestra, ať zraněný raději oželí svůj první sraz juniorské reprezentace. Tehdy patnáctiletý Bolek si totiž v zápase ostravského dorostu, kde ho mimochodem vedl dnešní kouč národního týmu Pavel Vrba, zlomil palec na ruce.
Poslechl? Jel! "Chtěl jsem za každou cenu, tak jsme prst nějak zatejpovali," líčí Bolek. Sádru dostal o pár dnů později. "On snad nesměl prohrát ani na tréninku," říká Vrťo. A když přece, makal víc.
Vypracoval se. Má výborný reflex, ale zlepšil hru nohama, rychlou rozehrávkou umí založit brejk.
"Vůbec mě nepřekvapilo, jak zachytal v Doněcku. Je perfektní," chválí Vrťo, ač sám přiznává: "Petra jsem znal, když jsem trénoval dorost v Ostravě, a věděl jsem, jaký je. Ale vzít ho do Senice byl risk."
Plzeňský brankář Petr Bolek nezklamal ani při nedělním šlágru na Spartě
Dlouho nechytal. V Česku se neprosadil v Ostravě ani v Liberci, ze Slovenska po slušném roce v Nových Zámcích pláchl do Turecka, kde to zase neklaplo.
Ale v Senici byl fantastický. "Podmanil si fanoušky, byl nesmírně populární," zdůrazňuje Vrťo.
V dubnu 2011 ho dokonce zkoušel Newcastle. "Byl možná deset hodin od smlouvy," říká Vrťo. Kouč Perdew tehdy stál hodně o Elliota z Charltonu, jenže ten ho ne a ne uvolnit a konec přestupů se blížil. "Možná jsem byl návnada, aby šel Charlton s cenou dolů," dumá Bolek. Kluby si nakonec plácly.
Plzeňská parta
V roce 2012 si na něj vzpomněl Vrba a vzal ho do Plzně. Nejprve jako jedničku, pak ho odstavil. Ani tehdy 29letý Bolek nezatrpkl.
Navíc v Plzni je výjimečná parta brankářů. Když se vrátil z Doněcku, volal Kozáčikovi přes čtyřicet minut, aby spolu rozebrali zápas.
Na góly se ptaly doma pětileté dcery, dvojčata Eliška a Karolína. Od nich často slýchá: "Pustil taťka gól?" Schválně, co odpoví po návratu z Lyonu?
