Za tři měsíce tu má (měl?) být světový šampionát. Pohled na areál, který ho má hostit, je však tristní. Po promáčeném valu, bahnem a po polozatopených dřevěných fošnách se prodírám k můstku do prvního patra loděnice v pražské Troji.
Všude kolem je voda. "Smutný pohled, co? A ještě smutnější bude, až ta voda opadne. To bude spoušť," povídá trenér Milan Bílý. "Místo trávníku bude až metrové bahno. V roce 2002 jsme ho po povodních shrnovali buldozerem."
V holínkách se brodíme skrz zatopenou restauraci, kde plují tácy, kelímky i plastové lodě. "Ty jsme nestěhovali. Jen dražší lodě jsme natahali do patra," říká Bílý. Také ve vedlejší tělocvičně sahá voda ke kolenům. Na vyvýšené stoly a fošny narovnali židle a skříně z kanceláří, ale i sekačku na trávu. "Kdyby hladina ještě stoupla, jsme v háji."
V dolní loděnici sahá do tří metrů. A před ní? Jako výsměšná hříčka přírody trčí z rozbouřené řeky cedule "Dětské hřiště".
Dětské hřiště u vodáckého kanálu v Troji.
Jenže to nejhorší, čeho se vodáci obávají, není tady, ale o pár desítek metrů dál, kde byl závodní kanál. "Támhle, jak vidíš ty hodiny, byl start," ukazuje mi Bílý. Hodiny dříve čněly na stožáru vysoko nad kanálem. Nyní jsou pár centimetrů nad vodou. Pod ní zmizely lávky, závěsné zařízení, nové překážky, tribuny. Což je z pohledu šampionátu průšvih.
"Bojím se, že horní a spodní lávku už proud strhl. A jestli podobně dopadl závěsný systém branek, je zle," uvažuje Bílý. Povodeň se přelila také přes veškerou elektroinstalaci u kanálu. "Zda to přežila, nedokážeme říct."
Od pátku vodáci věděli, že pohromě neujdou. Obvolali se navzájem a kdo mohl, přijel. Část reprezentantů už tou dobou cestovala na mistrovství Evropy do Krakova, další pomáhali stěhovat. "Jedna parta vyklízela nábytek a lodě, druhá se snažila likvidovat trať." Čtyři desítky pracantů sem dorazily, včetně Štěpánky Hilgertové. Mnozí z nich makali přes noc.
V neděli večer se do loděnice vlila voda, během pondělí stoupala. Bílý doufá: "Snad se už zastaví. Ale jel jsem sem ráno od Sázavy a tam je to jedno velké jezero."
Jak dlouho bude po povodních voda opadávat? Jiří Rohan, šéf organizačního výboru šampionátu, hovoří o čtyřech týdnech, než budou moci zahájit rekonstrukci areálu. "Jenže potom se začnou postupně vypouštět rybníky a přehrady. Normální stav ke stovce kubíků bude na Vltavě někdy v srpnu."
Tolik času jim Mezinárodní kanoistická federace ICF na rozhodování nedá. Mistrovství světa má začít 11. září. "Jak to s ním bude?" poslali už činovníci ICF mail.
"Rozhodnout se musíme rychle," říká Rohan. Jak? Rada nad zlato. Nejen on chce bojovat. "Dobře to nevypadá. Ale uděláme, co půjde, aby mistrovství bylo." Areál bohužel není pojištěný, k tomu se pojišťovny po minulých povodních už neměly. A vlastníkem loděnice je Univerzita Karlova.
Rohanův hlas je unavený, když ujišťuje: "Pustíme se do čištění pozemků i opravy kanálu a budeme na to shánět prachy. Oprava loděnice ale je na univerzitě. A jsou věci, jako vysychání stěn a podlah, které neurychlíme."
