Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Udivující český počin na Krásné hoře aneb Jak Holeček vstoupil mezi legendy

Sport

  9:00
PRAHA - Dlouhých 27 let čekalo české horolezectví na chvíli, kdy se někomu podaří na jedné ze čtrnácti osmitisícovek další prvovýstup. Aneb dostat se na vrchol cestou, kudy nikdy nikdo nevylezl. Tím posledním byl dosud fenomenální Josef Rakoncaj v roce 1990 na Sisha Pangma.

Marek Holeček před vrcholem foto: Marek Holeček

Začátkem tohoto týdne však nejlepší český lezec ve vysokých horách současnosti Marek Holeček společně se Zdeňkem Hákem prostoupali jihozápadní stěnou až na vrchol jedenácté nejvyšší hory světa Gasherbrum I. Což je považováno za počin i ve světovém horolezectví zcela ojedinělý a udivující.

Zápisky horolezce Holečka: Gasherbrum nás pustil dolů, každý náš pohyb je toporný

„Vrátím se do míst, kde zemřel Zdeněk Hrubý,“ prohlásil před čtyřmi roky Marek Holeček. Přestože v hlavě nosil záplavu rozmanitých horolezeckých projektů, upnul se víceméně jen a jen ke zmíněné Krásné hoře, bohyni Gasherbrum I (výška se uvádí 8068, ale také 8080 m), ležící na hranici Pákistánu a Číny v pohoří Karákoram v západní části Himálaje.

Sluší se připomenout, že Holeček vrchol Gasherbrumu I poznal už před osmi roky. Tehdy ale na něj „vyběhl“ při sólovýstupu japonským kuloárem. Společně se svým velkým kamarádem a spolupoutníkem po světových kopcích Zdeňkem Hrubým už tehdy v roce 2009 pokoušeli zmíněnou jihozápadní stěnu. Jenže Hrubému praskly žaludeční vředy, což ve výšce 7400 znamená takřka fatální průšvih.

Holeček ho však jakýmsi zázrakem dokázal zachránit. Stáhl ho cestou, o níž se traduje, že lézt ji dolů je snad stokrát složitější než její už tak zničující obtížnost při stoupání...

Marek Holeček na hoře Gašerbrum I.

Hrubý ho tehdy prosil, ať ho ve stěně nechá zemřít a zachrání se alespoň sám. Holeček ale odmítl, a přestože reálně hrozilo, že zemřou oba, Hrubého vrátit do světa živých.

„Moc dobře vím, že mi tehdy Mára zachránil život,“ vyprávěl Zdeněk Hrubý často. „Však jsem mu pak za to taky koupil dvě piva...,“ přiblížil vztahy mezi horolezci, kde se na vzletná slova jaksi nehraje.

Holeček si pak po záchraně kamaráda, ještě střihl sólovýstup na vrchol jinou, o něco snadnější cestou, jako řekněme náhražku původního plánu.

Stěna mu vzala kamaráda

V roce 2013 se s Hrubým do stejných míst vrátili. Holečkův parťák se ale ve stěně cítil mizerně, a tak znovu, kdesi vysoko nad sedmitisícovou zónou smrti, zaveleli k ústupu. Vyčerpaný Hrubý však v jednu chvíli špatně zacvakl karabinu a zřítil se do hlubin, kde jeho život vyhasl.

„Slyšel jsem jen lehký vzdech a během pár vteřin Zdenda zmizel kdesi dole. Zcela paralyzovaný jsem jen sledoval, jak jeho tělo naráželo do skal...,“ připomínal si Holeček občas hrůzné chvíle.

Zmíněný osudový okamžik se však prý z hlavy snažil co možná nejdříve vytlačit.

„Tohle závaží nelze za sebou pořád táhnout. Musím se prostě od zmíněného negativního momentu oprostit, protože život je postavený pro živé a ne pro ty, kteří už z něho odešli. A tak vzpomínám hlavně na krásné časy, které jsme se Zdenálem v horách prožili. Patřil mezi lidi, kterých jsem si hrozně vážil, byl to úžasný člověk. Měl v sobě motor, který i v poměrně pokročilém věku pro horolezecký svět dokázal zapnout a fungovat.“

„Máme další nechtěný bivak, ale už na samém vrcholovém hřebenu,“ říká Marek Holeček.

Holeček tehdy ve stěně zůstal zcela opuštěný, paralyzovaný hrůzou, kterou prožil. Navíc bez jakéhokoliv lezeckého náčiní, neboť to slétlo do hlubiny s Hrubým.

„Zůstal jsem tam sám, jako flusanec na zdi,“ přiblížil tehdy naturalisticky svoji zoufalou situaci.

Přesto se mu mezi poletujícími balvany bez jakéhokoliv jištění podařilo znovu jakýmsi zázrakem sejít do světa živých.

Pokus číslo tři se uskutečnil až za dva roky, protože v onom mezidobí Holeček spadl v Adršpachu z dvacetimetrové výšky a rozlámal si napadrť patu.

Útěk před smrtí

V roce 2015 ho ze stěny G I, jak se téhle hoře také zkráceně říká, s parťákem Tomášem Petrečkem vyhnalo děsivé počasí, loni s Ondřejem Mandulou zase zůstali osm dní uvězněni v bivaku ve výšce téměř 8 tisíc metrů, tedy hluboko v zóně smrti. Zůstat tam o den, dva dny déle, by znamenalo jistou smrt.. A tak zariskovali a děsivým ledopádem se jim nakonec podařilo v totálně zbídačeném stavu sestoupit.

Takže ani čtvrtý pokus nevyšel a Holeček za tenhle výstup zaplatil nepříjemnými omrzlinami prstů na nohách. Dostal se do péče vyhlášených lékařů ve Vysokém nad Jizerou, kteří si před časem se skalpelem „pohrávali“ s omrzlými prsty Radka Jaroše. Před nedávnem tedy pro změnu „upravovali“ jeho nohy...

Holeček ze všech stran znovu slyšel – nevracej se už do těch míst, tahle hora ti dala poslední varování.

Výstup jihozápadní stěnou není v lidských silách a možnostech, psalo se na světových horolezeckých webech s tím, že všechny reálné cesty už byly na osmitisícovkách zřejmě objeveny a zlezeny.

Navzdory zmíněným pesimistickým hlasům se Marek Holeček (42 let) svého snad až bláhového snu nechtěl zříct.

Snad kvůli Zdeňku Hrubému, snad kvůli své zarputilosti až posedlosti a touze nikdy se nevzdat.

Osmitisícovky nechce sbírat

Nikdy nehodlal sbírat osmitisícové vrcholy jako třeba Radek Jaroš. I kvůli svým poněkud odlišným náhledům na lezení se ostatně tihle dva spolu zrovna dvakrát nemusí...

Přestože se v mnoha věcech neshodnou, Jaroš Holečka ctí a před časem dokonce prohlásil: „Jestli Mára jihozápadní stěnou na G I někdy vyleze, tak se mu přijdu osobně poklonit.“

Takže u Holečků se mohou už teď těšit na návštěvu chlapa, který se jako první Čech a patnáctý muž na světě rozhlížel ze všech osmitisícových vrcholů planety a chystat hostinu...

Holečka vždy zajímaly spíše extrémní panenské stěny, kam lidská noha dosud nevstoupila. A když už, tak nestanula na vrcholu...

Největší událost sezony, hrdinný počin, píší o Holečkově prvovýstupu v zahraničí

Mimochodem, právě v osudovém roce 2013 s Hrubým vylezli jako první na světě alpským stylem severozápadní stěnu sedmitisícového Talungu, za což dostali řadu významných ocenění.

A cože vlastně žene tohohle útlého chlapíka s dlouhými vlajícími vlasy a věčně rozesmátou tváří stále za plněním svých dosti nebezpečných snů?

Cožpak neslyší hlasy starších horolezců, zpravidla s posvátností a úctou v hlase hovořících o horských velikánech téměř jako o lidských bytostech? Cožpak nevnímá varování, které mohutné osmitisícové kolosy vysílají kamsi dolů do pro ně niterného lidského světa?

Proč popáté riskuje život kvůli jedné dosud nezlezené cestě?

Ano, slíbil si to kvůli kámošovi Hrubému.

A dál?

„Heleďte, když lezu na nějakej kopec, tak s ním rozmlouvat můžu, to jo, ale že by mě hora třeba varovala? Při vší úctě, je to přeci jen pořád pouze kus šutru, ne?“ hlásí zvesela.

Holeček se ve svízelných chvílích, a to jich prožil požehnaně, ve stěně většinou neobrací ani k nějaké nadpozemské instanci, ani k Bohu. Není totiž věřící.

I když...

„No, já třeba moc nevěřím v dobro. Kolikrát jen v dějinách zemřely miliony lidí, přestože nic neprovedly. Ale přiznám se, že když mi někdy fakt už do bot teče pořádně, tak využívám i tenhle prostor a občas se modlím,“ usmívá se.

K vrcholu Gasherbrumu chybí 40 metrů. Bivakujeme těsně pod ním.
Vrchol Gasherbrunu.

Třeba, když tehdy před čtyřmi roky slézal z Gasherbrumu jako nahý v poli, s takřka nulovou šancí na přežití, tak toho nahoře prosil, ať ho tady na tom pozemském světě ještě chvíli nechá...

A dost možná, když se před pár dny s parťákem vraceli z vrcholu G I ve sněhové vánici a zapadali téměř po pás do sněhu v akutně hrozícím lavinovém poli a navíc ve stavu, jak Holeček přiznal – na hranici fyzického bytí, možná promlouval ke komusi tam nahoře podobně...

Ještě ne, ještě tu chci zůstat. Třeba i kvůli dcerce Viktorce či přítelkyni Kláře.

Znovu o fous přežil a svým počinem definitivně vstoupil do galerie nejzářivějších a nejuctívanějších horolezeckých es na celé zeměkouli.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!