O den později se totiž postavil se Stanislavem Ježkem i na start debkanoí. Jako kajakář. To se mezi vodáky cení.
Dočkal se za to uznání od spousty soupeřů . "Ale pro mě to byl zážitek," smál se po čtvrtečním závodě Hradilek a Ježek ho plácal po rameni: "Jen si to užívej." Co na tom, že v semifinále dojeli předposlední. Ta posádka byla složena spíš z legrace narychlo, netrénovala a své vystoupení si spíš snažila jen co nejvíc užít.
Byli jste se svým vystoupením spokojeni?
Hradilek: Naprosto. Jsem rád za to, co jsme tady předvedli. I s tou cílovou rovinkou, kde jsem málem pustil pádlo. Vypadlo mi v poslední bráně, málem jsme ani nedojeli. (usměje se)
To už jste nemohl?
Hradilek: Spíš s tímhle pádlem nejsem zvyklý pádlovat. Pootočil jsem s ním a horní ruka mi vypadla. Trochu ve mně hrklo, abychom nespadli.
Jak probíhal medailový závod? Ptejte se kajakáře Hradilka |
Byla to na deblu vaše poslední jízda, nebo si občas půjdete spolu ještě zatrénovat?
Ježek: Já myslím, že nás ten trénink úplně nebaví, to jsme si ukázali i před olympiádou. Ale možná si spolu někde sedneme do lodi, když někdo projeví zájem, aby nás pohromadě ještě viděl.
Hradilek: Ty si o to říkáš. (směje se)
Ježek: Ale my nemáme právo vlastně nikde startovat. Tady to byla taková rarita a já jsem moc rád, že jsme jeli. Po Vávrově stříbru a téhle jízdě se mi výrazně zlepšila nálada.
Co ho takhle udržet na deblu až do Ria?
Hradilek: To by on musel pádlovat na singlu. Myslím, že oba jsme trochu jiné povahy a každý máme svoje záležitostit. Největší problém by byl asi ten trénink... Nám tu podle mě dost hrála do karet ta voda. Jede to z kopce, takže jsme nemuseli moc dřít. Třeba v Troji bychom dostali asi větší kotel.
Stando, hlídal jste parťáka po stříbru, aby neslavil do rána?
Ježek: Já hlídal spíš sebe. Z toho důvodu jsem do Českého domu ani nevyrazil. Říkal jsem si, že to musí Vávra pořádně oslavit a že by bylo dobrý, aby na tu naši jízdu aspoň jeden z nás dvou viděl. Čekal jsem, jestli vůbec stihne ráno autobus. Ale překvapil, je to profík.
Hradilek: Byl jsem střízlivej. Já jsem na ty piva fakt neměl čas. Ale to, co se dělo v Českém domě, bylo naprosto neuvěřitelné. Trenér mi pak naordinoval bůček. Takže jsem se pořádně promastil.
Bylo to nejúžasnějších 24 hodin vaší kariéry?
Hradilek: Úžasný je pro mě každý den, který strávím ve společnosti příjemných vodáků. Je to hezké, ale člověku to dojde až později.
Proč jste se oproti původním plánům rozhodl ještě zůstat?
Hradilek: Můžu tu prý být minimálně do 6. srpna, ale brácha má desátého svatbu, tak tam budu muset dorazit. Chci si to tady ještě užívat. Ale ta svatba taky bude stát za to.
Plánujete spolu ještě jet?
Ježek: Myslím, že máme za tři týdny mistrovství republiky a tam je disciplína, kde bychom mohli jet spolu za oddíl.
Hradilek: Nebo mě napadla ještě předjízda Světového poháru.
Ježek: Ale to by nás asi nenechali. Můžeme se zeptat.
Češi bojují o medaile. Podívejte se Beachvolejbalistky Kristýna Kolocová a Petra Sluková |
Budete vypůjčenou loď vracet výrobci, nebo si ji necháte?
Hradilek: My ji vrátíme, tak zněla dohoda. Zase co bychom s ní na druhou stranu dělali, sušit ji doma nebudeme... Ale před závodem jsme říkali, že vypadá jako nová.
Ježek: Takže kdyby měl někdo zájem ji koupit - byla na olympiádě, seděl v ní stříbrný medailista Vavřinec Hradilek, je téměř nejetá... Je na prodej. S vlastnoručním podpisem Vávry bude. Ale já bych chtěl říct ještě něco.
Máte prostor.
Ježek: To nemá znít jako oficiální poděkování, ale jsem fakt rád, že byl Vávra jediný frajer na kajaku, kdo do toho šel. Protože mezi kajakáři a kanoisty panuje trochu rivalita. Pár jsme jich ještě před hrami hecovali, aby do toho šli s náma a teď to možná spoustu z nich mrzí. Tady si spravíte náladu, i když jste nezajeli závod podle svých představ.
