Stresy prožíval, když vedl desetibojaře Šebrleho. „Tam to bylo ještě horší, to trvalo dva dny.“
A pořádnou nervozitu prožil v Pekingu už jednou, když šel do boje Pavel Maslák.
Neklid Kupka pocítil také včera, kdy „jeho“ klenot Zuzana Hejnová vyrážel za obhajobou světového trůnu. „Byl jsem nervóznější než v Moskvě 2013,“ srovnával trenér.
Jestliže suverénní sezona před dvěma lety přinesla Hejnové 13 triumfů v řadě a první světové zlato, ta letošní byla do poslední chvíle obalena otazníky. Po zlaté tečce se však v Kupkovi spojila úleva, satisfakce, radost. „Jsem rád, že se dostala zpátky, protože tomu věřil málokdo. I já měl pochybnosti.“
Hejnová včera všechny vymazala, a když se po závodě s koučem potkala, vyslechla si chválu.
Co na tom, že časem zaostala o 67 setin za osobním rekordem, v Ptačím hnízdě šlo „jen“ o zlato. Časy se budou řešit zase až za rok, až bude celý atletický svět vyladěný do absolutní dokonalosti a zamíří do olympijského Ria.
„Doufám, že neusne na vavřínech, že se tím neuspokojí,“ varoval trenér. „Soupeřky se můžou zlepšit, Zuzka vůbec nic nesmí podcenit.“
Jediným limitem ve snu o pěti kruzích tak může být zdraví, které už Hejnovou jednou zradilo a o které musí nyní v 28 letech pečovat ještě víc než kdy dřív.
„Pokud jí vydrží a bude souvisle trénovat, může být ještě silnější,“ tuší Kupka a zatím jen potichu mluví o medailovém snu. „Ale kdyby o tu medaili v Riu běžela, byla by to pecka.“