Patřil k ozdobám české extraligy. V dresu Sparty jako mladík vyčníval nad ostatními. I proto v sezoně 2014/2015 nebylo sporu, že trofej pro nejlepšího nováčka připadla jemu. Nový ročník ale ukázal i druhého Réwaye. Působení ve Spartě jej najednou nedělalo šťastným. Postavil si hlavu a chtěl z klubu pryč.
Neodradilo ho ani odeslání na farmu do Benátek nad Jizerou, za Spartu už hrát nechtěl. Finanční požadavky Pražanů dokázal splnit až švýcarský Gotterón.
Změna přístupu i nové prostředí vrátilo Réwayovi chuť do hokeje i formu. Toho si všimli i v kanadském Montrealu, jenž ho draftoval v roce 2013.
„Odchod do Švýcarska byl správný krok. Mám blíž do NHL, je čas zkusit štěstí,“ říkal sebevědomě mladík, kterému právě tato vlastnost rozhodně nikdy nechyběla.
Co jej ale opustilo, bylo štěstí. Drobný útočník z kraje minulé sezony prodělal virové onemocnění, které posléze vedlo k vzniku myokarditidy - zánětu srdečního svalu.
Výsledek? Dlouhá pauza a kariéra profesionálního sportovce v ohrožení.
„Začal jsem se ptát, proč se to stalo zrovna mně. Nikdy jsem neměl problém se srdcem,“ popisuje Réway své myšlenky z kraje podzimu.
Co by dělal bez hokeje
Po celý rok bral velké množství prášků. Na sport a náročnější pohyb musel zapomenout. Až na jaře se mohl pomalu vrátit do lehkého tréninku.
„První měsíce byly hrozné. Člověk si začne uvědomovat, co bych vlastně jiného dělal, kdybych nemohl hrát hokej. Neměl bych příliš možností. Kvůli hokeji jsem ani nedostudoval,“ přiznává upřímně.
Zdravotní stav slovenského střelce se ale naštěstí s přibývajícími měsíci začal zlepšovat. Od léta se v Bánské Bystrici začal připravovat na velký návrat. Po boku slovenských hvězd Zdena Cháry a Mariána Gáboríka mohl po měsících léčení znovu začít naplno trénovat.
„Trénuji už déle než ostatní hráči. Také mám daleko větší manko. Zatím to zvládám dobře. Za pár dní bych měl odlétat do Montrealu, abych byl co nejlépe připravený na kemp. Hlavně jsem ale šťastný, že už jsem konečně na ledě,“ říká útočník.
Produktivní forvard s pověstí nenapravitelného rebela zároveň věří, že i po roce bez hokeje bude schopný zabojovat o místo v Montrealu.
„Mohli se mě vzdát. Místo toho mě celou dobu podporovali. Teď mám šanci jim to vrátit a ukázat, že bych mohl pomoci. Neříkám, že budu hrát celou sezonu v NHL. Snad ale do hlavního týmu na chvíli nakouknu a trenéry přesvědčím,“ doufá.
Situace v útočných řadách Canadiens mu nahrává. Po odchodu Rusa Radulova celku chybí více výrazných osobností v útoku. Kapitán Pacioretty a mladík Drouin na všechno stačit nebudou a slovenský šikula by mohl rozložit palebnou sílu do dalších útočných řad.
„Mám herní schopnosti, které by se mohly týmu hodit,“ říká sebevědomě.
Jeho šikovné ruce a smysl pro geniální přihrávku by v nejlepší soutěži určitě našly uplatnění. Také však záleží, jestli mu těžká životní zkušenost otevřela oči...
