To je velký pokles v porovnání s časy, kdy země rozkládající se převážně v Asii s divokými fanoušky, odlišnou kulturou a štědrými mecenáši, vykupovala české fotbalisty, kteří ani v domácí soutěži neměli status superhvězd, za sumy v řádech desítek milionů korun. Během sezony 2005/06 se Turecko stalo nejčastější destinací fotbalistů odcházejících z české ligy do zahraničí. V Česku nakupoval i podprůměrný Matalyaspor bojující o záchranu, kde se sešla pětičlenná česká enkláva.
Turci uměli přeplatit západní Evropu nebo Rusko. "Nebylo to o tom, že by se turecké kluby nedokázaly bez českých hráčů obejít. Spíš jsme je na ně upozornili," odkrývá motivy agent Pavel Zíka, který stál za nákupní ofenzivou a podílel se na drtivé většině tehdejších transferů. "Přivezli jsme sem šéfy tureckých klubů, navštěvovali s nimi zápasy a zajistili jim servis."
Obavy přebíjely peníze
Jenže fotbalový život v Turecku připomíná nejvíc jízdu na horské dráze. Své o tom ví záložník Lukáš Zelenka. Během působení v Manisasporu zažil euforii, ale také vystřízlivění. Začátek jeho první tamní sezony vypadal jako pohádka – lokální klub utekl v tabulce všem zavedeným velkoklubům a ze Zelenky byl opěvovaný hrdina.
Jenže... "Atmosféra se tam rychle měnila. Jeden den jste byl milovaný a další nenáviděný," říká. Když přišlo několik porážek, najednou se ze Zelenky stal hlavní viník propadu. "Hodně se tam točí hráči, smlouva nesmlouva, prostě vás pošlou pryč a nazdar," popisuje. Na čas byl vyřazen z kádru a trénoval individuálně, nakonec se do týmu vrátil. I když měl podepsaný kontrakt na čtyři a půl roku, v Manisasporu nakonec vydržel pouze dva roky.
Zíka bere turecké zvyklosti jako danou věc. "To je tamní folklor. Není výjimkou, že se v klubu třikrát za sezonu vymění trenér a přivede si s sebou hráče." Veškeré komplikace však přebíjí jednoznačný argument: pohled na bankovní konto. "Dají se tam vydělat slušné peníze," přiznává Zelenka. Podle odhadů dostával od klubu 20 milionů korun ročně. Třeba i útočník Tomáš Jun si nemohl stěžovat na své ohodnocení.
V Trabzonsporu pobíral podle spekulací čtyřnásobek toho co předtím ve Spartě. "Třetinu slíbené sumy dostávali hráči předem. To nikde jinde nemáte," upozorňuje Zíka. Vzhledem k téměř každodenní nejistotě se čeští hráči ve většině případů ocitli dříve či později v pozici nepotřebných a postupně také Turecko opouštěli. "Řekněme si otevřeně, je tam velká konkurence. Prostě nestačili," tvrdí Zíka.
Dnes je český fotbalový export do Turecka skromnější, ale nabízí výstavnější zboží. Milan Baroš září v Galatasarayi a patří mezi nejobávanější útočníky. I Sivok si v obraně Besiktase vypracoval stabilní postavení. Doba, kdy byla turecká liga zahraniční soutěží s největším počtem českých fotbalistů, je už ale dávno pryč.
