S nalétanými desítkami a stovkami hodin se pak Tuček zlepšoval a začal mít úspěchy. V roce 1967 byl na oblastní soutěži Čech čtvrtý a na mistrovství republiky nečekaně pátý. V nově pořádané soutěži družstev se dokonce podílel na vítězství. „Za mnou skončili i někteří, jejichž jména jsem vždy vyslovoval s úctou. Takže radost byla obrovská a cesta k reprezentaci otevřená,“ popisoval později.
Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů Nový magazín LN - 101 pohnutých osudů. |
Pak přišly účasti na mistrovství světa, tři tituly na domácím šampionátu a druhé místo na mistrovství Evropy. Na stejné, tedy stříbrné pozici, skončil i na světovém šampionátu v roce 1976. Tam už soupeřil na československé novince – stroji Zlín Z-50, prvním sériově vyráběném speciálním akrobatickém letounu na světě. I s jeho pomocí se stat vrcholem Tučkovy kariéry vítězný světový šampionát 1978, pořádaný na domácí půdě – na letišti v Hosíně u Českých Budějovic.
Ivan Tuček, čerstvý mistr světa, už vyhrál, co se dalo, a ztratil motivaci dál soutěžit. Stal se trenérem reprezentace, ale po pár letech skončil. Poté nastoupil k Slov-Airu jako práškovací pilot, létal s Andulou a Čmelákem až do devadesátých let. Tahle práce ho dokonce zavedla na půl roku do Egypta, kde v klidu zvládl i incident, při kterém se jeho letadlo srazilo s orlem a ten mu prorazil kryt kabiny.
Celý příběh Ivana Tučka si přečtěte v sobotním vydání Lidových novin.
