LN: Jaký máte dojem z oficiální návštěvy nového zaměstnavatele?
Dobrý, moc dobrý. Naše kontakty byly aktuální a konkrétní. Myslím, že jsme si vysvětlili naše cíle. I to, jak dál pokračovat s týmem.
LN: Měl jste tam přednést své plány a vize. Jaké tedy jsou?
V každém případě chceme vytvořit kostru týmu z hráčů, kteří působí v Evropě. Dát větší šanci a zodpovědnost těm ve věku mezi zhruba 23 a 30 lety. A potom je doplnit několika staršími hráči z NHL a Evropy. Nebo naopak přidat mladší.
VÍCE O SLOVENSKÉM TRENÉROVI |
LN: Mladší? Po tom už po jejich neúspěšném šampionátu volala slovenská veřejnost. Ale má vůbec tahle země dobré mladé hráče?
Ono se to lehce mluví – vyměňte staré za mladé, ale ti mladí už musí něco umět a mít něco nahrané, což na Slovensku není. Přiznejme si, že jejich výběry do 17, 18 a 20 let nejsou momentálně dobré. Tatar a Pánik jsou šikovní, hrají v Americe, ale těžko říct, jestli budou v NHL.
LN: Uvědomujete si, že přebíráte reprezentaci v nejtěžší možné pozici? Slovenský hokej je na ústupu, vysloužilá jména končí, probíhá generační výměna…
Já bych to zase až takhle neviděl. U nás v Česku se mluví už tři roky o generační výměně a pořád za nás hrají velmi dobří hráči.
LN: Ale nepopřete přece, že na Slovensku se hledají talenty daleko obtížněji než u nás.
Určitě. Ale zase jim zůstalo dost hráčů v juniorských ligách jiných zemí. Pořád se tam dá nějaký najít.
LN: Určitě jste sledoval Slovensko na květnovém šampionátu v Bratislavě. Budete-li analyzovat, kde jste viděl největší problém? Kde vidíte problém toho, že už čtyři roky v řadě nepostoupili na mistrovství světa ani do čtvrtfinále?
To už jsou čtyři roky?
LN: Ano.
Já myslel, že dva – vidíte, tak to jsem špatně informovaný… Já bych mohl mluvit jen o posledním mistrovství, které jsem sledoval velmi pozorně. Jednak je velmi svazovalo, že hrají doma, jednak se naskytl problém už před začátkem, kdy výběr opustil jeden hráč a pak se zase vrátil (Richard Zedník nebyl spokojen se svou rolí v týmu – pozn. red.). Brzy potom přišla prohra s Německem, po níž sílila frustrace. Už tam nebyl tým, jaký se předpokládal.
LN: Po Kanaďanovi Glenu Hanlonovi jste dalším cizincem u kormidla. Neočekáváte větší tlak?
Ten je všude. Poznal jsem daleko větší v Rusku, kde se na začátku všichni ptali, proč zrovna tady trénuje ten Vůjtek… Teď už je normální, že trenéři chodí do cizích zemí…
LN: … ale v téhle můžete riskovat své jméno a pověst, kterou jste si získal svými úspěchy v Rusku…
Kdybych neriskoval, tak bych to nemohl dělat. Pro mě je to zase posunutí, přebírám národní tým. Cíle jsou už dané, musíme se dostat na olympiádu do Soči. Mám rád, když je to přede mnou takhle postavené.
LN: Mluvíte o cílech. Ale na co současný slovenský hokej ve skutečně reálně má?
Měl by postupovat do čtvrtfinále mistrovství světa, tam se prostě dostat musí. Pokud ne, je to neúspěch.
LN: Kdy na tom začnete pracovat?
Jak začne liga a KHL, chci vidět hned první zápasy. A rovněž mluvit s většinou kandidátů na reprezentaci. Do zámoří bych mohl odcestovat v únoru. Na KHL se budu jezdit pravidelně dívat do Popradu.
