Hranice mezi úspěchem a neúspěchem byla velmi tenká, vždyť jste se dostali do vyřazovací části až na poslední chvíli. Kdy vám bylo během sezony nejhůř?
Během série na přelomu listopadu a prosince, kdy jsme si připsali několik jednogólových proher. Ta úplně nejhorší přišla v Mladé Boleslavi, kdy jsme vedli 3:1, do 55. minuty hráli u nich ve třetině a oni nám pak dali ze čtyř střel tři góly. Ten zápas tým hodně poznamenal. Pomohl nám ale naopak leden, kdy jsme dohrávali nějaké přeložené zápasy. A posunuli se o něco výš.
A od play off už Kometa předváděla výrazný vzestup. Jak to, že se tým najednou tak promění?
My měli v průběhu sezony štěstí na doplnění hráčů. A musím ocenit přístup vedení, které nám trenérům vycházelo maximálně vstříc. Sestava se postupně ustálila, což nám pomohlo, a taky se Jirka Trvaj rozchytal do parádní formy. K tomu se vytvořila v týmu parádní parta...
Jenže vy osobně jste ve finále nezískal titul ani na třetí pokus...
Každý by chtěl být co nejvýše, ale co je podstatné, je to, že se tu lidé zase zapálili pro hokej.
Takže toto stříbro je po Zlínu a Karlových Varech nejsladší?
I majitel klubu Libor Zábranský – přestože řekl, že druhé místo je pro hráče to nejhorší – je ve skutečnosti velmi spokojen. Mělo to smysl. O Kometě se teď tvrdí v celonárodním měřítku, že v play off hrála dobře. Je to i o prestiži klubu.
Dobře, tak to zakončeme bez podmiňovacího způsobu a naprosto upřímně: je možné s Brnem opravdu dosáhnout až na vrchol?
Je. Ale spíš si myslím, že k tomu bude potřeba ještě nějaký čas, kdy se tým stabilizuje. Slýchám v euforii od spousty lidí, že když to nevyšlo letos, vyjde to příští rok. Chápu, že to tak berou, ale každá sezona je jiná. A v té příští to bude zase strašně těžké od samého začátku.