Jak jste na tom nyní, když sezona skončila, jak probíhá rekonvalescence?
Jsem odpočatá psychicky i fyzicky, noha nebolí. Skvělá známka je, že když ráno vstávám, tak se nehlásí. Ještě minulý týden jsem se trochu bála a první tři čtyři kroky jsem ji cítila, ale všechno rychle ustupuje a věřím, že jsem na dobré cestě. Myslím, že v říjnu budu moci začít s přípravou s plnou zátěží a bez bolesti.
Změníte něco na přípravě oproti předchozím letům?
Určitě nebudu trénovat tolik, budu víc poslochat svoje tělo. Rozhodně nebudu na tréninku šílet, nechci se dostat pod nějaký tlak, abych si říkala, že tohle musím a tamhleto taky. A když na tom budu dobře, ráda se připravím na pražský halový šampionát.
Co jste vlastně absolvovala ve zbytku sezony, když jste si ujasnila, že závodit na ME v Curychu by bylo zbytečným rizikem?
Tím rozhodnutím se mi hodně ulevilo. Neúčast mě sice mrzela, protože úroveň čtvrtky s plůtky by mi, kdybych na tom byla dobře, nahrávala, ale nemělo cenu, abych se dál trápila. Takhle jsem se mohla věnovat jen léčení a regeneraci, a myslím, že se všechno poskládalo dobře. Absolvovala jsem léčbu laserem, pomáhaly mi různé přístroje, lynfodrenáže až po akupunkturu, čínskou medicínu, byliny a léčitele. Střípky se pěkně poskládaly, hlavně mi prospělo volno, chodila jsem plavat, koupala jsem se v moři.
Takovou škálu terapií jste si hledala sama, nebo to někdo řídil?
Spolupracuji s doktorkou Karolínou Bílkovou, která je teď novou lékařkou atletické reprezentace. S ní jsem všechno konzultovala, cítila jsem potřebu jakéhosi koordinátora celého procesu a myslím, že se to vyplatilo.
Jak jste vlastně prožívala evropský šampionát v Curychu? Po dlouhé době to pro vás byl vrchol sezony bez stresu...
Docela mě to bavilo. Byla jsem na chatě, ležela jsem a od rána do večera koukala na atletiku. Jasně, hodně mě mrzelo, že jsem tam nemohla závodit, protože mám na Curych krásné vzpomínky, ale užívala jsem si to. Fandila jsem českým atletům a říkala si, že takový odpočinek mi určitě prospěje, protože mě čekají náročné sezony.
Hejnová vybízí děti ke sportuJak přivést děti ke sportu? Mistryně světa v běhu na 400 metrů překážek Zuzana Hejnová přichází s projektem, který nabízí dětem unikátní sportovní kroužky. "Už jsme jsme to rozjeli v Liberci a v Českých Budějovicích a na čtvrtek chystáme nábor v Praze. Děti třeba umí hrát fotbal nebo hokej, ale nám jde o to, aby zvládly i základní prvky jako například kotoul. Takže jde o všeobecnou přípravu, kdy si děti osvojí i základy regenerace a zdravé výživy. Gymnastika nebo plavání nezůstávají stranou, chceme dát dětem obecný základ do budoucna a potom ať si vyberou svoje sportovní odvětví. V Českých Budějovicích se do toho minulý týden zapojilo šedesát dětí, v Liberci dvacet, doufám, že přijdou i pražské děti," říká bronzová medailistka z OH v Londýně. Její projekt se jmenuje Akademie sportu Zuzany Hejnové a další informace najdete na www.hejnovacademy.cz. |
Nechybí vám pohyb? Nezačala jste už s nějakou lehčí přípravou?
Pět týdnů jsem měla úplné volno, protože v noze byl zánět a opravdu hodně bolela, ale už jsem začala jezdit na inlinech, což mi v tuto chvíli dá nejvíc. Občas se projedu na kole, ale běhání mi ještě nikdo nedoporučil - všichni říkají, že se ještě naběhám dost, což je pravda. Tak za čtrnáct dní začnu klusat a postupně si budu přidávat.
Jakou důležitost dáváte halovému ME v Praze?
Přemýšlím o něm velice vážně, v Praze bych závodila strašně ráda. V hale vůbec závodím ráda, i když hladká čtvrtka je tam dost kontaktní, což není vždycky spravedlivé. Na druhé straně je to zajímavá disciplína pro závodníky i pro diváky, takže to tak beru. A kdy se vám poštěstí závodit na nějakém šampionátu před domácím publikem? Musím se ale řídit svými pocity, proto nechci nic hrotit nebo si říkat, že musím a přes to nejede vlak. Ale když budu zdravá, tak nevidím důvod, proč by to nemělo jít.
Jak se dívá na vaše slova o "nehrocení" váš kouč Dalibor Kupka?
Myslím, že i on se trochu poučil. Už jsme to probírali a souhlasil, že návrat pojmeme volnějším stylem. Dobře ví, že pro mě bude důležité léto s mistrovstvím světa v Pekingu. Ujasnili jsme si, že na podzim uděláme kondici, ale nebudeme to přehánět, bude víc poslouchat signály ode mě.
Pokud jde o pražský halový šampionát, chcete se zúčastnit, anebo byste raději volila medailové ambice?
Ambice mám už teď! Vím, že umím běžet i hladkou čtvrtku v hale, což jsem už předvedla, a když budu zdravá, tak myslím, že ty ambice budou oprávněné. Jen se zúčastnit, to není můj styl, ani by mě to nebavilo. Ale teď o tom těžko můžu mluvit, uvidíme, jak na tom budu.
Překážkář Petr Svoboda říká, že kdo z českých atletů získá v Praze medaili, vstoupí mezi nesmrtelné.
Určitě by to mělo velkou váhu, protože v hale bude spousta českých fanoušků. Kdo tady uspěje, bude za hvězdu. Byla bych hrozně ráda, kdyby se to povedlo i mně, medaile z pražské haly je snem a kdo ji získá, toho si lidé zapamatují.
Vás už si ale příznivci atletiky pamatují docela dobře...
Ale medaile by byla prima. Co když u trochu zapomněli?
